Čmoudi v Anitoneumimříct, aneb Kdo si to tu odskáče

26. 2. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Muž na snímku nabízí k prodeji ledvinu - aby si jeho rodina mrznoucí v bídě letošní válečné idlíbské zimy na útěku před vraždící íránskou, syrskou a ruskou soldateskou diktátora Asada (řazení států odpovídá klesajícím počtům nasazeného ozbrojeného personálu) mohla pořídit alespoň stan. Být "breadwinner", živitel rodiny, je v dnešní Sýrii role mimořádně obtížná a tragická.


V pondělí protiútok syrské opozice v Idlíbu s tureckou podporou vedl k obsazení sídel Najrab, Mazrát Alija a Salihíja západně od města Sarakíb. Turecký dělostřelecký přepad poté zničil blížící se posily asadistů a sklad zbraní za frontovou linií. Jde ale o vůbec první úspěšný protiútok od začátku režimní ofenzívy, která do této chvíle vedla k obsazení více jak 130 sídel a vyhnání nejméně milionu civilistů z trvalých či dočasných domovů.










Pokud je tohle vše, co hodlá Erdogan předvést, governorát, ba ani město Idlíb rozhodně nezachrání - a další masivní uprchlické vlně v Turecku se nevyhne.

Spolu s Tureckem pak tato vlna dříve či později zasáhne také Evropu.

***

Během 85 dní asadistická ofenzíva, která je možná jen díky masivní vojenské podpoře Íránu (pěchota zverbovaná především mezi neíránskými šíity) a Ruska (především letectvo, dělostřelectvo, logistika), vyhnala na útěk milion lidí, z nichž asi 60 % tvoří děti a 20 % ženy. Standardem je taktika spálené země, rozsáhlé loupení a ničení, včetně znesvěcování hřbitovů. Demografická čistka, kterou Damašek hodlá provést, má vymazat z historické paměti všechny vzpomínky na neposlušné sunnitské arabské kmeny, na jejichž místě se usadí nové obyvatelstvo loajální ke klanu Asadů a k Íránu.

Politiky téměř celého světa to však absolutně nezajímá. Jediný, kdo projevuje jistý interes, je turecký prezident Erdogan, jehož politická pozice doma by byla přísunem dalšího milionu uprchlíků ze Sýrie velmi vážně ohrožena. Zatím však poté, co zakoupil v Moskvě systém protivzdušné obrany S-400, marně žádá NATO o možnost nasadit americký systém Patriot k odstrašení Ruska od leteckých útoků v tureckém příhraničí. Pokud ale brzy neudělá něco opravdu podstatného, nedokáže už Asada v Idlíbu zastavit.

***

Ne že by povstalcům v boji s Asadem chyběla odvaha. Postrádají však těžké zbraně a účinnou protiletadlovou obranu. Ruské stroje schopné v jisté míře přesného bombardování i ze středních výšek se nacházejí mimo dosah tureckého systému protivzdušné obrany krátkého dosahu Atilgan, který byl v minulých dnech rozmístěn v příhraničí a podle některých zpráv již také v Idlíbu samotném. A proti stovkám asadistických tanků stojí na straně rebelů jen několik zastaralých ukořistěných strojů - nebo lehkých obrněnců z tureckých dodávek pancéřovaných hliníkovou slitinou proti střelám do ráže 14,5 mm a vyzbrojených jen 25 mm kanónem. S ním si obecně nemohou dovolit opakování husarského kousku, jímž proslula jihoafrická osádka vozidla palebné podpory Ratel 90 v obdobné honičce s angolským tankem T-55 během bitvy u Cuito Cuonavale.

***

Češi se už dávno ve své většině rádi nechali přesvědčit "informovanými" mluvčími, jako je opakovaně soudem usvědčený lhář Miloš Zeman, že lidé pronásledovaní Asadem v Anitoneumimříct si své utrpení dílem vymýšlejí - a dílem si ho zasluhují, protože se prý přijetím islámu vzdali lidskosti a s ní nároku na soucit a sounáležitost. Podskupina příznivců ultralevicové scény oblibující rebrandovanou kurdskou teroristickou organizaci PKK uvažuje prakticky stejně - kdokoliv, kdo má něco společného se syrskou opozicí, kterou PKK před lety zradila, aby udržela mír s Asadem, je údajně "islamista". Včetně 60 % dětí v řadách milionu "vnitřně přesídlených osob" vyhnaných poslední Asadovou ofenzívou v Idlíbu do improvizovaných táborů kolem uzavřené turecké hranice, samozřejmě.

Ve skutečnosti je to ale právě zhamáčkovaná islamofobní část Čechů ZDE, kdo se přijetím dehumanizující ideologie připravil o nejzákladnější znaky obyčejné lidskosti. V praxi jsou právě oni na ještě daleko zoufalejším útěku než obyvatelé syrského Idlíbu. Vyděšeně prchají před pravdou o sobě samých. Kromě jiného usilovně fandí diktátorovi, kvůli němuž budou muset znova čelit krizovým jednáním a požadavkům EU - v důsledku další masové migrační vlny a velmi pravděpodobného rozpadu stávajících dohod o kontrole migrace uzavřených s Ankarou.

Zející ránu po vlastní humanitě zaplňují domácké debaty o DPH na chlast, o zvyšování důchodů a o plánech došlápnout si na "sociálně nepřizpůsobivé" drastickým zkrácením sociální pomoci potřebným - na pozadí postupné demontáže kontrolních mechanismů a pojistek proti zneužívání moci, které ústavodárce považoval pro moderní českou státnost za absolutně nezbytné. Politickou svobodu, s níž si čecháčkové třicet let nevěděli rady a nenaučili se ji využívat, střídá iluze ochrany před imaginárním nebezpečím zvenčí i zevnitř.

Překvapující? Jen se ničemu nedivit. České hokejové "vlastenectví" je přece poslední věcí na světě, kterou bychom mohli jakkoliv spojovat s Habermasovým ústavním patriotismem (Verfassungspatriotismus). Češi se pod vládou ANO stávají hrdým národem kapsujících klokanů ZDE. A kdokoliv neskáče s nimi, skáče proti nim. Hop hop!

0
Vytisknout
11416

Diskuse

Obsah vydání | 28. 2. 2020