Většina starších Rusů si nedokáže připustit, že SSSR byl impériem

21. 8. 2023

Pokud na na začátku sovětského období bolševici mluvili o Rusku před rokem 1917 jako o "žaláři národů", za Stalina byla tato představa z velké části odmítnuta kvůli dvěma důležitým změnám v ideologické prezentaci historie režimu.

První z nich spočíval v myšlence, že to, co je zodpovědné za útlak neruských národů, nebylo metropolitní centrum, ale spíše carismus. Tento posun umožnil glorifikaci carů a carských politiků. A druhý tvrdil, že sjednocení těchto národů s Ruskem bylo dobrovolné, nebo alespoň jejich nejlepší volba za daných okolností.

Po Stalinově smrti byly tyto dva prvky posíleny dvěma dalšími: Trváním na posvátné povaze státu po vítězství ve 2. světové válce a myšlenkou, že centrum financuje pohraničí na úkor ruského jádra – a proto by ti první měli být vděční.

Tyto argumenty, posvátné a ekonomické, byly od počátku protichůdné, a rozpor se prudce zintenzivnil na konci 80. let, kdy se po konci ropného boomu ekonomika začala hroutit, regály obchodů zely prázdnotou a každý se začal dívat na věci pouze ze svého bezprostředního pohledu.

Tyto rozpory vysvětlují hlasování na jaře a v létě 1991. Lidé mohli hlasovat pro zachování "posvátného" SSSR, zatímco na ve stejný den hlasovali o zavedení prezidentství pro RSFSR a pro Borise Jelcina, který podporoval úsilí pobaltských republik o nezávislost.

Ruská touha zbavit se jakýchkoli závazků vůči republikám se ukázala být v praxi silnější, ale tato představa byla doprovázena myšlenkou, že je "nikdo nepotřebuje" a "připlazí se zpět". Rusko je pak přijme, ale to bude jen nový důvod, který je pro něj příznivější.

Po rozpadu SSSR se ekonomický argument stal pro lidi méně důležitým, ale posvátný nabral na síle – a to, co člověk vidí u Putina a jeho podpory mezi staršími lidmi, tento trend odráží.

Zdroj v ruštině: ZDE