Pomstychtivý ruský vztek

23. 11. 2022

čas čtení 6 minut
Ukrajina vítězí, ale za vysokou cenu v represáliích vůči civilistům, napsal Tom Nichols.

Horší než válka

Ruské televizní talk show jsou halucinačním zážitkem, jakousi horečnatou noční můrou natočenou na scénách, které vypadají jako temná směs maniakální herní show, Fox News a Kabinetu Dr. Caligariho. Ale strašidelná atmosféra hvězdné komnaty a práce s kamerou vyvolávající závratě se dokonale hodí k šílenému chvástání moderátorů a hostů. Ruský moderátor Vladimir Solovjov patří k nejodpornějším dílům tohoto kádru: Propagandista v Rusku přezdívaný "Putinův hlas" vyzval ke zničení Kyjiva a prohlásil, že jaderná válka se Západem je nevyhnutelná.

A přesto, dokonce i uprostřed tohoto kukaččího hnízda, se ozve několik malých starostí. V neděli večer, když se Solovjov zabýval svým obvyklým úšklebkem nad tím, jak Rusko způsobilo smrt a utrpení na Ukrajině, měl jeden z jeho hostů dost. "Je to obscénní; není konstruktivní; je zločinné bombardovat mírumilovná města," vložil se do toho bývalý izraelský diplomat Jakov Kedmi. "Tyto věci by se neměly ani vyslovovat - ‚vymazat město z povrchu Země‘ je obscénní." Solovjov se pokusil něco namítnout, ale Kedmi pokračoval. "Existuje 1001 způsobů, jak bojovat, aniž bychom se dotkli civilistů."

Kedmi není žádný úhořovitý peacenik, který byl vytažen z Tverské ulice, aby se stal označeným boxovacím pytlem v talkshow. Narodil se v Rusku, emigroval do Izraele a před několika lety se vrátil jako zastánce Putinova režimu v ruské televizi. Řekl pár pěkných věcí o velkém "státníkovi" Josifu Stalinovi a loni na jaře varoval, že Rusko by mohlo Spojené království zabombardovat "zpět do doby kamenné", pokud by se Britové ohledně Ukrajiny nestarali jen o své vlastní záležitosti.

Proč Solovjov a Kedmi vůbec vedli tento rozhovor? Protože ruská válka na Ukrajině již není "válkou" v tom smyslu, jak by si většina lidí představovala vojenský střet mezi dvěma státy kvůli nějakému samostatnému nebo hmatatelnému problému. V žádném případě to není ten druh konfliktu, který by akademičtí "realisté" chápali jako nějaký druh ruského cvičení ve vyvažování moci proti vnější hrozbě. Místo toho je nyní ruská invaze pokračující operací masového vraždění.

Zeptal jsem se Julie Davisové, publicistky Daily Beast, která monitoruje ruská média, proč by někdo jako Kedmi změnil názor. Myslí si, že Kedmi, který žije jak v Rusku, tak v Izraeli, cítí, že "větry se mění", že Putina nyní ruské elity považují za poraženého a že ruské roztleskávačky invaze čelí stále větší šanci na "následky v civilizovaných zemích" kvůli chování své země ve válce. Davisová to bere jako pozitivní znamení, že Kedmi – a možná dokonce i Solovjov, o kterém věří, že je oportunista, který hraje roli karikaturního válečného štváče – by se mohli obávat prohry Ruska natolik, aby začali mírnit svou pozici.

Zdá se, že Rusko, jak si Kedmi a další nyní uvědomují, zašlo daleko za jakoukoli racionalizaci, kterou Putin použil minulou zimu - ohledně záchrany Ukrajinců před "nacisty" nebo jiných podobných nesmyslů. Rusové zabíjejí nevinné civilisty jako imperiální odvetu za jejich vzdor. Domnělé vojenské cíle zmizely; moskevské cíle se změnily v rozhořčené krveprolévání. Každý ruský ústup přináší příval raket proti civilním cílům a Kreml se ani neobtěžuje předkládat vojenské argumenty pro tyto útoky na ukrajinskou infrastrukturu a domy. Takové útoky jsou civilními represáliemi, které se neliší od nacistických represálií proti Francouzům a dalším okupovaným národům za odpor partyzánů a milicí. Učil jsem mnoho let na americké vojenské vysoké škole a věřím, že to jsou zjevné válečné zločiny.

Ruští "stratégové" – pokud vůbec nějací existují – by mohli tvrdit, že cílem je demoralizovat Ukrajince, aby upustili od loajality ke své vládě a vzdali se. Ale válečné zákony nedovolují terorizovat civilisty, aby se podrobili, a v každém případě Rusové nemají téměř žádnou naději na obsazení něčeho víc než jen kousků "anektovaných území", která nyní drží. Pokračující útoky Moskvy, zejména soudě podle rozzlobeného bušení do hrudi z ruských médií, zřejmě nemají jiný účel než pomstu a úmyslné vraždění civilistů za účelem obrany ega neschopné ruské armády a usmíření zoufalého vrchního velitele.

O těchto svátcích bude mnoho z nás hledat klid a návrat do nového roku tím, že se přiblíží k rodině, odpočine si od práce a dodrží rituály své víry. Během této doby máme tendenci vyčistit svou mysl od nepříjemných věcí. Ale jako Američané, občané největší demokratické velmoci na Zemi, nesmíme zapomínat, že největší evropský konflikt od 2. světové války nadále hoří na Ukrajině. Demokratický národ se odmítá nechat ovládnout pomstychtivou imperiální mocností a platí za to životy nevinných mužů, žen a dětí. Zatímco slavíme, pamatujme, že Rusové neprojevili žádný úmysl vzít si volno od vraždění.

P.S.

Byl jsem jedním z kronikářů dobrodružství Donalda Trumpa na Twitteru během několika posledních desetiletí a vím, že mám být znepokojen jeho návratem na platformu. Byl jsem zděšen Trumpovou přítomností v americkém veřejném životě od 80. let, kdy jsem si poprvé uvědomil, že s ním sdílím sluneční soustavu. Ale nejsem nijak zvlášť rozrušený tím, že nový majitel Twitteru Elon Musk zrušil Trumpův zákaz z platformy sociálních médií. A nemám v úmyslu opustit Twitter; Jsem příliš starý, mrzutý a tvrdohlavý a prostě se neseberu a neuteču jen proto, že to místo nyní vlastní dospělý muž, který projevuje dětinskou citlivost jako špatně vychovaný předpubertální chlapec.

Místo toho souhlasím s kolegou Quintou Jurecicem, který napsal, že toto drama s Muskem a Trumpem "je strašně hloupé", příběh, který se "točí kolem rozmarů dvou bohatých a sebevědomých mužů, kteří se netěší ničemu jinému než pozornosti veřejnosti". Celá věc "je obrovskou ztrátou času všech," dodává, "a vadí mi, že o tom musím přemýšlet." Souhlasím. Trump je však vůdcem Republikánské strany. Zda je na Twitteru, je irelevantní: Je nebezpečím pro tuto zemi bez ohledu na to, kde se nachází.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4820

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2022