Nová studená válka

31. 10. 2018

Osamělý muž.

Vždy je tu chlap, který propadl trhlinami společnosti, který prožil život plný osamělého rozčarování a který se jednoho dne rozhodl pokusit se o krví zbrocený skok z bezvýznamnosti do proslulosti.

Vždy je tu chlap jako útočník na synagogu v Pittsburgu Robert Bowers, který podle NYT neměl na střední škole přátele a jako dospělý žil v osamění, který trávil večery kouřením v autě za poslechu rádia a žil, jak to vyjádřil jeden z jeho známých, "ve svém vlastním malém světě".

Takoví muži jsou přitahováni k extrémistickým ideologiím, což vysvětluje rozčarování a dává jim pocit, že jsou s čímsi spojeni. Takoví sami sebe přesvědčí, že masakrováním nevinných se stávají válečníky za jakousi spravedlivou věc.

Toto masové zabíjení se týká mnoha věcí - zbraní, demagogie, atd. - ale točí se také kolem sociální izolace a šířící se choromyslnosti amerického ducha.

Masové zabíjení je pouze jedním z projevů faktu, že miliony Američanů jsou izolovaných a osamělých. Existuje však ještě jiný projev této izolace, který zahrnuje mnohem větší krveprolití.

Jde epidemii sebevražednosti. V Evropě sebevražd ubývá. Ale v USA v tomto století vzrostla o 30 %. Sebevražednost Američanů ve věku 10-17 let mezi lety 2006-2016 vzrostla o více jak 70 % - nepochybně jde o jeden z nejvíce šokujících trendů současné Ameriky.

Každý rok takřka 45 000 Američanů reaguje na izolaci a beznaděj ukončením života. Každý rok dalších 60 000 zemře na drogovou závislost. Na tyto dvě "choroby" každoročně zahyne takřka dvojnásobek lidí, než kolik jich zemřelo v celé vietnamské válce.

Šíření deprese a psychických potíží představuje další projev krize. Lidé říkávali, že deprese a další psychické problémy jsou způsobeny primárně chemickou nerovnováhou v mozku.

Ale Johann Hari v knize "Ztracená spojení" tvrdí, že tyto psychické problémy jsou přinejmenším ve stejné míře produktem životních potíží jako důsledkem neurochemie. Zhruba stejně s týkají dlouhodobé osamělosti, ztráty smysluplné práce, pocitu tlaku a stresu v nepřítomnosti komunity.

"Dlouhodobá osamělost způsobuje, že jste sociálně vyřízení a vůči jakémukoliv sociálnímu kontaktu jste podezřívavější," píše Hari. "Stanete se nadměrně bdělým. Začnete se snadněji urážet v situacích, kdy to nebylo úmyslem, a obávat se cizích lidí. Začnete se bát právě těch věcí, které nejvíce potřebujete."

To zní jako velmi dobré shrnutí americké politiky v roce 2018.

Stále se k tomuto tématu vracím, protože hlavní boj dne je sociologický a psychologický, ne ideologický nebo ekonomický. Základní vrstva americké společnosti - síť vztahů a spojení a důvěry, na níž závisí vše ostatní - selhává. A výsledky jsou stejně krvavé, jako jakákoliv válka.

Možná nastal čas vnímat to jako válku. Na druhé straně stojí síly zasévající rozdělení, svár a izolaci. Na druhé všechno to v společnosti, co pěstuje oddanost, známost a solidaritu. Je to jako bychom byli svědky ohromného střetu mezi rozparovači a tkalci.

A tato válka má svou obtížnou část: Neprobíhá mezi jednou skupinou dobrých a jinou tvořenou špatnými. Prochází každým srdcem. Většina z nás je součástí problému, na nějž si stěžujeme.

Většina z nás propadla radikálnímu individualismu, který, jak předpověděl Tocqueville, odděluje každé osamělé já od dalších osamělých já. Většina z nás propadla workoholickému étosu, který nám ponechává málo času pro společenství. Většina z nás žije v oddělených mediálních a sociálních bublinách, které nám poskytují potvrzení naší morální nadřazenosti ve stylu komunistických médií. Většina z nás ctí kodex soukromí, který vede k tomu, že neznáme své sousedy.

Dobrá zpráva zní, že většina z nás je i součástí řešení. Většina obdivuje učitele, který se věnuje osamělému chlapci, a chtěla by být jako on. Většina z nás radí a slouží lidem, kteří se liší. Většina z nás je součástí vědomě zvolených rodin, které Američané tvoří, aby nahradili zdecimované biologické.

Je snazší zničit důvěru než ji vytvořit, takže rozparovači jsou v výhodě. Ale je mnohem více tkalců, lidí toužících žít v láskyplných vztazích a společenstvích naplněných důvěrou. Tkalci jen potřebují to, co je nezbytné pro kteroukoliv válčící stranu: Cvičit, abychom válku dokázali vést, strategie, abychom dovedli vítězit, a volání do zbraně, abychom věděli, zač bojujeme.

Podrobnosti v angličtině: ZDE