Mezitím v Absurdistánu 21:

Zklamání nad zvolením Donalda Tuska, nová náboženská škola, centrální letiště a mladíci na ministerstvu obrany

30. 3. 2017 / Tomasz Oryński

čas čtení 8 minut

Prodloužení funkčního období Donalda Tuska jako prezidenta Rady Evropy Polskem po určitou dobu otřáslo. Během zasedání polského parlamentu, kdy se tam křičelo (polský parlament se totiž pomalu mění v docela ubohé jeviště pro akce chátry, která se překřikuje ohledně toho, kdo dokáže křičet silněji), byl Jarosław Kaczyński opravdu rozhněvaný a bušil rukou do předsednického pultu téměř jako Chruščev v OSN před mnoha desetiletími:

Kaczyński nazval opozici "Vnější stranou", ale nikdo vlastně neví, co tím měl na mysli. Možná tím měl na mysli Orwellův román 1984? A v tom případě, byla by strana Právo a spravedlnost Vnitřní stranou? To by hodně vysvětlilo...

Avšak navzdory určitým zoufalým pokusům proti tomu bojovat a navzdory tom, že se Waszczykowski zase ztrapnil tím, že tvrdil, že Tuskovo znovuzvolení je podvod, vláda se nakonec vyrovnala se svou prohrou. Samozřejmě, potřebovala něco pozitivního, co by předhodila svým stoupencům, takže se vytahovala, že nová dohoda, podepsaná v Římě, byla drasticky pozměněna, aby to odpovídalo polským požadavkům, a tak celá akce proti Tuskovi byla obrovským úspěchem: Polsko ukázalo svou sílu a celá Evropa se mu podrobila. Samozřejmě, ve skutečnosti nebylo v textu smlouvy pozměněno nic. Strana Právo a spravedlnost jen tvrdí post factum, že určitá ustanovení té dohody jsou důkazem polského vítězství, jenže ta ustanovení byla ve smlouvě od samého začátku a nikdo nemusel nic měnit, jenže koho to zajímá: nikdo v zahraničí už vlastně stranu Právo a spravedlnost neposlouchá a v Polsku tato strana jen potřebuje něco, čím nakrmit TVP, svou propagandistickou televizi (dříve veřejnoprávní celostátní stanici).

Jakmile to bylo vyřešeno, Polsko se vrátilo k běžnému provozu. Parlamentní komise začala debatovat o nové rezoluci, oslavující sté výročí odhalení tajemství z Fátimy. Ovšem, jak napsal národní básník Mikołaj Rej, "Ať nejrůznější cizí nároky vědí, že Poláci hovoří nikoliv anserinsky, ale vlastním jazykem", a to je také pravda, když jde o zázraky, připisované Panně Marii. A zapomeňte na Černou madonu z Čenstochové a její mainstreamové klony, máme tolik zázraků, že nemáme čas informovat o všech z nich, takže dokonce i předpověď počasí v místním vysílání stanice TVP musí obsahovat reportáž o místní zázračné postavě Naší Paní ze Starého Borku. Ne všichni se ovšem dívají na televizi, proto jsou důležité i jiné formy komunikace, a zřejmě proto se strana Právo a spravedlnost snaží tak intenzivně prosadit svou reformu školství.

První informace o tom, co se děje, je už možno zaznamenat, vzhledem k tomu, že nová základní školy pro chlapce, kterou provozuje Opus Dei, záhadná katolická organizace, je otevírána v městě Łódź. Mezi hodinami věnovanými modlitbám a náboženské výchově tam bude dokonce i několik hodin, v nichž se bude něčemu vyučovat! Avšak samozřejmě pokrok je důležitý na všech frontách, nejen ve školství. Proto podporuje Ministerstvo rozvoje Hnutí Světlo-Život, známé také jako Hnutí Oáza, je to větev obnovy katolické církve. Během gala akce na ministerstvu rozdávala tato organizace své nové ceny takovým lidem, jako je premiérka Beata Szydło ("za to, že zavedla církevní sociální učení do života národa") či radikální protipotratový gynekolog profesor Bogdan Chazan ("za neúnavnou obranu nenarozených dětí"). Jednu cenu také dostala organizace, která tvrdí, že umí vyléčit homosexualitu. To je pokrok polského stylu.

