Vražda íránského vědce aneb Netanjahuův perský gambit?

1. 12. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Atentát na předního íránského jaderného vědce Mohsena Fachrizádeha lze chápat jako nepříliš sofistikovaný pokus o udržení nebezpečeného napětí mezi perskou velmocí a jejími ideologickými nepřáteli v čele se Spojenými státy a Izraelem. Ačkoli prozatím neexistuje hmatatelný důkaz, který by odhalil viníky tohoto činu, zasvěcení pozorovatelé míní, že za Fachrizádeho vraždou stojí nejbližší spojenec USA na Blízkém východě – Izrael.

Írán je od roku 1979, kdy byla svržena proamerická diktatura, darebáckým státem. Postavení a působení Íránské islámské republiky na Blízkém východě je proto solí v očích amerických a izraelských plánovačů. Režim ajatolláhů je ostře kritizován za porušování lidských práv, nicméně tentýž metr neplatí pro věrné klienty Bílého domu v horkém regionu: Izrael, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Egypt a další tyranské režimy.

Tel Aviv podle všech indicií v minulosti zavraždil vícero íránských jaderných vědců ve snaze vyhrotit již tak napjaté vztahy se svou perskou Nemesis, aniž by izraelský státní terorismus vzbudil adekvátní pobouření v zemích západního společenství, Českou republiku nevyjímaje (zkusme si představit to haló, kdyby íránští zabijáci usmrtili špičkového izraelského výzkumníka na domácí půdě).

Odborník na íránsko-americké vztahy Trita Parsi soudí, že atentát nese charakteristický podpis izraelských tajných služeb, neboť Tel Aviv disponuje expertízou a kapacitou takový čin provést. Prakticky totéž tvrdí americká novinářka Negar Mortazavi. Podle listu New York Times byl Fachrizádeh číslem jedna na seznamu izraelské zpravodajské služby Mosad.

Možným pachatelem je rovněž íránské exilové seskupení Lidoví mudžahedíni (MEK) mající napojení na Izrael. Netanjahuova vláda měla navíc k Fachrizádeho usmrcení motivaci – vtáhnout Trumpův kabinet, jenž se svojí záští vůči režimu ajatolláhů netajil od samého začátku, do války proti jejímu největšímu nepříteli. Izraelský režim usiluje o to, aby se Bidenova vláda nevrátila k plnění jaderné dohody s Íránem (JCPOA). Zkrátka a dobře: dodržování JCPOA ze strany USA je noční můrou pro extrémisty z Netanjahuovy vlády.

Avšak Teherán – ať už si o jeho eskapádách a zločinech myslíme cokoliv – je zpravidla tváří v tvář izraelským provokacím poměrně netečný. Íránští lídři si moc dobře dokážou spočítat, že proti Izraeli a Saúdské Arábii se Spojenými státy v zádech nemají sebemenší šanci. A na této mocenské asymetrii nic nezmění ani verbální přestřelky zaznívající z obou znepřátelených táborů.

Koneckonců, kdo se soudnou myslí ve vraždách prominentních badatelů nepřátelské velmoci nespatřuje nekalé, a nadto vysoce rizikové, úmysly? Írán navzdory siláckým gestům a hrozbám v rámci JCPOA zredukoval svůj civilní jaderný program o 80 procent, aby za to byl o pár let později potrestán bezprecedentními sankcemi Trumpova Bílého domu. Jaderná dohoda velmocí s Íránem přitom představovala zásadní bezpečnostní pilíř na Blízkém východě.

Ať tak či onak; horečné úsilí Netanjahuovy vlády vyvolat na poslední chvíli – dokud ještě v Oválné pracovně úřaduje proizraelský entuziasta – kýženou vojenskou konfrontaci s Íránem, se prozatím míjí účinkem, třebaže Teherán slibuje odvetu. Jedno je však jisté: nastupující americká administrativa bude jen s obtížemi navazovat na diplomatické snahy Obamova kabinetu, který nakonec pochopil, že ratifikací JCPOA může umenšit riziko dalšího katastrofálního konfliktu na Blízkém východě.

0
Vytisknout
7067

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2020