Británie: Konzervativci tvrdili, že můžeme koláč sežrat a zároveň ho dál mít - teď jsou přežraní oni a voliči jsou hladoví

23. 12. 2021

čas čtení 7 minut
 
Tato analýza od Raphaela Behra současné britské konzervativní, vládní politiky mi přijde velmi aktuální, protože nová česká Fialova vláda začíná projevovat velmi podobné známky ideologického rozkladu jako britská vláda Borise Johnsona. V Británii je ovšem jádrem veškerých problémů brexit - v ČR to bude návrat k tzv. "volné ruce svobodného trhu".

V jádru problému je to, že Johnsonovi brexitéři od samého začátku lživě tvrdili Angličanům, ohledně brexitu, že se "vlk může nažrat a koza, kupodivu, zůstane celá". V angličtině zní verze tohoto úsloví "to have your cake and eat it" - svůj koláč sežrat a zároveň ho dál mít. Vznikla z toho celá nová ideologie, cakeism, "koláčismus". No uvažte, jak se v České republice přibližujeme tomuto způsobu uvažování. Nebo ne?

Všimněte si, jak - podobně jako Boris Johnson - tvrdí Fialův nový ministr zdravotnictví Válek, že "všechno dopadne dobře". Ale žádná opatření nezavádí. Naprostý johnsonismus... (JČ)

 
Koláčismus není recept, který by ve vládě fungoval, protože ve skutečnosti se koláče musí rozdávat a lidem nakonec dojde, že se to neděje



Boris Johnson se dostal na vrchol moci díky tomu, že si ho lidé oblíbili. Jeho nynější problémy jsou důsledkem toho, že ho následně poznali. Nejedná se o žádnou masku, která by mu sklouzla, pouze o změnu světla, která stejným rysům dodává temný nádech.

Tak to často bývá s vůdci na cestě dolů. Rys, který se lidem nelíbí, byl původně přitažlivý, ale teď se stal rysem záporným. Pevnost, která kdysi činila populárními Theresu Mayovou a Gordona Browna, se změnila v robotický způsob jednání. Šarm Tonyho Blaira a Davida Camerona se z hladkého stal kluzkým.

U současného premiéra je tímto rysem lhostejnost vůči problémům  -  jeho strategií je čelit nepřízni osudu s dobrou náladou; řešit problémy tím, že je prohlásíme za neexistující; odstraňovat praktické překážky skoky představivosti. Tento étos je vyjádřen Johnsonovým využitím známého přísloví: "Moje politika ohledně koláčů je taková, že jsem pro to, abychom je snědli, ale zároveň je dál měli."

Je to jeho slogan, který používá už léta, ale teprve dilemata, která s sebou přináší brexit, z něj udělala doktrínu - cakeismus. Podle  cakeismu si Británie může zachovat výhody členství v EU, aniž by byla vázána evropským právem. Odchod z evropského trhu nebude pro Británii v žádném případě znamenat žádné ekonomické problémy. Vznik různých celních režimů pro Velkou Británii a Severní Irsko v žádném případě nebude znamenat  politicky toxickou celní hranici.

"Chci, abyste to vnímali jako koláčistickou dohodu," řekl Johnson o obchodní dohodě po brexitu, kterou podepsal v prosinci 2020. O rok později: Žádný koláč není, konzervativní poslanci mají hlad a voliči opouštějí pekárnu. Evropa není bezprostřední příčinou této nespokojenosti, ale koláčismus se vyvinul v krédo pro popírání všech překážek, které ztěžují vládnutí. Vysvětluje Johnsonův program pro ekonomické oživení krizových oblastí v severní Anglii i jeho program pro  "zelenou průmyslovou revoluci", které předpokládají masivní nárůst veřejných investic, ovšem Johnson v žádném případě neopustí konzervativní program snižování daní.

Součástí cakeismu je také Johnsonova marná naděje na omezení šíření koronavirové nákazy bez omezení osobních svobod. Cakeistická pandemická strategie nabádá lidi, aby se vyhýbali sociálním kontaktům, ale do obchodů a do hospod chodit klidně mohou. Jejím výsledkem je zasedání vlády, na němž se projednávají nová omezení a které po dvou hodinách končí rozhodnutím nic nerozhodnout. Je to premiér, který říká, že "nebude váhat jednat", pokud je možno rozhodnutí odložit až  do doby po Vánocích.

