Spojené státy by měly vojensky chránit jen ty země, které jim mají co nabídnout

26. 6. 2014

čas čtení 5 minut

Washington nemá žádné bezpečnostní důvody, proč by měl riskovat válku pro Polsko.

(Výraz "Polsko" čtěte i jako "Česko". Nebo si myslíte, že Spojené státy ve prospěch ČR v případné krizi zasáhnou? A proč nemá Česká republika pro takový případ žádnou strategii? Pozn. red.)

Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski prý zastává názor, že spojenectví jeho země s Amerikou je "bezcenné". Washington by ho ale nyní neměl ujišťovat, že Američané udělají na ochranu Polska všechno. Namísto toho by měla Varšava prokázat, proč je hodna toho, aby ji Washington chránil, píše v časopise National Interest Doug Bandow z pravicového Cato Institute.

Podle týdeníku Wprost prý Sikorski řekl v rozhovoru s bývalým polským ministrem financí: "Tahle polsko-americká aliance je k ničemu. Je dokonce škodlivá, protože poskytuje Polsku falešný pocit bezpečí. Je to naprostá blbost. Hádáme se s Němci, s Ruskem, a myslíme si, že všechno je výborné, protože nás Američané mají rádi. Jsme pitomci. Naprostí pitomci."

V tomto vztahu pitomci jsou, ale jsou to Američané, nikoliv Poláci, míní Doug Bandow.

Spojené státy vydávají na obranu více než 4 procenta HDP a to tvoří tři čtvrtiny celkových obranných výdajů NATO. Aliance zamýšlí vydávat 2 procenta HDP na zbrojení, ale loni se jí kolektivně podařilo dosáhnout jen 1,6 procent. Polsko zvýšilo své výdaje na 1,8 procent HDP. Letos prý dosáhne 1,95 procent. Celkově je americký příspěvek na přímé výdaje NATO téměř desetkrát vyšší než příspěvek Polska.

Rozpad Sovětského svazu vedl k vzrůstu tohoto rozdílu. Zatímco si Washington zachoval svou globální armádu, jeho evropští spojenci rychle zredukovali své armády vzhledem k tomu, že přišli o svého hlavního (a v mnoha případech jediného) nepřítele.

A co je horší, NATO se bezmyšlenkovitě rozšířilo až k ruským hranicím a přijalo státy s minimálními vojenskými schopnostmi a vážnými spory s Moskvou. Tyto spory s Moskvou nejsou spory Washingtonu, avšak Washington rozdával bezpečnostní záruky jako když hotely vám dávají na polštář v pokoji bonbóny. Všichni je dostali - včetně Polska.

Američtí a evropští činitelé prostě předpokládali, že své přísliby nikdy nebudou muset plnit. Pak přišla krize na Ukrajině, z níž vyplývá, že záruka včleněná v článku 5 Atlantické charty možná není tak úplně mrtvá. Nejvýchodnější členové aliance začali žadonit o ochranu. Chtěli, aby se na jejich území rozmístila americká vojska v trvalých posádkách na ochranu jejich hranic. Nikdo to nevyžadoval naléhavěji než Polsko.

Výhody, které by Polsko získalo při své obraně vůči Rusku, kdyby na svém území mělo trvale rozmístěná vojska z jediné světové supervelmoci, jsou zjevné. Ale jaký prospěch by z toho měla Amerika? Vztah Polsko-USA je jednostranný. Varšava žádnou srovnatelnou pomoc Spojeným státům nenabízí.

Náhražkou se Polsko, stejně jako někteří jiní členové NATO a uchazeči o členství v NATO účastnili pošetilých válek Washingtonu v Iráku a v Afghánistánu. Je ironické, že tím, že povzbuzovali hloupé snahy Bushovy vlády proměnit Blízký východ a centrální Asii, jejich pomoc byla tak vlastně škodlivá. Ale i kdyby bývala byla nápomocná, ta pomoc se zdaleka nevyrovnala americkému sliby, že se jménem Polska postaví proti jeho potenciálnímu, jaderně vyzbrojenému nepříteli. Spojené státy by tak mohly čelit katastrofálnímu zničení, kdyby věci dopadly špatně.

Washington nemá žádné bezpečnostní důvody, proč by měl riskovat válku pro Polsko. Polsko nemělo pro Washington nikdy žádný strategický význam. Spojené státy se podílely na Versailleské konferenci, která znovu vytvořila nezávislý polský stát, ale nebránily Polsko před nacistickým Německem ani nebojovaly na obranu polské nezávislosti proti Sovětskému svazu na konci druhé světové války. Během povstání v Poznani r. 1956 neučinil Washington nic. V prezidentské debatě r. 1976 tvrdil Gerald Ford, že Polsko se nepovažuje za okupované území. Nepožadoval, aby USA vedly vojenské tažení na osvobození Polska. Ani Reaganova vláda neuvažovala o vojenské intervenci začátkem roku 1982, když polská vláda po výhrůžkách ze Sovětského svazu zasáhla proti odborovému svazu Solidarita.

Američané vždycky s Poláky sympatizovali, avšak situace Polska není důvodem, proč by Spojené státy měly riskovat válku. Postoj Washingtonu se změnil teprve, když přestali politikové ve Washingtonu uvažovat o NATO jako o vojenské aliance a začali ho považovat za mezinárodní společenský klub. A tak Polsko obdrželo požadovanou bezpečnostní záruku v článku 5.

Tato aliance je bezcenná, pouze pokud ji Spojené státy nepodpoří. Sikorského výroky by měly Spojené státy probudit. Washington si nashromáždil v Evropě i jinde množství zemí, závislých na jeho vojenské a sociální pomoci. Avšak ti, jejichž zuby jsou nejtěsněji sevřeny kolem amerického prsu, prokazují Spojeným státům ten nejmenší respekt. Spojené státy by si měly vážně rozmyslet, koho budou ochraňovat před kým. Smysluplné aliance by měly uzavírat jen s těmi zeměmi, které jim oplátkou nabídnou něco podstatného.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
15402

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2014