Potlesk Hygienám

10. 2. 2022 / David Marenčák

Tohle je prostě celospolečenská tragédie. Jak moc musí být tito politici a jejich voliči infikovaní smrdutou mrtvolou neoliberalismu, aby se stále drželi tisíckrát neosvědčené mantry – ořezat vstupy a příjmy a pak tupě škrtat tam, kde by měli nejvíce přidat?

Ba co víc – než pandemie mohla ukázat, jak moc potřebujeme kvalitní hygieny a zdravotnictví? Přesto po této důrazné připomínce jako etalon nevděku dostanou instituce léta podfinancované, bídně vybavené, s chronickým materiálním i personálním podstavem befel k plošným vyhazovům.

Je to taková pěkná ilustrace myšlení pravice – vyždímat, využít, vyhodit. Už vás nepotřebujeme. A na podzim, s další vlnou, zase budou brečet, že nic není, nic se nestíhá, všechno špatně.  A ještě u toho kafrat o osobní zodpovědnosti a zásluhovosti, případně stále všechno svádět na Babiše. Jak se pravice staví k zásluhám a meritokratickému mýtu, vidíme nejen zde, ale i na odměnách zdravotníkům, kterým se nejdříve tleskalo ve stoje a pak se jim krátily odměny.

Pozoruhodná je i další věc.

V některých vyspělých zemích mají zaměstnanci oficiální právo na to být offline mimo pracovní dobu a nebýt obtěžováni úkoly přes e-maily a telefony, ale tady se netriviální úkol rozešle v pátek odpoledne a v pondělí ráno chceme výsledky a všem to přijde úplně normální.

Ačkoli je historie a situace poněkud komplikovanější, v článku Martina Čabana je stručně a přehledně popsán proces, se kterým tuzemská politika dává jednoznačně najevo, jakou prioritou je zdraví občanů. Nejpozději s metanolovou aférou bylo nepřehlédnutelně jasné, že stát formálně vykonává nějaké funkce, ale reálně v tom naprosto selhává. Takových míst jsou už desítky (z aktuální pěny dní třeba zbabělá a krajně nevýhodná dohoda o dole Turów), které svědčí pro to, že ČR už ani není banánová republika, neokolonie, ale failed state.

Zkrachovalý stát, který si jen hraje na civilizovanou společnost.