Co stojí za odklady masivního ruského útoku na Ukrajinu?

13. 2. 2022 / Ivan Větvička

čas čtení 5 minut


Rusko shromáždilo u hranic Ukrajiny alespoň 130 000 vojáků a velké množství zbraní. Tato armáda může kdykoli vtrhnout do ukrajinského vnitrozemí. Proč se tak dosud nestalo?


Nejslabším, přesto často zmiňovaným argumentem je, že Putin čeká, až skončí olympijské hry v Pekingu. Kreml však svoji armádu dlouhodobě používá cynicky a bez zábran. Bylo by překvapivé, kdyby ruské velení znenadání ctilo tradici olympijského příměří. Navíc sto tisíc ruských vojáků i s technikou strašilo u ukrajinských hranic již loni na jaře, kdy žádná olympiáda nebyla. Nač tedy čekají?

 


Masivní ruský útok proti Ukrajině mohl oddálit koronavirus – ve vojenských útvarech se jistě snadno šíří, navzdory (nepříliš efektivnímu) očkování Sputnikem. Ruská armáda může snadno odepsat procentuelně nevelký počet vojáků, které koronavirus v jejích řadách zabije, ale nemůže ignorovat skutečnost, že v polních podmínkách prudce vzroste procento nemocných s komplikacemi, které je i na několik týdnů vyřadí z boje. Koronavirus by tak mohl některé jednotky na delší dobu paralyzovat. Rusové proto možná čekají, až se epidemie přežene, podaří se ji lépe zvládnout, nebo až se vojsko samovolně důkladně promoří.

Mnoho analytiků také od podzimu tvrdí, že Rusové vyčkávají, až promrzne půda a zamrznou řeky, aby jejich technika mohla libovolně jezdit krajinou, aniž by zapadla do bahna, nebo ztrácela čas v kolonách před (Ukrajinci třeba zničenými) mosty.

Tento argument neobstojí ze dvou důvodů:

1) Je polovina února a jaro se blíží. Pokud by Rusové pro svoji operaci potřebovali zimní krajinu, měli by být již alespoň dva týdny v pohybu. Tím spíše, že zima je zatím mírná a velké tání s obdobím bahna může přijít brzy.

2) Ruskou obrněnou techniku i nákladní vozy lze v ukrajinských podmínkách (s výjimkou močálů) používat celoročně. Bláto ji zpomalí, ale nezastaví. A pokud tanky nebudou moci překonat řeky po mostech či po ledu, dojedou na druhý břeh po dně. Jsou na to již desítky let vybavené a posádky by měly mít odpovídající výcvik. Bláto a ledem nespoutané řeky by sice poskytly bránícím se Ukrajincům výhodu a ztráty útočníka by vzrostly, ale ruské síly by pravděpodobně navzdory komplikacím nakonec dosáhly svých cílů.

Díky ročnímu odkladu Ukrajinci získali některé zbraně (například kvalitní protitankové střely), jejichž nasazení může Putinově armádě způsobit větší ztráty, než jaké by jí vznikly loni v důsledku bahnem zpomaleného postupu.

Otálení se tedy nevyplatilo. Ale velení nemělo na výběr, neboť hlavní důvody, proč ruská armáda dosud nezahájila velkou ofenzivu proti Ukrajině [pokud tak učiní po zveřejnění článku, nahraďte dosud nezahájila slovy tak dlouho odkládala], tkví v její podstatě a povaze. Jedná se o tupou sílu, které překvapivě dlouho trvá, než se pohne. Mrštné, dobře vycvičené a vyzbrojené elitní jednotky jsou výjimkou “potvrzující pravidlo.” Ruská armáda jako celek sice na papíře disponuje impozantní silou a schopnostmi, ale ve skutečnosti je dlouhodobě podvyživená a proces modernizace se neúnosně prodlužuje. Příčinou nepružnosti je nevalná kvalita řady důstojníků, otřesné mezilidské vztahy mezi vojáky, úroveň výcviku, stáří techniky, reálná (ne)dostupnost a (ne)použitelnost potřebného vybavení a (ne)schopnost přepravit lidi i materiál na místo určení v přijatelném čase. (S)prostě řečeno, v mnoha řadových útvarech ruské armády i v řetězci velení je bordel, který ochromuje akceschopnost útvarů i celku.

A tak se nabízí otázka, kolik jednotek, které harašily zbraněmi u ukrajinských hranic již v loňském roce, bylo skutečně bojeschopných. Co když jejich tažení Ruskem na západ provázely podobné problémy, jaké v roce 2001 postihly čtyři obrněné transportéry, které česká armáda vyslala z Hodonína hlídkovat před pražskou redakci Svobodné Evropy? (Jeden se cestou u Devíti křížů porouchal a musel být odvezen na podvalníku, další sice dojel k cíli na dohled, ale pak se mu vybila baterie. Místo aby chránil určenou budovu, bezmocně překážel provozu na blízké křižovatce. Vojákům zbyly dva použitelné stroje, 50 % výchozího stavu.) Jednotkám vybaveným zanedbávanou obstarožní technikou ze sovětských dob působí katastrofální ztráty pouhý přejezd na přátelském území.

Pohled na pohyb ruské armády během prvního pokusu o přesun k ukrajinské hranici na jaře roku 2021 mohl být žalostný. Zděšená generalita raději odvolala část mužstva do kasáren, zatímco ostatní opravovali techniku zaparkovanou v poli. Kremelská propaganda se pak snažila svět přesvědčit o tom, že tato “technická přestávka” byla vstřícné gesto, pokus o snížení napětí.

Od podzimu se vojáci vraceli do výchozích pozic k útoku. Nyní jsou ruské jednotky (nebo alespoň jejich technika) v lepším stavu než na jaře, navíc dorazily posily – nejenom na západ Ruska, ale také do Černého moře a 30 000 ruských vojáků i s technikou “cvičí” v Bělorusku, odkud mohou snadno obejít přehradami vzdutý Dněpr, největší překážku, o kterou by se mohli obránci opřít. Ukrajina se ocitla v kleštích, které jsou nyní funkční.

Ofenziva může začít.


0
Vytisknout
6102

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022