Okupuj, anihiluj a vládni: Rusko uplatňuje v Idlíbu model z Grozného

28. 2. 2020

Grozenský model je taktika založená na sekvenci okupování, anihilace a vládnutí. Tento model přijala Ruská federace ve dvou válkách, které vedla proti Čečensku na Severním Kavkazu v letech 1994 a 1999. Původně je inspirován nacistickými metodami použitými proti Sovětskému svazu během 2. světové války. Grozenský model spoléhá na prolomení protivníkovy obranné linie náhlými a rychlými útoky, anihilaci cílové oblasti a přinucení oponujících sil, aby se vzdaly, prostřednictvím blokády. Jde o bojovou taktiku používanou Ruskem zejména proti guerillovému boji, napsal Mehmet Çağatay Güler.

Dvanáct let války

S rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 patnáct republik, které jej tvořily, vyhlásilo nezávislost, což se stalo příkladem i pro Čečensko. V roce 1994 usilovalo o nezávislost pod vedením Džochara Dudajeva, ale Moskva vytvořila opozici a vojensky i politicky ji podporovala, aby hnutí za nezávislost poškodila, což vyvolalo rusko-čečenský konflikt. Konflikt mezi Moskvou a Grozným trval zhruba dvanáct let, s výjimkou tříletého zastavení palby, a způsobil rozsáhlou devastaci.

Za prvé, během první čečenské války, která trvala dva roky, Rusko Borise Jelcina nedosáhlo hmatatelných výsledků, ačkoliv mělo nad Dudajevovým Čečenskem velkou převahu. V bojích v čečenském hlavním městě Groznyj Rusko trpělo nedostatkem zkušeností tváří v tvář guerillové válce a bylo vyvedeno z rovnováhy nečekanými útoky nepřítele. Během dvouletého období do zastavení palby v roce 1996 byly zabity desetitisíce lidí, kolem půl milionu jich bylo vysídleno a mnohá města, zejména Groznyj, utrpěla velké škody.

Základy grozenského modelu, který dodnes představuje preferovanou metodu, byly položeny během 1. čečenské války. Nicméně první válkou, v níž byla tato taktika plně aplikována a přinesla hmatatelné výsledky, byla 2. čečenská válka. Selhání v 1. čečenské válce nejen že otevřelo cestu k další válce, ale také sehrálo významnou roli při prosazení Vladimira Putina na post ruského prezidenta. Ruské ozbrojené síly, které získaly zkušenost s guerillovými metodami, tentokrát Groznyj takřka zničily, zabily mnohé klíčové postavy povstání včetně Šamila Basajeva a dlouhodobým obklíčením regionu přinutily povstalce, aby buď uprchli, nebo se vzdali. Moskva nakonec jmenovala do čela vlády promoskevský kádr (Achmada Kadyrova a jako následníka jeho syna Ramzana Kadyrova), který držel muslimské obyvatelstvo pod kontrolou a zabránil dalším regionům, aby se vydaly stejnou cestou.

Ačkoliv se grozenský model inspiroval německou taktikou, oba modely se liší v oblasti časového rozměru. Grozenský model upřednostňuje získání dlouhodobých a trvalých výsledků v regionu, kde je uplatněn, a pokud je to nezbytné, umožňuje použít škody nebo obležení jako trumf proti cílové zemi nebo regionu. Nyní sledujeme, jak Rusko uplatňuje grozenský model v syrské válce, zejména v Idlíbu.

Stejná taktika v Sýrii

Řada faktů ukazuje, že ruská vojenská akce v Sýrii nese známky zkušeností z Grozného. Za zmínku stojí obzvláště dva případy, jmenovitě Aleppo a Idlíb. Navíc stejný model byl uplatněn i v Homsu a Ghútě, ale případy Aleppa a Idlíbu jsou významnější s ohledem na celkovou důležitost, efekty a následky. Asadův režim a jeho spojenci nemohli v prvních čtyřech letech války dosáhnout jakéhokoliv pokroku. Jako v 1. čečenské válce pravidelná armáda nedokázala překonat guerillovou taktiku, až do ruské intervence v roce 2015.

