Bohužel, i oběť Ježíše Krista Vykupitele je z dnešního hlediska šílená
22. 4. 2019 / Jan Čulík
Boris Cvek napsal brilantní obhajobu Starého zákona (v jakou jsem tak trochu doufal, když jsem napsal21. 4. 2019 / Jan Čulík
Cizost, zvláštnost a podivnost této ceremonie mě vždycky fascinovala. Začíná tím, že se delegace církevních hodnostářů shromáždí na prostranství před kostelem, kde podpálí připravenou hranici polínek, vyplněných uprostřed slamou - letos bohužel zuřící oheň, vystupující až do výše dvou metrů připomínal nejen - jako obvykle - upálení Mistra Jana Husa, ale také požár v katedrále Notre Dame. Sloup ohně, jak vysvětlili před kostelem nad vatrou církevní hodnostáři, má být symbolem síly Boží milosti. Z ohně pak kněží zapálí výroční velikonoční paškál (velkou svíci). Přítomní věřící drží v rukou malé svíčky, které si od paškálu a pak mezi sebou zapálí a se svíčkami se vrátí do temného kostela. Působí to velmi romanticky, ale také velmi cize a středověce. Podle církevních hodnostářů má světlo ohně a pak svíček věřících rozehnat "temnotu hříchu".
Církevní velikonoční projevy se týkaly především Kristova zmrtvýchvstání. Napadlo mě, jak je vlastně teologická nauka křesťanství a katolické církve existencialistická - v tom smyslu, že je stoprocentně motivována strachem ze smrti. Jacísi kněží či mniši kdysi dávno na počátku středověku věděli, abychom to řekli s Thomasem Hobbsem, že lidský život je "nasty, brutish and short" ("odporný, zvířecký a krátký"). Ze zoufalství nad lidskou smrtelností zkonstruovali a vytvořili celou složitou filosoficko-teologickou nadstavbu, jíž věřícím slibují, že smrt neznamená konec. Všechno, co katolická církev učí, je motivováno strachem ze smrti, který, církev nás nepřesvědčivě přesvědčuje, je nedůvodný.
Po návratu od venkovního ohně do kostela čtou církevní hodnostáři v noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční ze Starého zákona, z První knihy Mojžíšovy, z Geneze, o stvoření světa. Je to samozřejmě tradice, dělá se to vždycky, ale netuším, proč je třeba při příležitosti oslavy Kristova zmrtvýchvstání citovat ze Starého zákona, který je šílený, a nikoliv z Nového zákona, který přece jenom má snad trochu lidštější, humánnější vyznění.
Fascinovalo mě, jak pohanské, středověké, primitivní, je vnímání světa ve starozákonních textech. Pořád se tam mluví o moci, o tom, kdo koho stoprocentně ovládá, kdo má právo koho uvalit do naprostého područí, komu a čí moci se musíme stoprocentně podrobit. Starozákonní (a v tomto ohledu i novozákonní texty) jsou stoprocentně ovlivněny středověkým nevědomím o globalizaci - plně jsou motivovány přesvědčením, že křesťanský Bůh je jediný, absolutní a je to vládce všeho. Jenže my v tohle dnes už nevěříme. Nepodporujeme absolutismus víry a moci. Máme soudobé vědomí, že lidé z nejrůznějších kultur se nejrůznějším způsobem snaží artikulovat své nejasné povědomí o možné nadpřirozené boží existenci a konstrukcí nadpřirozené boží bytosti v lidských myslích je větší počet - existuje muslimské, buddhistické, sikhské ... náboženství. Není jen jediný, křesťanský Bůh a nikdy nebyl.
Sobotní četba z první kapitoly z knihy Genesis byla zvlášť děsivá:
"I řekl Bůh: 'Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidí panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: 'Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.' Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.' Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré."
Tak zaprvé, starověký autor těchto slov naprosto pominul skutečnost, že přírodní říše světa je založena na principu, kdy všichni požírají všechny, takže, aby fauna na světě přežila, musejí organismy, které jsou potravou pro jiné organismy, umírat zaživa a v děsivých bolestech - existují autoři, kteří uvažují nad tím, že založit hierarchii existenci živých bytostí na této planetě na principu, že jedni živočichové požírají druhé a působí jim při tom strašlivou bolest a smrt, to mohl udělat jen demiurg, ďábel, který se kochá tím, že život na této planetě je založen na trvalém děsivém, všudypřítomném utrpení. Autor První knihy Mojžíšovy tuto skutečnost příhodně pomíjí a předstírá, že biologické organismy používají jako potravu jen rostliny. Vždyť to přece není pravda. Pokrytectví, jímž se autor vyhnul teologickému problému, křičícímu mu do očí: Bylo to, co Bůh stvořil, skutečně dobré?
Diskuse