Mosul: Druhé vítězství Teheránu za sedm měsíců

24. 7. 2017 / Karel Dolejší

Těsně před Vánoci roku 2016 skončila v Sýrii bitva o Aleppo - nejvýznamnější sídlo kontrolované sunnitskými povstalci bojujícími proti režimu Bašára Asada. Obranu města, na niž prorežimní síly začaly útočit v únoru odříznutím zásobovací trasy z Turecka, zajišťovala široká koalice povstaleckých uskupení, přičemž radikální islamisté ze syrské al-Kájdy ("Fronta an-Nusra") a několika dalších frakcí tvořili přibližně desetinu příslušníků ozbrojeného personálu. Ukončení jejich přítomnosti sloužící režimu jako vítané alibi pro brutální metody obléhání se ještě v říjnu neúspěšně pokusil vyjednat zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura ZDE. To ovšem nezastavilo ani útok na Aleppo, ani příval íránsko-asadistické propagandy ohledně "Aleppa obsazeného islamisty", který trvá dodnes.

Na počátku občanské války v roce 2011 čítaly syrské vládní ozbrojené síly asi 300 000 příslušníků ozbrojeného personálu. V závěru roku 2015 to ale kvůli ztrátám, dezercím a útěku rekrutů bylo již jen 80 - 100 000 ZDE. Počet vojáků nasaditelných do ofenzivních operací dále klesal úměrně tomu, jak se režimní armáda s pokračujícím rozpadem centrálních orgánů rozpouštěla v teritoriálně vázanou směs sektářských a soukromých milic ZDE. V loňském roce byl počet režimních vojáků nasaditelných do ofenzívních operací mimo samotné místo jejich bydliště již odhadován jen na 20 - 30 000. Naproti tomu počet ozbrojenců v Íránem verbovaných, organizovaných a řízených proasadovských formacích dosahoval až 70 000, přičemž zhruba 20 000 tvořily Teheránem kontrolované irácké šíitské milice, jež daly boji za Asada přednost před bojem s IS na vlastním území ZDE ZDE.

Jinak řečeno, "syrská občanská válka" je už dávno především íránskou intervencí na záchranu Bašára Asada - a obsazení Aleppa proto bylo především íránským vítězstvím.

Do značné míry totéž ovšem platí v případě bitvy o Mosul v sousedním Iráku ovládaném proíránským šíitským režimem. Tato bitva byla oficiálně prohlášena za skončenou 10. července - ačkoliv existují zprávy o pokračujících bojích ve městě ještě z pátku 21. července ZDE a přímé důkazy o neskončených bojích přinejmenším z 15. července ZDE.

K pochopení toho, kdo v Mosulu vlastně zvítězil, je třeba podívat se blíže na strukturu iráckých vládních ozbrojených sil.

Ozbrojené síly centrální vlády v Bagdádu podléhají třem (respektive čtyřem, viz dále) různým organizačním centrům, která se mezi sebou liší sektářskou orientací a převládajícími zahraničními vlivy. Ministerstvo obrany kontrolují formálně sunnitští politici, nejčerstvěji nevýrazný Erfan al-Hijalí, který v lednu se zpožděním vystřídal ambiciózního a vzdělaného Chalída al-Obajdího odvolaného parlamentem kvůli údajným korupčním skandálům. Ministerstvo vnitra kontrolují příslušníci proíránské šíitské frakce, nyní jmenovitě Kásim al-Aradží. Irácká protiteroristická kancelář řídí irácké síly zvláštního určení podléhající přímo premiérovi Hajdaru al-Abádímu z šíitské strany Dawa.

Kromě toho v Iráku existují řádově desetitisíce příslušníků šíitských milic více či méně spolupracujících se sousedním Íránem, ale formálně nepodřízených žádné z centrálních iráckých autorit.

Na šíitské milice a jejich chování při (podle původních plánů kategoricky vyloučeném) nasazení v bitvě o Mosul pochopitelně Američané nemají naprosto žádný vliv. Jsou tvořeny ideologicky motivovanými ozbrojenci ostře protiamerických názorů, kteří se k samotné americké přítomnosti v Iráku staví mírně řečeno nevraživě.

Američané ale neměli a nemají vliv ani na jednotky ministerstva vnitra vytvořené po roce 2004 a podřízené nyní šíitským ministrům. Poskytují jim sice materiální a logistickou podporu, ale vnitrácké commandos ani "Vlčí brigádu" zverbovanou v šíitských slumech Sadr City v žádném okamžiku necvičili ani nekontrolovali.

Relativně slušný vliv mívali Američané na jednotky zvláštního určení podřízené premiérovi a spoléhající do značné míry na západní vybavení. To se nicméně vloni začalo rychle měnit, když výcvik odstřelovačů vybavených nejnovějšími ruskými a íránskými zbraněmi převzali Španělé ZDE.

