Bodláky Václava Duška
17. 8. 2015 / Václav Dušek
Kníže pravil: Lezeme mocným do konečníku. Otázka zní, kdo a kdy. Má kazatel pravdy jistě bohaté zkušenosti s mladším bráchou za mořem, starší brácha jaksi není v milosti - dříve krasohled, nyní křivohled. Dialektika nezklame. Bude dobré, když napříště nebude Fürst používat my - my jsme národ!
Být roztomilým staříkem nemusí být k závisti. Političtí staříci natropili v politickém kolbišti mnoho špatného, i zvrhlého, přesto byli přesvědčeni, že vedou lidstvo k pramenu lásky a sociálního smíru. V salonech starci hovoří o zkušenostech minulých, zlaté časy, kdy konali veřejné lynče nehodných. Otázka zní: lezli jsme, nebo nelezli, lezeme či nelezeme, do míst označených knížecí milostí?
Požadavek doby: Kdo leze, bude se hlásit neprodleně na příslušných ambasádách. Hlásit se budou i ti, co chodí na ambasadorské odpolední čaje, při kterých nehraje muzika, ale konají se přednášky třeba na téma: Leze prcek na vrbu.
Leze, leze, až tam vleze...
Diskuse