Slyšeli jste o katastrofálních mužích v historii? To je Boris Johnson...

21. 10. 2019



Sobecké, na sebe soustředěné a bezohledné postoje definují příliš mnoho naší současnosti - i minulosti


Ve své klasické studii O psychologii vojenské nekompetentnosti     analyzoval Norman Dixon britské generály, kteří přivedli své vojáky k nesmyslné smrti - od krymské války až po Arnhem. Jak důvěrně známá je jeho diagnóza, píše Nick Cohen. Dixon identifkoval "arogantní ctižádost zaměřenou na jediný cíl - vlastní kariéru" jako znovu a znovu se v historii objevující chybu - a to je nám důvěrně známé.

Katastrofičtí muži považovali "válku za sport", pokračoval Dixon, a člověk pomýšlí na varování Theresy Mayové z roku 2016, že "politika není hra". Musela mít na mysli Borise Johnsona. Pro něho politika je jenom hra a vyhrát znamená všechno. Loni řekl Johnson na konferenci severoirské strany demokratických unionistů (DUP), že hranice mezi irským ostrovem a hlavním britským ostrovem by "poškodila strukturu britské Unie". Burácel: "Musím vám říci, že žádná britská konzervativní vláda by takovou dohodu nikdy nemohla podepsat."
 

Minulý týden "takovou dohodu" právě podpsal, protože zradit své spojence znamená, že si myslí, že vyhraje hru politiky. Dixon si povšiml "podceňování, někdy na hranici arogance, nepřítele". A tu pomyslíme na Johnsonova poradce Dominica Cummingse, tak ztraceného ve svém pošetilém machismu, že vzkázal členským zemím EU, že "půjdou na konec fronty", pokud se odváží postavit se mocné Británii. O pouhých čtrnáct dní později kapitulovat Borish Johnson vůči Bruselu tak katastrofálně, že se EU už nemusí stara o itskou hranici a může při vyjednávání o obchodu zaujmout to nejtvrdší postavení.

Nikdo by neměl být překvapen. Je podstatnou součástí katastrofické osoby, že se katastrofisté nepoučí ze svých chyb, ani si neuvědomí, že je dělají.

Političtí nekompetenti jsou stejní jako vojenští nekompetenti. Generálové, kteří projevují "zálibu v nesmyslech, v elegantních oblecích, v pedantnosti a ve striktním dodržování vojenské hierarchie" tradičně vedou své pluky do katastrofy, píše Dixon.

Katastrofičtí podnikatelé sdílejí vlastnosti katastrofických generálů i politiků. Od finančního krachu r. 2008 došlo k explozi zájmu o to, jak se dostávají nestabilní muži a ženy do čela  velkých firem. Kongres Australské psychologické společnosti vyslechl analýzu 261 vysoce postavených amerických podnikatelů, o nichž bylo zjištěno, že 21 procent z nich má klinicky závažné psychopatické charakteristiky. V normální populaci je takových lidí jen 1 procento.  I tady bylo dokázáno, že jde o johnsonovskou drzost. Tito psychopatičtí manažeři přistupovali k podnikání jako "ke hře, jejímž cílem je realizovat jejich cíle a ovládat druhé".  Mezitím dokázali ekonomové, jak příliš sebevědomí manažeři ignorují rizika.

Podnikatelé a generálové pracují na vrcholu hierarchií, kde je obtížné pro podřízené je kritizovat, pokud nechtějí riskovat svou kariéru. Borise Johnsona kritizují všichni - v sobotu proti němu demonstroval v Londýně milion lidí - ovšem on žije v bublině, která podporuje jeho narcistní bludy.

Johnsonova kariéra je charakterizována tím, že po každém dalším neúspěchu byl vykopnut nahoru. Dokazuje to, že jeho přehnaná sebedůvěra má třídní původ. V britské politice a v mnoha dalších britských institucích rozhodují idioti, kteří mají vysoká místa, pro něž nejsou vůbec kvalifikováni, ale chovají se arogantně, protože pocházejí z bohatých rodin a dostalo se jim vzdělání v soukromých školách.

Ve všech sférách jsou katastrofičtí muži a ženy zcela lhostejní vůči utrpení, které působí. I podle nejoptimističtějších analýz způsobí Johnsonův brexit, že už tak nebezpečně podfinancované britské veřejné služby přijdou o dalších 16 miliard liber (pesimisté tu ztrátu odhadují na 49 miliard liber). Typické je, že Johnsona to nezajímá. Dixon popsal obléhání Kutu v roce 1915 v dnešním Iráku: byla to operace, při níž přišlo o život 30 000 britských a indických vojáků. Tato operace proslula tím, dokonce i v první světové válce, že neměla absolutně žádný vojenský účel.

Katastrofičtí muži rozhodují o osudu armád, podniků i zemí. Katastrofy, které způsobují, jsou vždycky problémem někoho jiného. Jenže u Borise Johnsona to bude jiné. Historie velmi pravděpodobně řekne: Byl to právě a konkrétně on, kdo to způsobil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
5731

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2019