Chceme-li vycházet s Ruskem, nechovejme se jako idioti

5. 12. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Jsem vcelku mile potěšen tím, že se reakce tuzemských novinářů, politiků a uživatelů sociálních sítí na Novotného klauniádu v ruské státní televizi různí. Nejde o monolitickou litanii, jak by se dalo očekávat, přestože tato nafouklá kauza zbytečně odsává energii mnohem důležitějším problémům, v první řadě klimatické krizi. Znalci ruského prostředí švejkovský incident řeporyjského starosty považují za nahrávku na smeč ruské propagandě. Jenže ve hře je nepoměrně více než pouhá žabomyší válka maniakálního excentrika s prokremelskými médii.

Mám za to, že Rusko, ať už tam vládne Putin nebo Jelcin, není nutno vnímat jako spojence, nýbrž jako strategického partnera. Můžeme s ním stokrát nesouhlasit a kritizovat jej - a mnohdy oprávněně, nicméně v sázce je bez nadsázky bezpečnost světa. A tomu řeporyjská burleska nepomůže, ba právě naopak. Kreml si může připočíst body k dobru, když jím vedená televize šokovanému publiku předvedla „marginála“, který nejenže zastává politickou funkci, ale chce navíc vztyčit pomník kolaborantům s nacisty. Novotnému jde v první řadě o rating, neboť celou iniciativu, z níž rusofobie jen cáká, zcela zjevně pojímá jako cílenou provokaci a reality show.

Sám Novotný je naprosto uhranut svým výkonem a trefné kritiky nevnímá. Patrně propadl bludu, že skutečně vede válku s Ruskem. Jenže přitom zachází s historickými fakty obdobně jako Putinovi nepříliš zdatní manipulátoři. Konečně celá kauza názorně demonstruje, jak je prokremelská propaganda primitivní. Vlajkový pořad televize Rossijja 60 minut je brilantní ukázkou servilní, byť místy až komické demagogie. Věřit něčemu takovému nás může snad jen slabomyslný jedinec. Západní mediální propaganda je mnohem rafinovanější a sofistikovanější než slepá oddanost Putinovi a dogmatům o slávě a síle impéria.

Novotný tvrdí, že Sovětský svaz byl spojencem nacistického Německa, když Hitler z Československa „nechal jen ohryzek“, jak konstatoval moderátor ruské televize. To je lež. Moskva s Berlínem uzavřely pakt o neútočení až téměř rok po Mnichovu; pakt, který zahrnoval tajný dodatek o rozdělení sfér vlivu.

Nacistické Německo mělo v té době jiné významné spojence, příkladně Spojené státy a Velkou Británii. Americká diplomacie ještě v roce 1937 popisovala Adolfa Hitlera jako umírněného politika. Hlavní poradce prezidenta Roosevelta Sumner Welles v době mnichovské krize poznamenal, že s Hitlerem by se dalo dobře obchodovat. Americký konzul v Berlíně George Kennan tlumil kritiku nacistického Německa, přičemž opakoval Wellesova slova. A tento nepříliš komplikovaný vztah mezi USA a třetí říší ukončilo až napadení americké základny v Pearl Harboru v prosinci 1941, kdy německé tanky stály před Moskvou.

Rozporoval bych také Novotného tvrzení, že Sovětský svaz zabil víc lidí než nacisté. Stalinský teror si podle moderního výzkumu vyžádal zhruba 9 milionů lidských životů. Je to samozřejmě ohromující číslo, nicméně předchozí odhady hovořily minimálně o 20 milionech mrtvých. Tato cifra se však výrazně snížila po otevření sovětských archivů. Jen nacistická vyhlazovací válka proti Sovětskému svazu během necelých čtyř let usmrtila víc lidí než stalinské represálie v rozmezí několika dekád. Takže pokud už to chceme Kremlu, který Novotný a jiní považují za inkarnaci sovětského systému, mermomocí nandat, držme se základních faktů. Tato strategie však obnažuje impotenci české politické scény, jejíž polovina leze kremelským kamsi a druhá naopak pomalu volá do zbraně.

Střízlivý analytický přístup k tak ožehavým otázkám jako je proliferace atomových zbraní, jejich modernizace, například vývoj a testování hypersonických střel je přece v zájmu obou stran, neřkuli v zájmu celé světové populace! Abychom mohli s Kremlem uzavřít strategické partnerství, v jehož rámci by se transparentně diskutovalo o jaderné proliferaci i možnostech, jak utnout nové a mnohem nebezpečnější závody v jaderném zbrojení hned v zárodku, je zapotřebí realizovat naprosto opačnou strategii. Je to sice obtížný úkol, nicméně jde o mnohem rozumnější přístup než prázdné mediální masturbování.

Globální bezpečnost zůstala otřesena poté, co Spojené státy a Ruská federace pohřbily smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). Obě atomové velmoci si musejí vyjasnit neshody týkající se dodržování INF, neboť ji pravděpodobně porušovala jak Moskva, tak Washington. Jestliže nechceme, aby se kremelští předáci chovali jako nezodpovědní idioti, musíme se příčetně chovat především my sami.

0
Vytisknout
12656

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2019