Svět zakouší novou formu autokracie

4. 3. 2020

čas čtení 3 minuty
Dnešní autoritáři používají k podkopávání ústavních omezení své moci legálních opatření, upozorňuje Tim Horley.


V březnu 2018 Trump hovořící k davu dárců ve svém sídle na Floridě prohlásilo něco, co znělo jako žert. Hovořil o nedávném dodatku k čínské ústavě, která odstraňuje omezení týkající se funkčního období prezidenta, což umožňuje prezidentu Si Ťin-pchingovi zastávat tento úřad donekonečna. Trump řekl o Siovi: "Je nyní doživotním prezidentem, doživotním prezidentem. A je skvělý. A podívejte se, dokázal to. Myslím, že je to skvělé. Možná, že bychom to jednoho dne měli vyzkoušet." Dav jásal a aplaudoval. Ve skutečnosti Trump pronesl v nějaké formě tento žert mnohokrát, od té doby, co se stal prezidentem.

A ačkoliv Trumpovy poznámky jsou obecně považovány za žertovné, mnozí z jeho protějšků na světové scéně to myslí dost vážně. V lednu se Vladimir Putin obrátil k ruskému národu s výroční zprávou o stavu federace. Kromě slibů zlepšit životní úroveň mj. poskytnutím teplých jídel zdarma pro školní děti navrhl dalekosáhlé ústavní reformy, které by mohly prezidentský úřad oslabit a posílit premiérský post a Státní radu. Taková opatření velmi pravděpodobně směřují k tomu zajistit, že Putin bude moci zůstat u moci i po roce 2024, kdy by jej ústavní omezení přinutila opustit úřad.

Tak dnes vypadá autoritářství. Naše originální studie dokumentuje všechny strategie vyhýbání se omezením funkčního období prezidenta po celém světě od roku 2000. Zjistili jsme, že jde o mimořádně častý fenomén. Zhruba třetina prezidentů, kteří dosáhli konce svého funkčního období, podnikne vážný pokus zůstat přes čas. Dvě třetiny z těch, kdo se o to pokusí, uspějí.

Zvlášť zajímavé je nejen to, že tolik prezidentů se snaží vyhnout omezení funkčního období, ale že jsou přitom stále sofistikovanější a legalističtější. Zatímco kdysi lídři používali k udržení moci nezaměnitelně autoritářských akcí, jako je zákaz opozičních stran nebo rozpuštění parlamentu, dnešní hlavy států místo toho využívají demokratické instituce a legální opatření k podvrácení ústavních omezení jejich moci. Konkrétněji jsme zjistili, že existují čtyři základní strategie vyhýbání se omezením funkčního období, z nichž žádná plně neporušuje ústavu: Ústavní dodatky, přepsání ústavy, využití soudů k reinterpretaci ústavy - a prezidenta, který svému předchůdci "drží místo".

Konečně malý zlomek prezidentů dokázal zůstat u moci díky tomu, ilegálně odkládal nebo zrušil volby. Nicméně jde o nejméně často používanou strategii (jen 5 % případů), nejspíše proto, že je zjevněji ilegální a autoritářská.

Přesto třetina pokusů u setrvání u moci selhává - a typicky spektakulárně. V posledních letech mezi mnoha jinými populární hnutí v Malawi, Burkině Faso a Paraguayi přinutilo prezidenta ustoupit. (Vypálit parlament, kde prezidentovi spojenci pracují na legislativě prodlužující funkční období, je zřejmě zvlášť účinným protilékem.)

Nicméně legální a ústavní strategie lídrů usilujících o udržení moci jsou zvlášť nebezpečné právě proto, že jsou považovány za procedurálně demokratické. Nová generace autokratů dovedla k dokonalosti umění vypadat demokraticky, zatímco usilujete o autoritářské cíle. To zda uspějí obyčejně závisí na tom, jestli běžní občané berou hrozbu dost vážně na to, aby proti ní něco udělali.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9097

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2020