Se zapojením Ruska se rovnováha sil na bitevním poli začala měnit ve prospěch Asadova režimu a Aleppo skončilo pod jeho kontrolou kvůli ruské podpoře. Rusko v Aleppu aplikovalo grozenský model. Za prvé, intenzivní ruské nálety vedly k blokádě opozičních sil, odřízly zásobovací linie táhnoucí se ze severu a z Azazu a řadu oblastí zpustošily. Poté se rozběhly klešťovité obkličovací pohyby a jediná pozemní cesta vedoucí do regionu byla vyřazena silným dělostřeleckým ostřelováním. Nakonec se region, který byl kompletně obklíčen a odříznut ode všech zásobovacích linií, v důsledku sílících náletů a ostřelování stal neobyvatelným. Opoziční síly postupně ustoupily, když utrpěly těžké ztráty - režim se postupně zmocnil kontroly. Při pohledu do záznamů z této války, která trvala déle než čtyři roky, vidíme více než 23 000 zabitých civilistů, region byl zcela zpustošen a jeho obyvatelstvo vysídleno. Uplatněním grozenského modelu v Aleppu Rusko zase jednou masivní devastací získalo, co chtělo.

Případ Idlíb

Další oblastí, kde Rusko nyní uplatňuje grozenský model, je Idlíb. Tak jako v Grozném a Aleppu Rusko a režimní síly postupně připravují opoziční síly o efektivitu a zmocňují se kontroly. Idlíb se zhruba 4 miliony lidí představuje jednu z nejvíce válkou postižených oblastí v Sýrii a přichází i odchází přes něj nejvíce imigrantů. Pozice Idlíbu je oproti Aleppu poněkud odlišná, pokud jde o hustotu osídlení a konfiguraci opozičních sil v regionu. Aby zlomila odpor protirežimních sil v zemi, Moskva připisuje Idlíbu zvláštní důležitost, protože jde o baštu opozičních sil.

Mocenská rovnováha v Idlíbu se začala měnit, jako v Aleppu v roce 2015, když Rusko zahájilo těžké nálety a ostřelování. Avšak navzdory tomu dynamika na bitevním poli a role Turecka jako aktivní mocnosti v regionu zabránily režimním silám v získání úplné kontroly nad Idlíbem. Rsuké nálety sílily v souladu s prvním krokem grozenského modelu a způsobovaly vysídlení milionů místních obyvatel. Mezitím 4. května 2017 kvůli sílícím konfliktům Turecko, Rusko a Írán podepsaly dohodu o bezpečných zónách v provincii Idlíb. Tato dohoda však Ruskoa režimní síly nezastavila. Obydlené oblasti včetně bezpečných zón byly zpustošeny a civilní obyvatelstvo muselo prchnout.

Humanitární krize v Idlíbu se stala klíčovým tématem diplomatických vztahů mezi Tureckem a Ruskem. Ve výsledku se obě země 17. září 2018 dohodly na vytvoření demilitarizované zóny. Ale ani tato dohoda nezabránila ruským náletům a devastace pokračovala. Navíc ruské a režimní síly pokračovaly v postupu a blokovaly území. Dvěma příklady jsou Morek a Suman, spolu s podobným vojenským postupem z Karati a Katrahu na Carcanaz. Navíc probíhaly postupy a ústupy z Katrahu, Barnanu a Istabalatu na západ a sever a došlo k vážným srážkám. Nakonec počet vysídlených lidí dosáhl zhruba 1,6 milionu. V listopadu 2019 bylo zabito 310 civilistů, zatímco materiální škody v Idlíbu přesáhly 320 milionů dolarů. Infrastruktura v regionu se stala nepoužitelnou a život se zastavil.

Záměrné působení vážných škod v Idlíbu posloužilo i dalším účelům. Zejména v poslední době Rusko plánuje vyvolat masivní proud uprchlíků, který chce použít jako trumf proti sousedním zemím. Miliony vysídlených lidí nakonec ohrozí vnitřní stabilitu hostitelských zemí a představují bezpečnostní hrozbu. Rusko chce použít této karty u jednacího stolu.

Grozenský model sestává z taktiky okupace, anihilace a ovládání. Rusko jej nedávno použilo v Čečensku a nyní plánuje stejně kontrolovat syrské disidenty. Aplikuje stejný model na celou Sýrii, aby chránilo Asada a eliminovalo hrozby, které by z dlouhodobého výhledu mohly podkopat ruské politické a obchodní zájmy v regionu.

Ale výstupy modelu jsou všude stejné: Statisíce vysídlených civilistů, desítky tisíc mrtvých a celá řada zničených měst. Ačkoliv z humanitárního hlediska je hanebný, grozenský model dál Rusku a jeho spojencům poskytuje výhody a představuje nástroj realizace dlouhodobých ruských cílů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2811

Diskuse

Obsah vydání | 3. 3. 2020