Má dáti – dal!

22. 7. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty
V Právu z 16. - 17. července 2022 je docela pěkný rozhovor s naším ministrem financí. Lze s ním souhlasit v mnoha věcech, nikoli ale v oblasti získávání dostatečných zdrojů (příjmů) pro financování státního rozpočtu.

Na přímý dotaz na možnosti progresivního zdanění příjmů odpovídá: „Já věřím tomu, že mnohem lepší je, když peníze nechám lidem, oni je investují, rozhodnou se je použít podle svého uvážení. Já věřím lidem. Je to typický střet levice a pravice, který politický postoj je lepší. Proto máme různé politické strany a proto se i střídají u moci. Levice věří v přerozdělování a méně věří lidem, my více věříme lidem a v menší přerozdělování."

Pozn. JČ. Obávám sem, že známý mýtus pravice o tzv. "trickle effect", že když přestanete zdaňovat bohaté, že z jejich bohatství "zbohatne celá společnost", je lež - to tak nefunguje.

Na takový názor má pan ministr nepochybně právo a je i v souladu s různými historickými zkušenostmi, poučkami atp. Pokud budeme chtít řídit naší zemi jen podle, řekněme, různých předsudků a „náboženství“ (včetně těch ekonomických) je všechno vpořádku. Jenže! Nyní je tu vyjímečně kritická situace a stát musí pomáhat přiměřeně svým občanům (jinak by byl zbytečný). K tomu potřebuje přiměřené další příjmy, nikoli škrty.

Co se tedy přestat bavit o levicových či pravicových dogmatech a začít se snažit o přístupy přiměřeně solidární, přiměřeně humánní?! Samozřejmě, že bohatí mohou, jak píše pan Stanjura nakládat se svými prostředky dobře – například je reinvestovat do své firmy a zvelebit ji (což se třeba zobrazí i na lepším pracovním prostředí pro zaměstnance, na jejich lepších příjmech), poslat část prostředků jako cílený příspěvek státu na něco nebo poskytnout peníze rovnou nějaké charitě či potřebnému člověku. To je jistě záslužná činnost hodná úcty a je třeba takovým lidem ze strany státu zase někde ulevit – třeba při konkrétním výpočtu daní v daném okamžiku.

Netipl bych si ale, že takových solidárně smýšlejících bohatých lidí bude u nás národohospodářsky významný podíl.

Stát by tedy měl řešit, jak si v kritické době solidaritu bohatých s chudými přiměřeně vymoci. Metody určitě může využít různé, ale jako nejpřehlednější se zdá dobře stupňovitě nastavené (tj. nikoli likvidační) progresivní zdanění bohatých. Jen pro jistotu, abych předešel dalším dotazům, uvedu, že pro mne je bohatým člověkem ten, kdo pobírá plat nad vypočtenou národní průměrnou mzdou (aktuálně 37.929 Kč). Ta ale trvale roste, tzn. první stupeň zvýšené daně by mohl být u příjmu nad 50 tis. měsíčně (např. 20%), nad 100 tis. již máme (23%), dále zvážit například nad 200 tis. (26%) a dál po stotisících příjmů a třech procentech procentuálního nárůstu s absolutním stropem třeba 38%. Určitě by to do státní kasy přineslo řádnou hromadu kýžených miliard.

Nedokážu si v hluboké ekonomické krizi v demokratické zemi na začátku 3. tisíciletí představit, že v této oblasti bude stát dělat dlouhodobě mrtvého brouka a široká veřejnost bude v klidu trpět a koukat, jak vícecenní spoluobčané jezdí ve zbytečně drahých autech, budují nabubřelé „sausforky“ nebo si pořizují nejrůznější drahé zbytečnosti. To by nejspíš v dějinách světa bylo poprvé.

Pro současnou vládu by tak rozumné nastavení progresivního zdanění příjmů bohatých mělo být vyslyšením vlastního pudu sebezáchovy.

Ještě drobná douška jako reakce na rozhovor s ekonomickým expertem ODS Janem Skopečkem v Lidových novinách 18. 7. 2022. Ten zatracuje nejen progresivní daň z příjmů, ale polemizuje i s diskutovaným vládním plánem nějakou formou odsát současné „nadzisky“ energetických společností (případně bank). A aby to ještě „vypentlil“, za sebe navrhuje větší podíl občanů na úhradách za zdravotní péči. Pravidlo „ať to doplatí bohatí“ se tedy v ODS rovná strašidlu Cantervillskému. Sice už dost zestárlo, ale stále je tu.

2
Vytisknout
7968

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2022