Něco se totiž stalo. Nevíme dosud přesně příčinu či příčiny - zda je to Internet, sociální sítě, ovládnutí masivně manipulativních technik jako té nejlevnější zbraně, upuštění kormidla standardními politiky nebo mnoho dalších příčin - ale v podstatě jen němě zíráme na to, jak se společnost, kterou už považujeme za vyspělou, inteligentní a vzdělanou stala nesmírně lehce a masově manipulovatelnou.

Jistě, manipulace zde byly vždy a diktátoři všech dob byli nejlepšími manipulátory ze všech, ale žili jsme v naději, že ekonomický pokrok, růst vzdělanosti a informační otevřenost Internetu nás před manipulacemi uchrání. Že se jim jenom vysmějeme.

Stal se ale pravý opak. Domnívám se, že nikdy v poválečné éře nebyla vyspělá společnost tak zranitelná, vlastně tak bezbranná proti chytrým manipulacím, tak neschopná proti nim najít protizbraň. To se týká nejen naší země.

Mikuláš v příspěvku píše: "Uráží mě, když někdo píše o svých spoluobčanech, jako o nějakých hotentotech, kteří komukoli skočí na špek".

V Maďarsku utratila vláda miliardu korun na kobercový marketingový nálet nad vlastní zemí, aby lidi přesvědčila, že největší hrozbou pro stát je jakýsi (americký občan) Soros. V důsledku toho je 66% Maďarů přesvědčeno, že Soros kandiduje v maďarských volbách.

Povídejte mně prosím ještě chvilku o tom, že lidé nejsou manipulovatelní, neskočí na špek a neuvěří sebevětšímu nesmyslu, podpořenému neskutečně masivní propagandou.

V České republice volí polovina voličů Miloše Zemana s argumenty: "říká, co si myslí" (ve skutečnosti lže, kudy chodí), "je náš, s námi, s obyčejnými lidmi" (ve skutečnosti je spřažen s několika podnikateli a hájí jejich zájmy), "je vlastenec" (ve skutečnosti bojuje za zájmy  Ruska a Číny, z nichž ta první země nás označuje za nepřátele), a "ochrání nás před uprchlíky" (raději bez komentáře).

Povídejte mně prosím ještě chvilku o tom, že lidé nejsou manipulovatelní a neskočí komukoli na špek.

V souhlasu s Piráty si myslím, že referenda jsou správná a poslouží k tomu, abychom se naučili starat se společně o osud země a nenechávat jej pouze na vyvolených zvolených.

Jenomže se to nejdřív musíme naučit. Od první třídy.

Začít se spolurozhodováním na místní úrovni - tam, kde je problém lokální, kde jsme schopní jej dobře obsáhnout a porozumět mu. Ideálním začátkem jsou participativní rozpočty - které ostatně prosazují právě Piráti. To jsou vlastně malinká místní referenda, ve které se lidem dá do rukou určitá část rozpočtu a oni kompletně rozhodnou, co se s ním bude dělat, a přijmou za to svou odpovědnost.

Zaveďme je ve všech obcích ČR, v krajích. Každý rok pár procent rozpočtu, několik tisíc aktivit ve veřejné sféře, o kterých rozhodnou sami občané. Za pár let budeme dál - lidé se naučí, co znamená převzetí zodpovědnosti za část veřejného dění. To je přesně ten správný postup, který s nadšením podporuji.

Následně dejme větší prostor - například snížením kvóra - a vyšší pravomoci v místních a veřejných referendech. A tak dále, a až to všechno budeme dobře umět, zaveďme klidně obecné referendum. Ostatně i Švýcaři se svou "přímou demokracii" učili pracně a bolavě tři sta let.

A současně se naučme popasovat se současnou dobou, ve které je tak obtížné se bránit chytrému manipulátorství tak jako nikdy předtím. Vzděláním, tréninkem kritického myšlení i aktivními technickými opatřeními.

Piráti argumentují, že přímá demokracie je OK, protože oni ji praktikují už uvnitř strany osm let. A v tomto je - oni se to osm let učí, a dnes to už tedy umí. Jejich pět set aktivních členů - zhruba populace střední jihomoravské vísky - je po osmi letech učení dobře připraveno na přímou demokracii. Ale co všichni ostatní?

Možnost rozhodovat v celostátním referendu musí být odměnou. Odměnou za dobré vysvědčení, až si projdeme několikaletým vzděláním i praxí. Lidé nejsou hloupí ani hotentoti, jsou pouze nezkušení - dosud nikdy o věcech veřejných nerozhodovali, vždy to nechávali na jiných. Dát jim do ruky velké červené tlačítko znamená, že první co je napadne je vyzkoušet si jej stisknout.

Nedopusťme to.