Ukrajina rok poté….Na sociálních odborech vlastně o nich ani nevíme…

24. 2. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

Neuvěřitelně statečný národ, který se umí vždy o sebe sama postarat…Stačí jen nastavit jasnou pomoc v úvodních týdnech a měsících na Úřadech práce ČR…

Ale dost! Neprosit, nestěžovat si - kuš! Nefňukat! Pro tohle dupali raznočinci v rozeschlých holínkách, abych je teď zradil? Umřeme jako pěšáci, ale nebudeme slavit ani dravost, ani nádeničinu, ani lež.

(Osip Mandelštam, 1931)

Nikdy v životě nezapomenu na ten strašlivý projev Vladimíra Putina den před agresí na Ukrajinu. Najednou slyším slova Adolfa Hitlera a vracím se strojem času zpět…"Tady stojím já a zde pan Beneš…"Tento potrat "Versailleské smlouvy" musí být zničen…

Rok 1938, Československo, najednou slyším stejná slova.


 

Naprosto podobná směrem k Ukrajině a jeho obyvatelům a já nevěřím vlastním uším: Nižší a podřadný národ, který vlastně národem není, všichni jsme přeci Rusové a kdo se nepodřídí této rétorice šílence a vraha, bude zničen - Ukrajina je Rusko a nikdy jinak…

A potom se stal zázrak, který jsem již nečekal, že mohu v životě ještě zažít:

Ukrajina hromadně bojuje, nepodlehne strachu z války, která přece nejde vyhrát, semkne se kolem svého prezidenta, který nikam neodletí a zůstává s národem. Vyjednávat o jakýsi protektorát? Nikdy, to raději nežít, než být otrokem ruské smečky…

Appeasement západu, který byl také lehce slyšet zejména ze strany Francie, Německa a Maďarska se najednou ukazuje jako absolutní nemravnost a žádná chytristika…A ty české dějiny 20. století se najednou vracejí v praxi a já mám konečně jasno:

 V roce 1938 jsme se měli bránit, Beneš a Hácha možná zachránili Prahu před bombardováním, národ však má od té doby zlomenou páteř a každý den si to uvědomuji při té strašné občanské pasivitě. Tady to začalo…

Všechny ty současné mírové návrhy a iniciativy (Mír a spravedlnost) kolem lidí jako je pan Hořejší, Stropnický, Kavan, nebo aktivity pana Druláka jsou právě proto pro mě nepřijatelný návrat české diplomacie k ponížení sebe sama před obrovským agresorem této dějinné chvile - Ruskem.

Je to dokonce přímá potupa všech sadisticky zabitých obětí ruských nacistů. Ne. S Putinem nelze jednat, ten člověk a jeho soldateska musí skončit před mezinárodním tribunálem pro válečné zločince. Jiná možnost není!

A v sociální oblasti se potvrdila moje zkušenost z dob minulých s obyvateli Ukrajiny:

Věcné, praktické, solidární, nenáročné ženy, muži a děti, kteří dokáží se semknout, dokáží se velmi rychle adaptovat na nové poměry, dokáží si pomáhat v komunitě. Vlastně to ani ČR moc nestálo, stejně jako v 90. letech - ihned zaplnili pracovní místa, která jsou naprosto finančně podhodnocená a vlastně hlavně všem českým podnikatelským vychcánkům dopomohly  k levné pracovní síle.

Česká společnost  na těchto lidech vydělává. Většina našich obyvatel si vůbec není schopna představit, co je to každodenní válka. Jsem přesvědčen, že tato mravně pokřivená společnost by situaci zvládla daleko hůře.

Zejména ukrajinské slečny, mladé i starší ženy jsou fantastické, vtipné, odvážné, neukňourané, vděčné. Skvělé matky a kamarádky a po jedné nebo dvou návštěvách sociálního odboru o nich již nic nevíte. Tak soběstačné jsou - 330 tisíc lidí se zde zařadilo. V této vnitřně sociálně rozbité zemi, plné nenávisti k jinakostí, předsudků a anticigánismu je opravdu neuvěřitelné, jak dokáží zejména ženy Ukrajiny v této zemi překonávat překážky.

Jsou to skutečné hrdinky a hrdinové této doby - bojují a obětují své životy i za nás. Jsem zde vždy pro Vás na Praze 10 jako sociální pracovník. Vy si však dokážete pomocí lépe bez mojí osoby.

Obdivuji Vás, jste vzorem pro moji osobu a možná i největší politickou nadějí v této smutné zemi! Držte se, ❤️ SLÁVA UKRAJINĚ❤️



4
Vytisknout
6788

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2023