Bodláky Václava Duška

Chudoba cti netratí

6. 9. 2018

čas čtení 4 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nevěř všemu slyšenému i viděnému – opravdu nemusíš nutně všechno vědět. Dávej pozor, zástupci lidu častokrát bouřlivě perlí. Kovaní partajní přímluvci trpí akutní politickou slepotou, zákeřná choroba jest v širém světě doposavad neléčitelná.  Mrzký peníz zkazil mnohé čestné liliputy. Hladový svět bobtná; kdy přijdou zástupy a vyžerou nás na kost, zbourají kostely, postaví mešity, právo šaría zasáhne nehodné, budeme chudí, avšak křišťálově ctnostní.

Ustane názor, že dostaneš-li políček, nastavíš ochotně druhou tvář. Začne platit, nastav hruď k dalšímu bodnutí, zvířecké metody migrantů budou povýšeny na státní vymahatelnost trestu pro všechny nevěřící psy… Kdo se bude bránit, bude zván odporným zapšklým fašistou. Kdeže domov tvůj? To se stěží dozvíš. V růžovém oparu lidství vídáme růžové slony – chráníme násilníky, vrahy, zloděje, chátra nade vše! Opovaž se pochybovat o pravdě! Zatím nás prý straší politická parta Mikulášem v létě. Kterak upytlačit výnosné místo vyučují Pravdomilové, nikdy se nemýlící, ochotně sloužící, stačí si vytvořit trvalou citovou ochablost a zapudit zbytečnou pozdní lítost; svíravá nicota bude vykoupena laskavým peklem. 

Evropský duch moudrosti vyprchal.

Pamatuj na konec a nevyskakuj si! Jednou jsi mužem čestných zásad, výborně, podruhé vrahem postrádajícím zásad, kdo není bez chyby. Andělé s krvavými křídly nemají slitování se slabochy a věčně lavírujícími bytostmi při zásadním rozhodnutí, kam se karavana pohne.  Andělská komanda postrádají vysněnou lidskost; lidství utrpělo nevratná pochybení. V záplavě informací nevidět maják záchrany, bohatství ducha se zakšeftuje, víra obrousí, myšlenky vytrousí. Kdo nemyslí, dostal volnost.

Kdo hledá, nalezne.

Božínku, co spolkneme za návnady od politických lovců. Náhončí se zapotí, aby panstvu zajistili směšnou volební výhru. Jenomže, vezmi z dlaně chlup, když tam není.  Kolik namistrovaných šašourů zaplevelilo politická políčka?!  Kam se propadly kvičící partajní hvězdy? Rádi vykřikujeme s vyplazenými jazyky na vestách, jakou máme náramnou svobodu, křišťálovou demokracii, silné ekonomické záruky, pokrokové proroky, výhodné záruky, ústavní pohodu – a poslechněte si árii diplomatickou z Nedbalovy Polské krve, pochopíte, že odmítaný ministerský kandidát silně připomíná operetní postavu.

Svobodu určují bezohlední otrokáři.

Absolutní svoboda neexistuje! To jsme si oddechli, přátelé. Myšlenky mohou častokrát ublížit natrvalo – není dne, abychom nezjišťovali, že z chráněnců demokratických trubačů se vylíhli porušovatelé základních lidských práv a svobod, i chmatáci – ceny míru nemívají trvalou hodnotu. Svoboda se má úporně bránit denně, ano, ano, ano, nenechat se zastrašit páchnoucí sedlinou odpadlíků pravdy, zakřiknout zběsilými vyvrhely tupě bránícími nemohoucnost lídrů nezbavených křiklounského práva údajné většiny. Svoboda. Pouhé slovo. Kdysi v letech neslavně proslulých padesátých jsme zbavili svobody cikány – poslední zpustlé vlky ve společenství cvičených totalitních psů. Přinesli jsme jim údajně výrazné duchovní bohatství. Otázka? Proč o něj stále nejeví zájem? Převýchova lidí nevedla nikdy k ničemu prospěšnému. Aktivisté nabádají k pochopení nepochopitelného – zatím nepředvedli ničeho zásadního, co mohlo vésti k obratu nepřevychovatelného etnika. Máme v sobě zakódována letitá jednoduchá řešení.

Běda tomu, kdo nezapadá do měšťácké představy o životě.

Senioři jsou výrazně drahou skupinou k přežívání. Samoživitelky bývají vyděračky - nevadí nám, že žijí z ruky do huby. Zavinily si vše sami špatným výběrem samce, jak ovšem sní herecká divoženka, ženy se dočkají samců z krajin vzdálených, vida nepokrytou samičku, lasičku. Příbuzenská neochota stále vládne, hlavně se nenechat zdržovat pomocí potřebným. Zásadně se nesmíme stydět za odsouzení neschopných!

Hořkosladký svět neuvěřitelných možností má mnoho vyšších pater, i hlubokých sklepení. Prosebníci, potřební i žebráci jsou kazem v našem vybroušeném zrcadle úspěchů. Svět je maličkým. Chudoba – poroba. Samozvané vetřelce pravdy vytěsněme z mysli – řvou, haraší pokradenými vědomostmi a milují, jak jinak, sebe a sebe.

0
Vytisknout
8875

Diskuse

Obsah vydání | 11. 9. 2018