Protikorupční zoufalství na Slovensku

2. 3. 2020 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Slovenské parlamentní volby opět ukazují, že není třeba mít vypilovaný program k jasnému vítězství, zejména pokud v zemi vládne silná protikorupční nálada až zoufalství. Slyšel jsem, že právě boj proti korupci vede k těmto politickým katastrofám.

 

Je to ale naopak: účinný boj proti korupci vede k tomu, že korupce je minimální, což zase vede k tomu, že funguje stát a demokracie, nezabíjejí se novináři atd. Vezměte si třeba Dánsko a jiné země, které umějí bojovat s korupcí účinně.

Problém zemí jako Slovensko, Ukrajina, Česko atd. je ten, že zde bojovat s korupcí účinně prakticky nejde nebo to protikorupční politikové ani fakticky nechtějí. Což vede k zoufalství veřejnosti. Dokonce i k vraždě novináře.

Dá se říci: novináři se neměli o korupci zajímat, pak by byl klid, pro ně i pro společnost. Jenže to je cesta k tak hlubokému společenskému úpadku, že to snad není možné ani zmiňovat jako reálnou alternativu. Chceme-li být na úrovni těch vyspělých západních zemí, musíme korupci brutálně omezit. Korupce totiž likviduje celý stát, všechny jeho aspekty.

Uvidíme, co si s korupcí počne pan Matovič, zejména v nějaké široké koalici s dalšími dosud opozičními stranami. Prý chce ústavní většinu. Ale ústavní většina je vám k ničemu, pokud nemáte shodu v koalici, která tu ústavní většinu má. Opravdu důkladné vyšetřování korupce z éry Ficových vlád by mohlo paralyzovat nakonec celou společnost. Navíc Fico a jeho lidé se mohou začít stylizovat do role lidí pronásledovaných na politickou objednávku.

Další pozoruhodný signál ze slovenských voleb je propadnutí liberálních stran, zejména koalice Progresivní Slovensko/Spolu. Tato koalice těsně nedosáhla na 7%, které potřebovala pro vstup do parlamentu. U nás je to 10%. Dovedu si představit, že tato událost může docela ovládnout imaginaci českých středopravých stran, které se tak jako tak k vytváření koalic nemají. Propadnout u voleb ovšem mohou i bez nich.

Na Slovensku vidíme pana Kisku, který těsně přežil (5,7%), ale také KDH nebo dosud vládní strany SNS a Most – všechny tři jsou mimo parlament. Tady vidíme, že být ve vládě není, zejména pro slabší partnery, žádná jistota přežití, jak nám stále tvrdí ČSSD, která se houpe nad 5% a prohrává drtivě jedny volby za druhými.

Naopak v parlamentu jsou fašisté (i když jejich výsledek je oproti nejhorším scénářům slabý, za což lze asi poděkovat hlavně panu Matovičovi) a podivné strany jako Jsme rodina a SaS. S těmi bude muset Matovič nějak skládat koalici. Nesmírně bude záležet na konkrétních poslancích těchto stran, kteří mohou různě přebíhat. V každém případě se ale zdá, že aspoň první měsíce po volbách bude jakákoli podpora Směru tabu. Zoufalství z vyjednávání ale může vést k věcem dnes těžko představitelným, např. že se hrdinou boje proti korupci stane nakonec pan Fico.

Na účinném boji proti korupci je nepříjemný fakt, že je náročný a že vyžaduje systémové změny. Naopak máte-li rozhádaný pytel blech, v němž lidé hledí na vlastní prospěch a na prosazení svých zájmů, je vždy mnohem realističtější se domluvit na tom, že noví bojovníci s korupcí si prostě jen ukrojí z korupčního koláče a bude klid.

Na druhou stranu Směr nedopadl zdaleka tak špatně jako česká levice (Směr je druhou nejsilnější stranou na Slovensku). Fica a jeho kliky se asi jen tak nezbaví ani v opozici a Matovič a jemu podobní mohou nakonec po jednání s dalšími stranami ocenit Ficovu zkušenost a udělat s ním dohodu. Kdyby se však důkladné vyšetřování zločinů z minulé éry dostalo až do té fáze, že by ve vězení skončil i pan Fico a jeho lidé, mohl by možná Směr projít něčím, co by se dalo opravdu nazvat očistou a obnovením levice na Slovensku.

A Progresivní Slovensko? Má prezidentku, nemá poslance. Hlasy jeho voličů propadly a nebudou se podílet na vládě. Jak je možné, že právě Progresivní Slovensko nedokázalo uchopit ten protikorupční proud v zemi a vynést se na místo suverénního vítěze voleb? Pokud Matovič selže a jeho strana se rozsype, kam půjdou jeho voliči? Těmito volbami všechno teprve začalo a otázek je mnohem více než odpovědí. Protikorupční šílenství teprve začíná a boj o voliče spolu s ním.

Pozoruhodné je v tomto smyslu srovnání s Českem: protikorupční hnutí, které vyneslo nahoru Andreje Babiše v roce 2013, se postupně otupilo tím, jak Babiš vyměnil své voliče, o které se opírá, a jak protikorupční voliči, kteří ho podporovali, skončili v rozbité opozici.

0
Vytisknout
9859

Diskuse

Obsah vydání | 9. 3. 2020