Pohledem hypochondra

13. 9. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 9 minut
Pár poznámek k českému zdravotnictví

Za hypochondra vás kde kdo považuje zejména, když máte na první pohled neviditelnou nemoc. Když vám chybí třeba noha, ucho nebo čtyři prsty, je jednou pro vždy jasno. Když ale máte cosi neviditelného, podivného, jste tak jako že vlastně zdravý, a tedy schopný plnění všech uložených úkolů..., a pokud současně tvrdíte opak - jste vlastně typický hypochondr. Když se na vás takhle dívají známí, je to nepříjemné. Když se ale na vás takhle dívá ošetřující lékař - měl by dostudovat. Zejména když přemýšlí způsobem: „Všechno už jsme vyzkoušeli, tak co byste ještě chtěl(a)?!“

 Zdá se, že nám zoufale chybí DOKTOŘI, kteří by se člověkem zabývali jako celkem (celostní medicína) - ať už se bavíme o začátku, a o tom, zda nějaká nemoc (či problém) nemůže ovlivňovat jinou a tím, že léčím první, léčím do jisté míry i tu druhou / nebo o konci, kdy se sejde někomu „x“ různých léků, a CELOSTNÍ (v Česku obvodní?) lékař by měl dokázal říci, jakou mohou mít interakci, a co z toho pro pacienta plyne. Samozřejmě, že i takoví lékaři existují, ale rozhodně to není standard.

Relativní banalita - mě třeba dlooouhá léta často a nesnesitelně bolela hlava, což mě jednak vyřazovalo z provozu, a taky jsem spotřeboval za tu dobu kila prášků na bolest. Pak se jednou náhodou vyjevilo, že mám trvale vysoký krevní tlak. Po lécích na něj je hlava v pořádku:-) Nikoho ze zdravotníků, za kterými jsem s tím chodil (letos oslavím 59), nenapadlo systematické měření tlaku. Naštěstí to napadlo moji nezdravotnickou přítelkyni. Koupil jsem v lékárně stroj a bylo.

Měl by tu tedy být pro každého člověka k dispozici primárně celostní lékař hodný tohoto označení, který bude přemýšlet napříč disciplínami a bude dávat do kontextu všechny dostupné informace včetně celého pacientova života - soukromého i pracovního. Mnoho „obvoďáků“ jím, bohužel, spíš není. Těžko soudit, zda je to přetížením, věkem, vzděláním, neschopností, absencí silné zdravotnické politiky státu(?)

Takový lékař s vámi nemá začínat debatu bafnutím „TAK CO (čti „zase“) POTŘEBUJETE!?“, ale přátelskými dotazy

„JAK SE CÍTÍTE?

CO VÁS BOLÍ?

CO VÁS TRÁPÍ?

OD KDY TOMU TAK JE?

CO NEZVYKLÉHO TOMU PŘEDCHÁZELO?

JAK TO MÁTE DOMA?

JAK TO MÁTE V PRÁCI?“

Musí s vámi detailně probrat souvislosti, což ho postupně povede ke skutečným příčinám problému. Musí vás elementárně prohlédnout, tj. udělat jednoduchá vyšetření, která má v kompetenci. Na ta, která v kompetenci nemá a jsou nasnadě, jako nejlépe mapující možné příčiny špatného stavu, vás má promptně odeslat a odesílat tak dlouho, až zjistí správnou diagnózu. Neměl by také pacienta zatěžovat nadbytečnými vyšetřeními, když je již od počátku jasné, že bude stejně nutná například magnetická rezonance, aby se vše vyjasnilo do detailu. Až pak má začít optimálně a cíleně léčit nebo k cílené léčbě pacienta odeslat na odborné pracoviště.

To, že tu není certifikované a jasně dané stanoviště celostního lékaře dostupného kdykoli pro všechny logicky znamená, že lidé korzují mezi nejrůznějšími odborníky, aby nalezli alespoň nějakou komplexní radu – občas samozřejmě mají štěstí a naleznou celostního lékaře na nečekaném a zprvu neodhadnutelném místě. Takoví lékaři se pak stávají populárními a logicky přetíženými.

Tedy, troufalá rada ministerstvu zdravotnictví

Dokud nebude v naší zemi dostatek schopných, přívětivých a všem dostupných celostních lékařů, těžko se bude veřejné zdraví významně zlepšovat. Pokud je péče o zdraví lidu skutečným cílem ministertva zdravotnictví, tj. vlády, měli by podle toho všichni dotčení začít jednat.

- - -

S tím volně souvisí role lékáren. Při příchodu do lékárny by vás měly oslovit samoobslužné regály s BYLINAMI a bylinnými preparáty, s vitamíny a se stručnými popisy, k čemu přesně je co dobré. Takové lákání méně znalých na bylinky. K ruce by měl být samozřejmě odborný pracovník. Až dál v prostorách lékárny pak tvrdá chemie, která je bohužel v některých případech nakonec nezbytná.

