Sýrie: Konec Asadovy ofenzívy

2. 3. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 18 minut
Od večera dne 27. února, v reakci na masakr svých vojáků při nočním ruském náletu, útočí Turecko s využitím samohybných houfnic Firtina, raketometů Sakarya, těžkých raketometů Kasirga a leteckých protizemních raket odpalovaných z letounů F-16 v tureckém vzdušném prostoru - ale zejména prostřednictvím bojových bezpilotních leteckých prostředků (unmanned combat aerial vehicle, UCAV) Anka-S vybavených přesně naváděnou municí ZDE nasazených přímo v Sýrii - na pozice jednotek syrského režimu, (pro)íránských milic a nejméně v jednom případě také ruských žoldáků z organizace Wagner v Sýrii.

Terčem se stalo i město Tal Rifát, v němž se nachází ruská vojenská základna ZDE. Přesun režimních jednotek po strategické dálnici M5, jejíž kontrola představovala hlavní cíl poslední režimní ofenzívy v Idlíbu, se zastavil.


Turecko nyní konečně jedná přímo s Američany o poskytnutí systému protivzdušné obrany Patriot, který by účinně odstrašil Rusko od náletů v tureckém příhraničí ZDE ZDE. Předchozí zprávy indikují, že USA nejsou samy ochotny zapojit se vojensky do konfliktu v Idlíbu, nemají však problém poskytnout Ankaře politickou, zpravodajskou a technickou podporu.

V danou chvíli roli deterentu sehrává turecký systém protivzdušné obrany Hawk XXI - poslední a nejmodernější verze předchůdce Patriotu rozmístěná v těsné blízkosti hranic se Sýrií ZDE.

S pomocí technologie bojového bezpilotního prostředku (UCAV) se Ankaře podařilo obejít ruskou kontrolu syrského vzdušného prostoru a zasadit režimním jednotkám těžké rány. Masivní nasazení prostředků UCAV zahraniční analytiky překvapilo a hovoří se i o "zásadní transformaci" současného válčení ZDE. Takový závěr je ovšem poněkud předimenzovaný: Ruský letecký kontingent v Sýrii je omezený a špatně vybavený pro boj s bezpilotními prostředky. Syrská pozemní protivzdušná obrana proslula svou neefektivitou i na jihu země, kde je rozmístěna většina kapacit kvůli opakovaným izraelským náletům na postavení jednotek náležejících Íránu a libanonskému Hizballáhu. Na severu, včetně Idlíbu, je pak obecně slabá a ve velmi špatném stavu. Bylo by tedy neopatrné činit přehnané závěry z útoků proti tak podřadnému protivníkovi, jakého představují nekompetentní asadistické jednotky. K jejich zničení postačuje i relativně jednoduchá technologie.

Uvedené platí i navzdory tomu, že se Turecko po Izraeli stalo druhou zemí, která Asadovi úspěšně zničila moderní ruský systém protivzdušné obrany Pancir - teoreticky určený i k obraně proti prostředkům kategorie UCAV.

Ruské zdroje výslovně zmiňují nasazení tureckých prostředků radioelektronického boje (REB) v oblasti hlavních bojů kolem strategického města Sarakíb.

Je dále zjevné, že Turecko zásobuje spojenecké oddíly syrské opozice velkým množstvím moderních protitankových zbraní ZDE, což do značné míry eliminuje Asadovu drtivou převahu v obrněných bojových vozidlech. Ostatně povstalci se nyní zmocňují relativně slušného počtu režimních tanků a dalšího vybavení, takže analytici nestíhají aktualizovat přehledy ZDE.

Asadovy jednotky v provincii Idlíb během několika dnů utrpěly těžké ztráty - řádově přišly o stovky vojáků, desítky obrněných vozidel, několik zničených velitelských stanovišť, osm vrtulníků a několik letišť. V neděli dvě hodiny poté, co Damašek oznámil, že "uzavírá" vzdušný prostor nad Idlíbem, přišlo Turecko o jeden prostředek UCAV, kdežto Sýrie o dva "frontové bombardéry" Su-24 ZDE a údajně také o tři systémy protivzdušné obrany, z toho jeden moderní ruský S-300. - Určité ztráty utrpěl v posledních dnech i libanonský Hizballáh bojující za Asada, stejně jako Íránem zverbované šíitské milice. V nejméně jednom případě došlo k útoku na stanoviště ruské privátní žoldácké agentury Wagner.

