PPF zaplavuje veřejný prostor dezinformační mlhou falešného hodnotového konfliktu

7. 2. 2020 / Albín Sybera


Projednání stížnosti AK Vyskočil – Home Credit na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 29. 1. ukazuje, že pro Home Credit, a potažmo PPF je vlastní přesně to chování, na které četní komentátoři a analytici poukazují, a že Home Credit Petra Kellnera v Číně „ničí životy desetitisíců lidí“ (ZDE).

Kromě nekalých obchodních praktik to jsou i různé formy vynucování si veřejného souhlasu s aktivitami, které jsou problematické nejen z etického pohledu, ale mnohdy i z pohledu zákonů ČR. V neposlední řadě je samotné projednání komentáře Apoleny Rychlíkové na Radě Českého rozhlasu nebezpečnou legitimizací nátlaku na novináře.



Home Credit a PPF útočí na veřejnoprávní debatu v ČR především z mocenských důvodů, které jsou už dlouhou dobu provázány s jejich přímým a nepřímým ovlivňováním politiky v ČR. Ideologické koordináty jejich aktivit a konstrukce pravo-levých narativních střetů, na které poukazuje Daniel Veselý (ZDE), jsou průvodním jevem.

Tento interpretační konflikt plní důležitou roli ve snahách PPF ovlivňovat veřejné mínění v ČR. Ta role ale spočívá ve vytváření kouřové clony, za kterou se již dlouhé roky odehrává dokončení koncentrace české ekonomiky v rukou několika neo-normalizačních oligarchů, jejichž samotná povaha „podnikání“ je ukotvena ve vzájemném propojení politiky a soukromého byznysu velmi podobné kontrole nad ruským hospodářstvím, kterou disponují oligarchové-spojenci Kremlu (jak na toto provázání upozorňují četní autoři jako např. Edward Lucas v knize „Nová studená válka“, anebo Mark Galeotti v knize „Vory – ruská supermafie“).   

Samotné projednání stížnosti Radou ČRo vytváří krmivo pro dezinterpretaci fungování veřejných médií. Komentátorka ČRo Apolena Rychlíková vyjádřila názor, pro který má oporu v řadě dostupných údajů o společnosti Home Credit včetně Home Creditem tolik zmiňované analýzy Člověka v tísni, která ale především oprávněně upozorňuje na skutečnost, že smlouvy Home Creditu v současnosti tvoří až čtvrtinu všech nezákonně vymáhaných exekucí analyzovaných Člověkem v tísni (ZDE).

Hrozí, že věcná stránka celé záležitosti – a sice odpověď právních zástupců ČRo na stížnosti AK Vyskočil – Home Credit, kteří AK Vyskočil upozornili, že pro jejich tvrzení o domnělém poškozování dobrého jména Home Creditu neshledávají žádný právní základ, a naopak, že se ČRo ohrazuje proti nepodloženým a spekulativním vyjádřením AK Vyskočil – Home Credit (ZDE) – bude zahalena právě dezinterpretační mlhou prohlášení některých členů Rady ČRo. 

Prohlášení Vítězslava Jandáka o údajné „ultra-levicovosti“ (ZDE) zapadá do širších snah o konstrukci narativu, který heslovitě shlukuje pojmy jako „konzervatismus“, „tradiční hodnoty“ a „svobodu“, či „svobodu slova“ na jedné straně a konstrukci protikladů vymezených údajnou „ultra-levicovostí“, „extremismem“, či „komunismem“ na straně druhé.

Komentátorka ČRo a redaktorka Alarmu Apolena Rychlíková je ideálním objektem konstrukce narativního mixu levicovosti a komunismu. Její komentáře na obhajobu autonomního centra Klinika nabízí pro údajné zastánce „tradičních hodnot“ celou škálu témat, na kterých mohou vykreslovat dezinformační hrozby o rozpadech společenských struktur, pomlouvat „neziskovky“, a pomáhat tak maskovat nečinnost současného politického establishmentu v ČR tváří tvář reálným ekonomickým, sociálním a klimatickým problémům.

Je paradoxní, že právě, co se ohrožení „tradiční rodiny“ týče, tak je Apolena Rychlíková na pomyslné škále nesrovnatelně více podobná pojetí rodiny jako svazku muže a ženy pečující o své potomky než například takový Václav Klaus jr. se svým machistickým pojetím ženy jako objektu střídání sexuálních potřeb muže.     

V neposlední řadě je fascinující, jak jsou kontury této narativní strategie podobné kremelskému vládnímu konzervatismu a ideologické i reálné represi opoziční kritiky kremelského establishmentu. Rusko Vladimira Putina je zemí predátorského státního kapitalismu a zárodky mechanismů jeho vlády je třeba hledat v pozdním období státního aparátu Sovětského svazu v 70.  a 80. letech minulého století.

Zmiňovaný Mark Galeotti ve své knize výborně dokumentuje, kterak organizovaný zločin a korupce v sovětské státní správě se vzájemně potřebovaly pro cirkulaci šedé ekonomiky a jak Gorbačevova perestrojka paradoxně napomohla k ještě většímu vzájemnému prorůstání organizovaného zločinu a silovnické kultury.

Je tak sice velmi ironickou, ale na druhou stranu i docela logickou skutečností, že v českém raném kapitalismu 90. let měl často větší výhodu ten, komu nebyly cizí praktiky autorit Sovětského svazu, než ten, kdo inklinoval k měkkým znalostem západních ekonomik. Dnes ožívají neo-normalizační věty jako dnes již nesmrtelné slovní spojení AK Vyskočil o „nedovoleně kritických informacích“ na adresu pracovníků FF UK (ZDE).

 

0
Vytisknout
6157

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2020