Výrazný vliv si tedy USA nadále udržují pouze na jednotky samotného ministerstva obrany, které se však po útocích islamistů v roce 2014 z větší části zhroutily a jejichž rekonstituce proběhla víceméně neúspěšně ZDE.

Podívejme se teď na složení sil, které se podílely na vyhnání ozbrojenců "islámského státu" z iráckého města Mosul.

Bitvy o Mosul se účastnilo zhruba 40 000 příslušníků jednotek iráckého Kurdistánu, jehož vedení politicky balancuje mezi Tureckem, Íránem a USA a usiluje o vytvoření samostatného kurdského státu v severním Iráku.

Nasazené irácké vládní síly čítaly kolem 60 000 vojáků, z toho ale 18 000 tvořili příslušníci 1. divize sil zvláštního určení ("Zlaté divize") podléhající přímo šíitskému premiérovi.

Dále bylo do operace nasazeno na 16 000 příslušníků sektářských šíitských milic, v nichž jednoznačně převládá íránský vliv.

Jednoduché kupecké počty napoví, že operace k obsazení Mosulu se zúčastnilo 74 000 ozbrojenců, na něž USA nemají přímý vliv, nebo kteří jsou dokonce (jako v případě šíitských milic) vůči nim víceméně nepřátelsky naladěni. Zbylých 42 000 tvořily spíše druhořadé jednotky ministerstva obrany, na jejichž obnově se Američané po roce 2014 usilovně podíleli.

Počátek mosulské operace sahá k 16. říjnu 2016. Politické tlaky na americké straně původně sledovaly ukončení bitvy spolu s odchodem Baracka Obamy z prezidentské funkce. To, jak lze snadno zjistit pohledem do kalendáře, se ovšem ani zdaleka nepodařilo, i když útočníci měli nad obránci početní převahu v personálu zhruba 10 : 1 - a nezměrnou převahu v palebné síle.

Neúspěšný postup iráckých jednotek a rostoucí tlaky Iráčanů otevřeně odmítajících stávající americké operační procedury vedl již v prosinci 2016 k výrazné změně amerických tzv. Rules of Engagement (RoE) ZDE. Pravidla pro působení koaličních protiteroristických sil byla do té doby silně restriktivní, kladla silný důraz na prověřování informací z řady zdrojů a ochranu civilního obyvatelstva. Irácké jednotky útočící na Mosul však tato pravidla odmítly a místo koaličních letadel začaly žádat o leteckou podporu výhradně irácké letectvo vybavené nově přinejmenším 21 ruskými bitevními stroji Su-25 ZDE. Protože USA v Iráku soupeří o politický vliv s Rusy, ale především s Íránem, došlo po dvou měsících od zahájení ofenzívy ke zrušení restriktivních pravidel - a tím také opatření zaměřených na ochranu civilního obyvatelstva města Mosul.

***

Situace v Iráku a Sýrii je mimořádně složitá a nepřehledná. Vlivných aktérů je celá řada - Írán, Rusko, Turecko, Saúdská Arábie, Izrael, Spojené státy, Katar... - jejich klienti manévrují a uzavírají aliance s četnými klienty jiných sponzorů, které se opět velmi rychle vyvíjejí a mění. Pochopení situace je velmi obtížné i pro lidi, kteří v oblasti žijí a zblízka ji sledují, nebo kteří se jí na plný úvazek odborně zabývají.

Tím větší je samozřejmě pokušení narazit rozpornou skutečnost na nějaký mimořádně primitivní narativ, který do chaosu vloží dobře rozeznatelný vzorec a učiní jej zdánlivě srozumitelným pro laika sedícího u piva ve vzdálené České republice.

Avšak žádný takový jednoduchý narativ nemá šanci postihnout, co se v dané oblasti skutečně děje. Například končící bitva o Mosul je možná  v jistém smyslu americkým taktickým vítězstvím - jenže ve stejné, ale spíše ve větší míře je také taktickým vítězstvím Teheránu, který je současně strategickým vítězem celého amerického iráckého dobrodružství od roku 2003.

Část těch, kdo útočili na Mosul, patřila ke stejným proíránským šíitským sektářským oddílům, které pro Asada dobývaly Aleppo. V bitvě, ve které jednotky podporované Teheránem a Washingtonem ještě nestály na stejné straně, ale proti sobě.

***

Mediální experti v posledních měsících opakovaně upozorňují, že faktické vyvracení lží a propagandy je v zásadě neúčinné, pokud proti nim nepostavíte stejně zjednodušující kontranarativ. Jestliže pouze předložíte fakta, ale nikoliv primitivní interpretaci, která umožní naházet řadu nesouvisejících informací a jevů na jednu hromadu a dát mezi ně nesmyslné rovnítko - která umožní udělat z neznámého zdánlivě známé - většina mediálních konzumentů informace prostě nezpracuje.

Tento text tedy budiž chápán jako sdělení určené těm několika málo zájemcům o Blízký východ, které ještě zajímá něco jiného než ideologizující narativy směřující stereotypně k předem objednaným závěrům.