Avšak, samozřejmě, skutečný pokrok ve stavebnictví je také důležitý. Nedávno bylo oznámeno, že kdesi mezi Varšavou a městem Łódź bude postaveno nové ústřední letiště, za 30 miliard zlotých. Bude to nové, celostátní letiště a umožní polským cestujícím vyhnout se užívání tak velkých letištních uzlů, jako je Frankfurt a Dubaj. Ano, zalkněte se závistí, vy Arabové a Němci! My si postavíme své vlastní centrální letiště a budeme z něho létat sami! Pravděpodobně do Radomi, protože kdyby tam nějaká letadla skutečně začala létat, aspoň by mohla tvrdit, že nebylo vyplýtváno 120 milionů polských zlotých na vybudování tamějšího letiště. Letiště v Radomi se stalo populárním vtipem poté, co bylo za drahé peníze otevřeno, zjistilo se (což bylo možno předpovědět na základě zdravého rozumu), že tam nikdo nechce létat, navzdory tomu, že stokilometrová cesta vlakem z Varšavi do Radomi trvá téměř tři hodiny. I když, abychom byli spravedliví: zdá se, že existuje určitý pokrok: v roce 2016 použilo toto letiště téměř 10 000 cestujících, což je obrovský pokrok, vzhledem k tomu, že o rok předtím použilo letiště v Radomi jen 792 cestujících. Takže jestliže se rozhodne dalších 990 000 cestujících ročně letět z Radomi či do Radomi, znamenalo by to, že toto letiště konečně začne vydělávat.

Avšak myšlenka na vybudování centrálního letiště není zas tak špatná, vzhledem k tomu, že hlavní polské letiště, Okęcie ve Varšavě, nezvládá současný provoz a vzhledem k tomu, že je v zastavěné oblasti, nedá se zmodernizovat. V kontextu jiných idiotských nápadů prosazovaných stranou Právo a spravedlnost nevypadá projekt centrálního národního letiště tak špatně, takže byl přivítán s určitými pozitivními reakcemi. Proto se někteří ministři rozhodli naskočit na tuto vlnu a například Jarosław Gowin, ministr pro vyšší školství, přišel s návrhem, že hned vedle centrálního letiště by se mělo postavit i centrální národní nádraží. Tento nápad okamžitě všichni zesměšnili, takže, jak se zdá, v současnosti musela strana Právo a spravedlnost odložit vyhlášení projektu Centrálního přístav pro trajekty a Centrální konečné stanice tramvají, než najde někoho, kdo dokáže rozlišit mezi dobrými a špatnými nápady.

Avšak v Polsku existují další problémy spojené s infrastrukturou. Místní aktivista strany Právo a spravedlnost ze severozápadního Polska si povšiml, že přechody pro chodce, které jsou na nebezpečných místech namalovány bílou barvou na červený asfalt, vypadají jako polská vlajka. Poukázal na to, že takové červenobílé přechody by bylo možno považovat za znesvěcení polské národní vlajky. To se asi bude brát velmi vážně, neboť místní komunální správy si dávají velký pozor, aby se nezamotaly do politiky. Například primátor města Kielce odmítl poskytnout povolení, aby lidi sázeli stromy (je to rozhodnutí, které reaguje na obrovské kácení lesů, za něž nese vinu Jan Szyszko, ministr životního prostředí). Podle něho by totiž v nynější politické atmosféře mohlo být rozhodnutí sázet stromy být interpretováno jako pokus zatáhnout město Kielce do protivládních protestů.

A jedině na ministerstvu obrany probíhá všechno hladce. Poté, co bylo zjištěno, že Edmund Janniger, dvaadvacetiletý "poradce" ministra Macierewicze (nepleťte si ho s Bartłomiejem Misiewiczem, vzhledem k tomu, že Macierewicz, jak se zdá, má rád mladé chlapce, tak jich má víc!), se znovu octl na výplatní pásce ministerstva obrany, tisk se rozhodl zkontrolovat, za co nese odpovědnost a co vlastně dělá. Ukázalo se, že jeho novým zaměstnáním je organizovat přednášky pro zahraniční akademiky u vojenských jednotek, a během tří měsíců svého zaměstnání zatím nezorganizoval takovou přednášku žádnou. Překvapivě, podle tiskové kanceláře ministerstva obrany, práce Edmunda Jannigera "splňuje požadavky ministerstva". Je to vskutku dobré zaměstnání pro toho dvaadvacetiletého kluka, nemusí dělat nic a dostává za to 3494 zlotých (25 138 Kč). Někteří lidé tvrdí, že strana Právo a spravedlnost nedokáže splnit svůj příslib Dobrých Změn, ale pohleďte, svět nových příležitostí se otevřel zde pro mladé lidi: stačí být synem ministrova kamaráda a hned vyděláváte slušnou mzdu, aniž byste museli hnout prstem!

0
Vytisknout
7199

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2017