Aeronet, aneb sladký a krutý spánek v náručí meče a štítu

5. 3. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 6 minut

Proč jsou dezinformační weby jenom jednou stranou mince, za kterou si Kreml pořídil rozsáhlý vliv v ČR

Odhalení postavy, která spravuje dezinformační webu Aeronet (a možná se jako „Šéfredaktor VK“ – vedoucí kolotoče podepisuje pod obsah Aeronetu) je skvělým počinem veřejnoprávní televize, Reportérů ČT a Respektu (ZDE).

Životní situace Marka Pešla by ale měla sloužit jako podnět k dalšímu investigativnímu pátrání a především k systematickému pokusu o řešení bezpečnostního rizika, které současná česká legislativa v oblasti exekučních a insolvenčních řízení představuje pro demokracii v ČR.

 

Galerie politiků, jejichž minulost byla ovlivněna podnikatelskými, či osobními krachy (v některých případech i tragédiemi), a kteří dnes hrají klíčovou roli ve formování politického a hospodářského směrování České republiky je přitom jedním slovem vyčerpávající.

Nedávno byl v souvislosti s insolvenční minulostí svých firem z první dekády 21. století komentován „super“ ministr Karel Havlíček (např. ZDE). Podobnou minulostí se ale mohou prokázat i další významní členové Babišovy vlády jako například ministr zemědělství Miroslav Toman (ZDE).

Dodnes zůstává nezodpovězenou otázkou, do jaké míry může pobyt Andreje Babiše jr. na Krymu, který je nejenom okupován Ruskou federací, ale také hospodářsky ovládán na Kreml navázanými gangy (ZDE anebo ZDE), hrát roli ve (ne)svobodném rozhodování českého premiéra.

Totální životní šachmaty zároveň ani zdaleka nejsou výhradou členů vlády Andreje Babiše. Předtím, než začal vystupovat na obranu Evropskou komisí údajně nespravedlivě kritizovaného Maďarska a Polska (ZDE), a než se dostal na kandidátku ODS do evropských voleb, tak si poslanec EP Alexandr Vondra prošel velmi složitými peripetiemi a byl vystaven tlaku jak v souvislosti s kauzou Promopro, tak se svým působením na ministerstvu obrany ve vládě Petra Nečase (např. ZDE, ZDE anebo ZDE).

Metamorfóza samotného Petra Nečase z postkomunistického pravicového a proevropského politika a katolíka v lobbistu a apologeta PPF a čínského vlivu v ČR (ZDE) začala postupně po jeho vynuceném odchodu z politiky a rozpadu manželství (ZDE).

V souvislosti s pravicovými proevropskými a antikomunistickými politiky pak nelze nezmínit pozoruhodný příběh Vladimíra Mlynáře. Současný ředitel pro komunikaci skupiny PPF a bývalý ministr informatiky svou dráhu po boku Petra Kellnera nastoupil po svém odsouzení a následném zproštění obžaloby v kauze Testcom (ZDE a ZDE).

Tento stále ještě neúplný výčet lidských příběhů snese srovnání s galerií korporátních insolvencí, po kterých se rozšířil majetek Petra Kellnera a subjektů spřízněných se skupinou PPF a jejími bývalými manažery jako je Karel Pražák, Jiří Šmejc, Richard Benýšek či Tomáš Budník. Příběhy jako Sazka, Škoda Investment, či Mercury jsou jenom některými výraznými kapitolami v „růstu“ PPF a jejího okolí (ZDE, ZDE, ZDE, anebo ZDE).

Podobné podnikatelské historie se samozřejmě neváží jenom k PPF. Agrofert Andreje Babiše, či jeho bývalý obchodní partner Alexej Beljajev (ZDE), za sebou mají také historii dobývání a ovládnutí podniků, která se neomezuje jenom na jeden případ, kterému se dostalo mediální pozornosti jako případu Kosteleckých uzenin (např. ZDE).

Stejně tak nelze jednoduše tvrdit, že za každým insolvenčním, či exekučním řízením stojí české, či slovenské společnosti obchodující s Ruskem, anebo s Čínou. Nicméně mechanismy, pomocí kterých jsou politici, podnikatelé, anebo „obyčejní bezejmenní ztroskotanci“ jako Marek Pešl, kteří spravují dezinformační obsah, tlačeni do kouta a ke spolupráci s pro-kremelskými zájmy (v podání Marka Pešla to jsou tajemní „oni“, či „lidé“), tak mají stejný základ.

Když se nepodaří člověka vyždímat a zničit finančně, tak jde o to jej k smrti vyděsit, zkrátka docílit toho, aby dělal něco, co by jako člověk rozhodující se o své vlastní svobodné vůli, neudělal.

Ve své knize „Hovory se Stalinem“ popisuje Milovan Džilas jak Stalin jednal s Georgijem Dimitrovem, prvním komunistickým představitelem Bulharska, kterého si Džilas vážil za svou slavnou obhajobu během procesu v nacistickém Lipsku ve 30. letech. Ten Dimitrov, který si udržel svou důstojnost během nacistické vazby, byl v přítomnosti opilého Stalina zlomeným člověkem bez ducha.

Zatímco však sovětské, ale i československé metody vynucování si souhlasu měli před koncem éry studené války k dispozici bezpečnostní a v podstatě celý státní aparát, tak dnes je pro vynucení si poslušnosti člověka mnohem účinnější dohnat jej do osobní insolvence, či ještě lépe do exekucí, ze kterých v současné ČR často ani cesta do osobní insolvence nevede (viz. například rozhovor Boba Kartouse a Radka Hábla o tom, jak za drakonickou legislativou v oblasti exekucí bují systém, ze kterého vzešla bohatství jednotlivých exekutorů, či celých firem (ZDE).


Nejenomže příslušnou osobu a jeho rodinu můžete legálně okrást až do morku kostí, ale ještě na něj navalíte dluhy, ze kterých je často nejrychlejší cestou sebevražda. Vše se přitom děje naprosto legálně a demokraticky a lidé v těchto existenčních pastech nemají prakticky žádné zastání od státu (viz. také ZDE).

Jak výstižně poukazují Reportéři ČR a Respekt, tak obsah Aeronetu je schopný efektivně manipulovat nejenom s „alternativní“ a extremistickou voličskou základnou, ale i s podstatnou částí té populistické voličské základny, která je náchylná i k manipulaci ze strany premiéra a zakladatele ANO v jedné osobě, Andreje Babiše.

A na tenhle celý „kolotoč“ stačí využít v podstatě jenom pár lidí, jejichž jediná cesta z dluhové pasti je spolupracovat s „nimi“. Některým vybraným jedincům je do pasti potřeba systematicky pomoci a někteří se v ní již nacházejí i bez cizího přičinění, u těch si stačí jenom mezi nimi vybírat jako v konfekčním obchodě.


PPF
0
Vytisknout
15212

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2020