Když byl Johnson na vrcholu svých sil, neustále odkládal veškerá rozhodnutí, pohodlně se rozmýšlel, s radostí nechával dychtivé dvořany soupeřit o jeho ucho a viset na jeho rozhodnutí. Když koronavirová krize udeřila poprvé, používal odklad jako techniku řízení státu, nechával čas a události, aby samy určovaly, co se bude dělat, a všechno odkládal,  dokud se rozhodnutí o lockdownu neudělalo samo. Nyní, když ho skandál srazil na kolena a je v obležení aspirujících nástupců, je nečinnost postupem, který mu vnucuje absence autority nad jeho stranou.

To jsou různá stádia koláčismu, od netečnosti k paralýze, přes popírání. V jeho jádru je neuvěřitelná arogance - pocit nadřazenosti nad silami, které omezují chabější třídu politiků, kteří se podřizují dějinám, místo aby je ovládali. Z této ješitnosti vyplývá, že předpisy jsou jen pro malé lidi. Kormidelníkům dějin je dovoleno odpočívat s přáteli nad sýrem a vínem na terase Downing Street, i když rodiny obětí covidu pořádají pohřby na Zoomu.

Premiér sice nevydal výslovné povolení k nedodržování lockdownových pravidel ve vládě, ale žádné nebylo potřeba. Vyzařuje z něj nárok na sebeuspokojení a nabubřelost, která jeho arogantní postoj  ospravedlňuje jako spravedlivou odměnu za náročnou službu národu. Je to zvláštní typ korupce, běžný pro revoluční režimy, které ztratily ideologický náboj. Je to dekadentní stadium, které přichází, když stranická elita pochopí, že utopie, kterou slibovala, je nedosažitelná, ale příliš si užívá moci, než aby tuto špatnou zprávu sdělila lidu, v jehož jménu se moci chopila.

Pandemie ovládla Johnsonovo působení v úřadu, ale mandát mu dal brexit. Byla to kauza, která mu vyhrála volby, ale co je pro jeho styl vládnutí důležitější, toto vítězství interpretovali euroskeptičtí zastánci tvrdé linie jako výraz skutečné vůle lidu. Bylo to odmítnutí odporu kosmopolitních proevropských elit, pedantských státních úředníků, příliš aktivních byrokratů, obchodních expertů zajímajících se jen o ekonomický prospěch a vměšujících se nezávislých soudců, kteří tvrdili, že Johnson nemůže mít svůj koláč a zároveň ho sníst.

K tomuto seznamu hanby lze nyní přidat "nevoleného mluvčího státního zdravotnictví", což je termín, který použil jeden konzervativní poslanec, aby odsoudil profesora  Chrise Whittyho, hlavního vládního lékaře pro Anglii, za to, že se v předvánočním čase odvážil znít v souvislosti s šířením omikronu varovně.

K tomu směřuje koláčismus - k podezření, že věda sama je součástí spiknutí elit proti svobodě. To není Johnsonův názor, avšak Johnson už  ztratil kontrolu nad doktrínou, jejímž byl průkopníkem. Poté, co Konzervativní strana získala chuť na neomezené množství dortů, nebude snadné ji vrátit zpět ke kalorické politické dietě.

Cakeismus není recept, který by ve vládě fungoval, protože ve skutečnosti je třeba koláče rozdávat a lidé si  všimnou, že se to neděje. Všimnou si i toho, když si premiér a jeho přátelé dopřejí ten nejlepší kousek koláče, zatímco veřejnost vyzývají, aby se z občanské povinnosti zdržela jakékoliv konzumace. Vidí, jak se člověk, který všechno považuje za vtip, vysmívá i lidem, kteří ho zvolili. Tehdy se světlo změní, úsměv potemní v úšklebek, populista ztratí své  stoupence, polarita jeho magnetismu se převrátí a síla, která kdysi přitahovala, se změní v odpudivou.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
9020

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2021