Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Británie: O katastrofální britské imigrační politice

22. 8. 2023

čas čtení 3 minuty

Britský premiér Rishi Sunak údajně čelí rostoucímu tlaku na odvolání jeho šílené ministryně vnitra. Problémy jsou však mnohem hlubší, míní komentátor Simon Jenkins.

Kdybyste si za posledních pět let najali tolik různých stavitelů, kolik Británie najala ministrů vnitra, předpokládali byste, že váš dům má hluboké vady. Přesto ta poslední ministryně vnitra, Suella Bravermanová, jedna ze čtyř za tu dobu, zvládla pod vedením Rishiho Sunaka deset měsíců a údajně je Sunak pod tlakem, aby byla propuštěna. Je těžké si představit, jak může fungovat vedoucí ministryně v kontroverzním resortu, když si její okolí myslí, že je na odchodu. Mírně řečeno, funkci by měl zastávat někdo, kdo má pravomoc jednat. Zvyk Borise Johnsona a nyní Sunaka využívat ministerských funkcí nikoli jako odměnu za kompetence, ale výměnou za loajalitu, je katastrofální. Ministerstvo vnitra v tom není samo. Za poslední čtyři roky měla Británie šest ministrů školství a tři ministry dopravy. Není divu, že je britská vláda nefunkční.

Jmenování tvrdé pravičačky Bravermanové do vysoké funkce ministryně vnitra jen několik dní poté, co byla nucena z této funkce odstoupit, mohlo být politicky moudré, kdyby Sunakova vláda měla věrohodnou politickou strategii. V případě imigrace, taková možnost neexistovala. Ten, kdo vymyslel tento měsíc vládní program "týdne malých lodí", jako by to byl jachtařský festival, by měl být vyhozen. Sama o sobě nevkusná akce se stala fraškou: nekažená vězeňská bárka, útoky na právníky migrantů, šest utonulých uprchlíků a rekordních 756 žadatelů o azyl, kteří za jediný den přepluli kanál La Manche. Bravermanová se mezitím denně zavazuje k nedosažitelným cílům a vznáší absurdní obvinění, že za všechno přistěhovalectví mohou labouristé.

Jak pravidelně upozorňuje bývalý labouristický ministr vnitra Jack Straw, na vysoké imigraci do Británie není nic nového, ačkoli žádosti o azyl zůstávají skromné, pokud se upraví podle počtu obyvatel a zasadí do evropského kontextu.

Novinkou je neschopnost ministerstva vnitra ty žádosti o azyl zpracovat. Procedura, která by měla trvat několik hodin a ve většině případů vést k rychlému přijetí potřebných pracovních sil do Británie, nyní představuje bezprecedentních 173 000 potenciálních uprchlíků v domácím vězení, kteří čekají na rozhodnutí. To je více než dvojnásobek počtu běžných britských vězňů. Tato politika je až neuvěřitelná vzhledem k tomu, že se jedná o práceschopné pracovníky, které britský veřejný i soukromý sektor chronicky potřebuje.

Důvodem tohoto počtu není nárůst albánského nebo kurdského gangsterismu. Není to neschopnost Francouzů v Calais, ani příliš drahé záchranné čluny, ani nedostatek detenčních center nebo nadbytek pochybných právníků. Řešením nikdy nebude více zadržovacích lodí nebo deportace lidí do Rwandy, na ostrov Ascension nebo do Turecka. Jedním z řešení může být, že Západ přestane napadat a destabilizovat země, jako je Afghánistán a Irák. Bezprostřednější řešení však spočívá ve zjevně beznadějné, ba zhroucené byrokracii britského ministerstva vnitra.

Toto ministerstvo je absolutně neschopné plnit svůj účel. Jeho nedostatečnost těžce podkopává Sunakovu snahu zachránit jeho vládu před volebním ponížením. Víra, že z imigrace lze nějakým způsobem udělat týdenní triumf, který se bude vyjímat na titulních stranách novin, byla nadmíru naivní. Tato otázka je natolik emocionální a volebně citlivá, že vždy volala po deeskalaci, mezinárodní spolupráci a co největší míře spolupráce všech politických stran. Vše ostatní je darem pravicovému extremismu.

Podrobnosti v angličtině ZDE