- - -

Dalším tématem důležitým pro mnoho lidí je problematika špatného ZRAKU a špatných ZUBŮ. Pokud se u vás objeví tyto dva problémy nebo jeden z nich výrazně a jinak jste v podstatě zdraví, budete stejně jako všichni ostatní platit nemalé zdravotní pojištění, ale současně významně klopit na dřevo, protože zdravotní pojišťovna vám zpět nedá téměř nic. Jen proto, že nemáte zlomený krček nebo nedej bože třeba rakovinu, ale zoufalé oči nebo katastrofální zuby. Nevím jak je možné, že kdysi někdo rozhodl, že problematika zubů a očí bude u nás tvrdá komerce vymykající se běžnému zdravotnickému systému(?) Už slyším otázku kverulatů – a proč by krásné brýle měla někomu platit pojišťovna? Dobrý argument – ať tedy pojišťovny platí celá skla v potřebné kvalitě a na obroučky přispívají nějakou logickou částkou např. na každé brýle dvacetinu průměrné mzdy.

- - -

Ještě bych rád zmínil letité a dobře krmené české TABU = EUTANÁZIE. Jsou v zásadě dva druhy lidí – tj. ti, vedle kterých v posteli po těžké, případně strašné nemoci někdo zemřel (mezi ně se bohužel počítám) a ti ostatní. První vědí, ostatní je třeba přesvědčit, jak důležitá je možnost zajistit poslední pomoc v podobě eutanázie člověku, který ji skutečně potřebuje. Vše samozřejmě musí projít nějakou komisionální procedurou a z důvodu možného zneužívání by měla být složena i přiměřená finanční kauce. Co třeba takový ZÁKON NA OCHRANU LIDÍ PŘED TÝRÁNÍM? Co člověku ulevit například v neléčitelné fázi rakoviny?! Má každý právo rozhodovat o svém vlastním životě? Nebo je nevolníkem systému a když je nejhůř má skočit pod vlak nebo z 10 patra? Vy, kteří jste proti – opravdu prosím – přemýšlejte! Už dlouho se čeká právě na vás!!

- - -

Poslední poznámka je ke COVIDU. Nechápu, jak může stát připustit anarchii, v jejímž důsledku zbytečně umírají lidé. Kolik jste viděli lidí, kteří si dobrovolně nasadí respirátor v MHD nebo u lékaře? Je to smutné, ale v Česku fungují pouze vymožená nařízení.- - -

- - -

Jak vlastně měřit kvalitu českého zdravotnictví? Opravdu je hlavním měřítkem spokojenost lékařů a sester se svými platy? Je to podobné, jako kdybychom kvalitu výroby nějaké automobilky chtěli měřit kvalitou platů jejích zaměstnanců. Kvalitní auto přece bude jenom takové, které nebude mít časté závady a bude za rozumné peníze. Tečka. Pokud by tedy někdo opravdu chtěl zlepšovat kvalitu českého zdravotnictví, ať proboha vychází z objektivních NÁZORŮ PACIENTŮ. Ať si nechá udělat relevantní statistický průzkum na základě chytrých otázek. A současně ať zavede odměňování lékařů a sester z podstatné části podle reálné kvality jejich práce, tedy podle konkrétních výsledků v léčbě pacientů. Pokud takový přístup přivede některé zdravotníky k trvalému odchodu do zahraničí, je to jejich svobodné rozhodnutí, ale ať napřed doplatí státu náklady na své studium. Za tyto peníze pak bude možné stimulovat (vázanými stipendii apod.) zdravotníky budoucí.

- - -

A co je úplně nejdůležitější?

KVALITNÍ A CÍLENÁ PREVENČNÍ MEDICÍNA. Když zůstaneme třeba u oné nešťastné rakoviny – už bylo uděleno několik cen světových i tuzemských za to, že se ví, jak důležitá je v této souvislosti imunita. Tedy prevencí rakoviny je mimo jiné sledování a případná včasná stimulace imunity zejména u geneticky či recidivou ohrožených osob. Děje se to masivně?

- - -

PS

Stát, který posílá do důchodu lidi později než je statistický věk, kdy v průměru významně onemocní (snad si pamatuji dobře, že je to v Česku kolem 55 let?) není soudný. Ba je hloupý. Nutí chodit do práce lidi, kteří, aby skutečně mohli podávat nějaké výkony, musí se „dopovat léky“ namísto, aby byli v klidu doma, chodili na houby, na ryby nebo krmit holuby do parku. To se pak holenku nedivme, že to zdravotnictví stojí takové prachy! Soudím, že jakž takž zdravý člověk v klidném důchodu je pro systém nekonečně levnější než nemocný pracovník putující léta po lékařích, neschopenkách, nemocnicích a lázních...

1
Vytisknout
7508

Diskuse

Obsah vydání | 15. 9. 2022