Co na tom, že Biden zakopl? Na politické scéně je jeho práce nejlepší za poslední desetiletí
5. 6. 2023
Americký prezident Joe Biden opět přelstil své oponenty a ukázal, že pravice v USA ani ve Velké Británii nemá na jeho ekonomickou politiku žádnou odpověď, argumentuje WIll Hutton.
Při sestupu ze schodů Air Force One klopýtl, na pódiu zakopl o pytel s pískem a při předávání diplomů na americké letecké akademii padl na hubu, a se znepokojivou pravidelností si plete slova. Je snadné odepsat prezidenta Joea Bidena jako senilního osmdesátiletého tupce. Přesto ho už teď mnozí demokraté a někteří republikáni považují za stejně významného demokratického prezidenta, jako byl Franklin Roosevelt nebo Lyndon Johnson. Dramaticky mění tvář USA v souladu s prioritami demokratů - reindustrializace na podporu pracovních míst a mezd dělníků, intenzivní boj proti klimatickým změnám, masivní investice do vědy a vzdělávání, více pomoci nejchudším a v neposlední řadě obnovení chátrající veřejné infrastruktury USA.
Na rozdíl od svých slavných předchůdců však nikdy neměl jejich velkou většinu v Kongresu a po listopadových midtermových volbách neovládá ani Sněmovnu reprezentantů. Musí se spoléhat na lstivost, na čisté politické umění a čtení washingtonských run lépe než kdokoli jiný. Několik posledních měsíců nás varoval před finančním Armageddonem, protože nesmiřitelná republikánská strana nutila Spojené státy k nesplacení dluhů, jemuž by se mohly vyhnout, jen pokud by administrativa přistoupila na republikánské požadavky na razantní škrty ve veřejných výdajích. Právě teď už mělo dojít k americké platební neschopnosti a svět měla zachvátí finanční krize. Místo toho minulý týden prohnaný Biden opět přelstil své oponenty a uzavřel dohodu, která má obrovskou váhu v jeho prospěch a pro kterou hlasovala drtivá většina. Bylo to mimořádné vítězství, a když byl vyzván, aby se k němu přihlásil, odpověděl: "Myslíte si, že mi to pomůže, aby to prošlo?" První pravidlo washingtonské politiky, od kterého se sympatický Biden nikdy neodchýlil: vždy umožněte poraženým zachovat si tvář, protože s nimi brzy budete muset uzavřít další dohodu.
To, co se skrývalo za republikánským ústupem, je však důležité nejen pro americkou, ale i pro britskou (a českou) politiku. Stále ideologičtější americká pravice, tak vlivná mezi britskými konzervativci, již nějakou dobu opouští fiskální konzervatismus, protože si uvědomuje, že je to slepá ulička. Šíří sice krvelačné výhrůžky požadující škrty ve veřejných výdajích, ale nemá v sobě dost síly na to, aby čelila politickým důsledkům - decimování sociálních programů, které sice miluje její vlastní základna, avšak které potřebuje zachovat každý republikánský kandidát na prezidenta, aby měl v roce 2024 naději zvítězit. Místo toho je novým terénem boj proti liberálům - od zákazu čtení pohádek transvestity až po postihování investičních společností, které investují na základě "environmentálních, společenských a správních" principů - protkaný tradičním sociálním konzervatismem bojujícím proti potratům spolu s dávkou nacionalismu typu America-first. Je to v podstatě politika Donalda Trumpa. Tento příšerný koktejl by mohl v USA zafungovat, i když pochybuji, že ne natolik, aby vyhrál celostátní prezidentské volby. V Británii rozhodně fungovat nebude.
Bidenova vyjednávací taktika byla jako z učebnice. Veřejně vzal vážně hrozby Kevina McCarthyho, šéfa Sněmovny reprezentantů, že během deseti let sníží výdaje o 4,5 bilionu dolarů, mluvil o této hrozbě a přiletěl předčasně ze summitu G7 vyjednávat, čímž ukázal hloubku svých obav. V soukromí věděl, že republikáni ustoupí: škrty takového rozsahu by znamenaly, že sociální programy budou zdecimovány, vzhledem k tomu, že tolik federálních výdajů je určeno na obranu, které se republikáni nechtěli dotknout. Nebyl rok 2011, kdy republikáni používali stejnou taktiku a mysleli ji vážně, když vládla jejich libertariánská pravice snižující daně; nyní jsou také velkými utráceči.
Biden dobře přečetl výkyv nálad: zná své protivníky lépe než oni sami. Sám prý převzal klíčová jednání a vnutil McCarthymu realitu. McCarthy postupně snížil svůj požadavek na hlavní částku škrtů ve výši 1,5 bilionu dolarů, což mu pomohlo zachovat si tvář. Ale i tato částka byla značně nadhodnocená kvůli řadě vedlejších, mimobilančních dohod. Federální výdaje se nakonec v příštích 10 letech sníží o 0,2 %, pokud vůbec, zatímco všechny obrovské výdajové programy na čipy, infrastrukturu a ekologické investice, které Biden vyjednal, zůstanou nedotčeny. Ohromující vítězství.
Před námi jsou však problémy:
USA, které vytvářejí 15 % světového HDP, si mohou výdaje tohoto rozsahu dovolit, ale budou muset zvýšit svůj daňový základ. Americký daňový úřad byl v průběhu let zdecimován. Jako první krok chce Biden znovu vybudovat jeho kapacitu, aby mohl jít po málo zdaněných amerických superbohatých - což je jedna z oblastí, kde McCarthy dosáhl snížení výdajů, i když ne rozhodujícího. Před rokem 2030 však budou muset USA zvýšit daně. Tím se hospodářský růst nesníží: jak nedávno uvedl Institute of Government, existuje jen málo důkazů o tom, že snižování daní má nějaký vliv na růst, nebo neexistují vůbec žádné. Vynutí si to však obrovskou politickou bitvu na otevřené scéně.
Mezitím Bidenomika definuje nový konsenzus, který americká ministryně financí Janet Yellenová označuje jako "moderní ekonomii strany nabídky", stanovenou ve snad nejlepším prohlášení sociálnědemokratické ekonomické analýzy, jaké kdy z Washingtonu vzešlo, v Ekonomické zprávě prezidenta z roku 2022.
Diskuse