Vánoční radost ze spásy

24. 12. 2020 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty


Zase a zase si máme připomínat Boha narozeného v chudobě. Ten paradox: Stvořitel světa leží zcela bezmocný a mimo zájem téměř všech lidí v jeslích. Někdo by třeba řekla, že to bylo tehdy, zatímco my dnes už máme všude jesle a betlémy. Dokonce se to od nás čeká, patří to k bontonu: kdo neslaví Vánoce, je divný.

Divný ale byl a zůstává právě Ježíš v Betlémě. Kdyby se tehdy slušelo stavět jesle a betlémy, tak by je ti lidé tehdy stavěli stejně jako my dnes. A jeslí v Betlémě by si ani nevšimli. Vtělený Bůh ovšem nepřišel tak, aby lidi utvrdil ve zvycích, aby se stal jednou ze samozřejmých rekvizit naších životů, jako by všechno bylo v zásadě v pořádku. Je sám, je v chudobě, je mimo lidskou společnost tehdy jako dnes.

  


Nemají být ale Vánoce radostnou zvěstí? Nemáme se radovat? Jaká to podivná radost, když nám ji má přinášet připomínání chudoby, bezmoci a opuštěnosti? Co je to za všemohoucího Boha, který se narodí ve chlévě jako bezmocné dítě? Ta radost totiž není ze zvyků, ale ze spásy. Bůh se vtělil, aby přinesl spásu. Nepřináší radost, která říká, že se máme dobře. První podmínkou pochopení vánoční radosti je: potřebujeme spásu. Potřebujeme ji tak moc, že většího daru pro nás být nemůže.

Proto se všemohoucí Bůh vtělil jako bezbranné, opuštěné dítě ve chlévě. Stal se člověkem tak, aby člověku připomněl, kdo je člověk a proč člověk potřebuje spásu. Stal se jím tak, aby zbořil hráze, jež instinktivně stavíme pořád dokola běžným životem mezi sebe a těmi, kdo jsou na tom špatně, kdo jsou na dně bídy nebo utrpení, neboť se bojíme dopadnout jako oni. To jsou Vánoce, ne jesle a betlémy. Neudělal to kvůli větší sociální kohezi společnosti, udělal to proto, že i my potřebujeme spásu, všichni potřebujeme spásu.

Proto si Vánoce musíme připomínat stále znovu. Ne proto, že roky běží stále dokola a k zimě patří tyhle zvyky, ale proto, že zapomínáme, že potřebujeme spásu, že život není pořád dokola v jakémsi bezčasí zvyků, ale začíná a končí a jeho začátek i konec jsou pravda o naší bezmoci, před kterou během života občas s větším či menším štěstím utíkáme. Pak také pochopíme, proč po Vánocích přicházejí Velikonoce, a není to proto, že po zimě přichází jaro. Je to proto, že spása, kterou přinesl vtělený Bůh o Vánocích, nám byla darována z kříže.

0
Vytisknout
6877

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2020