Environmental impact assessment (aneb kacířské slovo ekologa)
14. 2. 2022 / Beno Trávníček Brodský
V relativním pravěku (počátek 90. let minulého století minulého tisíciletí) jsem chodil do takové školičky, kde nás učili různí zajímaví lidé. Jména mi, kromě populárního p. Vavrouška, už vypadla. Jeden - další - z nich tou dobou pracoval na první tuzemské EIA. Tedy na prvním našem zákoně o posuzování vlivu záměrů (většinou staveb), případně koncepcí na životní prostředí (EIA/SEA). Pamatuji si, že hovořil o základním plánu, aby se pomocí tohoto procesu, řekněme pro danou investici, hlavně hledalo co nejvhodnější místo její realizace – z pohledu vlivu na okolní životní prostředí. A za druhé, samozřejmě, aby výstupní stanovisko příslušného správního orgánu obsahovalo všechna potřebná doporučení, jak ŽP dostatečně ochránit právě tam, kde investice zrealizována bud.
Tedy logická věc - chci vybudovat třeba chemičku nebo spalovnu, tak posháním více teoreticky vhodných lokalit k jejímu umístění, proženu to procesem EIA a ten mi (dokonce za povinné účasti veřejnosti!) vybere, kde je nejlépe ji postavit a současně určí, za jakých konkrétních podmínek a opatření to lze. Neboli obdobný postup, který nyní v Česku probíhá u výběru nevhodnější lokality pro hlubinné úložiště jaderného odpadu (vylučovací metoda) - jen samozřejmě řádově rychleji. Soudím, že to je nejlepší možný způsob, jak nějaký složitý záměr umístit do krajiny DOBŘE, a také jak efektivně pracovat s NIMBY SYNDROMEM.
K věci.
Minulý týden se v rámci EIA konalo veřejné projednání repase a znovuzprovoznění již cca 16 let nefunkční spalovny nebezpečných odpadů v Pardubicích. Poslouchal jsem po netu (než mi asi po 2,5 hodinách přenosu spadl:-), zda neuslyším nějaký ukázkový příklad, kdy nimby syndrom bude zapnut na plné pecky. Nebo-li samozřejmě, že potřebujeme i technologie, jako je spalovna nebezpečných odpadů, ALE(!) NE NA NAŠEM DVOREČKU! Tím vůbec nechci předjímat, zda je dobrý nebo špatný nápad předmětnou spalovnu znovu uvést do provozu právě v tomto místě – k tomu je tu příslušný správní orgán a jeho STANOVISKO. Jde ale o to, že průběh jednání byl zcela antagonistický – místní samosprávy vůbec nepřipustily nějakou konstruktivní diskusi na téma jak nejlépe tuto spalovnu repasovat na moderní zařízení. Pouze vypočítávaly desítky důvodů proč zastávají rezolutní NE(!)
Aniž bych tušil jaký bude výsledek tohoto konkrétního řízení, je už i zde názorně vidět, že to, v co se EIA vyvinula, tedy většinou pouze výběr mezi aktivní a nulovou variantou, je spíše slepá ulička, která ale(!) zatěžuje spoustu lidí nejrůznějšími činnostmi (oznámení... posouzení... dokumentace... posudek... veřejné projednání... stanovisko). EIA tedy nemá svůj kdysi předpokládaný výběrový smysl. Často to pak dopadá tak, že příslušný jednonávrhový záměr je v rámci EIA odsouhlasen a realizován na přepokládaném místě, samozřejmě při splnění řady environmentálních podmínek „a) až z)“. To by ale zřejmě zvládlo i jen územní-stavební řízení - bez EIA. Jeho součástí je řada závazných stanovisek i z oblasti ochrany životního prostředí. Už z jejich názvu je patrné, že příslušný stavební úřad je musí vzít v úvahu. Navíc stavební řízení zpravidla obsahuje řadu různých účastníků řízení, kteří zde hájí své – často protichůdné zájmy, tj. další zpětná vazba pro objektivitu rozhodování. Snad jen více smysluplných možností pro účast široké veřejnosti by bylo dobré do stavební legislativy nějak smysluplně doplnit. Obecně tedy lze asi říci, že postavení stavby v souladu s požadavky na ochranu ŽP musí příslušný stavební úřad zajistit EIA neEIA.
Dostávám se k závěru. Chceme ušetřit úřední práci? Doplňme mírně stavební řízení (stejně se v něm nyní vrtáme) a zrušme proces EIA. A hledejme i další příklady smysluplného zjednodušení naší přebujelé legislativy. Nedělejme to ale tak, že proklejeme úředníky a budeme je vyhazovat na dlažbu jako hlavní bubáky naší jinak zcela dokonalé demokracie. To je stejně chytrý postup jako zametat schody od sklepa na půdu.
Diskuse