Turecká odveta za ruský nálet, který Ankara připsala Asadovu režimu, si vybírá krutou daň v řadách špičkových kádrů zbylých Asadových ozbrojených sil ZDE.

S Asadovou ofenzívou v Idlíbu je proto za jinak stejných okolností přinejmenším pro nejbližších několik měsíců konec - a režim se nyní zoufale soustředí na udržení fronty. Ani to se mu ovšem nedaří, když Turecko ničí přisouvané posily a opoziční syrské oddíly na všech frontách přešly do protiútoku.

V obavě z náletů, které až donedávna nepoznaly, se režimní oddíly poprvé od začátku války horečně pustily do maskování bojových vozidel a stanovišť.

Turecké síly zničily režimní továrnu na barelové bomby v Safiře a provedly útok (zatím není zcela jasné, zda plně úspěšný) na továrnu vyrábějící syrské chemické zbraně nedaleko Aleppa. Kdyby turecká operace nedosáhla ničeho jiného, jen těmito dvěma akcemi masivně přispěla k ochraně životů syrských civilistů.

V sobotu těsně před vypršením ultimáta, které dal turecký prezident Erdogan syrské režimní armádě ke stažení na pozice dohodnuté v Astaně a Soči, ustala veškerá aktivita ruského vojenského letectva v Sýrii. Turecké letouny F-16 se údajně objevily přímo v syrském vzdušném prostoru. Rusko obnovilo bojové lety v neděli dopoledne, po dvanáctihodinové pauze.

V zásadě lze říci, že turecký zásah pokračující po vypršení ultimáta operací nazvanou "Jarní štít", která směřuje k pozemní ofenzívě ZDE - s oficiálním cílem zabránit etnickým čistkám v Idlíbu - implikuje celkové podkopání již tak omezené schopnosti Asadova režimu vést válku. Akutně hrozí zničení posledních jednotek použitelných k útočným akcím, přičemž demografické rezervy potřebné k výstavbě nové armády režimu rychle docházejí. Syrský prezident by se tak stal plně závislým na masivní íránské, případně ruské pozemní intervenci. Írán se může navzdory obecně prekérní situaci pokusit Asada nadále udržet, ale mohl by se smířit i s jeho pádem a vznikem čistě loutkového proíránského režimu v Sýrii. Pokud jde o Moskvu, je velice nepravděpodobné, že by sama přistoupila k rozsáhlé pozemní intervenci, prakticky k převzetí války. Obnovení protiasadovského povstání v "pacifikované" oblasti na jihu, kolem města Dará, každopádně nevěstí pro Asada nic dobrého. Kreml nyní, jistě nerad, musí uvažovat i o možnosti úplného stažení ze Sýrie, kde se jeho situace po zmasakrování tureckých vojáků namísto očekávaného triumfu stala silně labilní. Případný Asadův nástupce by už nebyl ani zdaleka tak proruský, protože jako íránský místodržící nebude mít zájem pracovat s balancováním mezi Moskvou a Teheránem za účelem udržení relativně samostatné politické linie.

Pokud je pravda, že NATO slíbilo Erdoganovi leteckou podporu ZDE a dokonce i v Německu roste podpora pro nové protiruské sankce kvůli válce v Idlíbu, Moskva si musí uvědomovat, že se jí rychle zužuje manévrovací prostor.

Ti kdo se nyní zlobí na Turecko, že je vytrhlo z falešného klidu ohledně situace v Sýrii a další hrozící válečné uprchlické vlny, by se mohli zkusit nejprve zamyslet nad tím, co by sami udělali na Erdoganově místě.

Asadův režim vlastně nikdy nebyl tak silný, jak si řada lidí myslela - nebo za jak silný jej vydávali proíránští propagandisté Baracka Obamy ZDE. K smrti vystrašil alávitskou menšinu s cílem poštvat ji proti opozici a udělat z pokusu o politickou reformu etnický a náboženský konflikt na život a na smrt. Takřka se mu to podařilo. Přitom sám fakticky zničil celou jednu generaci vládnoucí sekty alávitů.

Obyvatelé "vítězného" Damašku si nyní nemohou dovolit zakoupit v obchodě ani obyčejný bulgur ZDE ZDE. Země je i z ekonomického hlediska v troskách, zbylá aktiva vesměs kontrolují Rusové, vládní účty platí Íránci - a Asadův klan se svými klienty se plně soustřeďuje na rozkrádání mezinárodní humanitární pomoci.

0
Vytisknout
15217

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2020