Trumpův protiválečný postoj je falešný; jeho skutečná válka je vedena proti Americe

5. 10. 2023

A samozřejmě, ve všeobecných volbách by se američtí voliči navzdory svému vlažnému postoji k Joe Bidenovi mohli i tváří v tvář politickému ekvivalentu dopadu asteroidu sjednotit a odmítnout největší hrozbu pro americkou demokracii v historii.

Ale někdy je prostě třeba čelit nočním můrám. Co by Donald J. Trump udělal se světem, kdyby se v roce 2025 opět dostal do Bílého domu?

Největším zdrojem nepředvídatelnosti jsou divoké karty: V loňském roce se Vladimir Putin rozhodl napadnout Ukrajinu, následné vítězství politického outsidera Gustava Petra v kolumbijských prezidentských volbách či letošní překvapivé oznámení o diplomatickém sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem.

Donald Trump je největší divokou kartou, žolíkem v čele státu, jehož každý výrok hrozí narušením statu quo. Když se v roce 2016 stal prezidentem, učinil jistě některá předvídatelná rozhodnutí - zrušil účast USA v Pařížské klimatické dohodě, odstoupil od dohody o volném obchodu TPP , čímž splnil předvolební sliby.

Ale kdo mohl tušit, že si sedne se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem ne jen jednou (Singapur), ale hned třikrát (v demilitarizované zóně)? Nevzpomínám si, že by někdo z komentátorů předpověděl, že se Trump dopustí trestného činu, za který by ho bylo možné obžalovat, když odloží pomoc Ukrajině výměnou za kompro na Joea Bidena a jeho syna Huntera. A co Trumpův pokus koupit Grónsko, jeho znevažování "sračkoidních zemí", jeho náhlé rozhodnutí stáhnout americké vojáky ze Sýrie a dát zelenou turecké invazi do této země?

Nepředvídatelnost není vždy špatná věc. Setkání se severokorejským vůdcem by mohlo být prozíravým tahem, kdyby Trump Kim Čong-unovi a jeho zemi skutečně něco rozuměl. V Trumpově nevyzpytatelném chování však nebyla žádná metoda. Nebyl to vychytralý "šílenec", který se snaží napodobit Richarda Nixona. Prostě se řídil svým instinktem.

Trump a jeho stoupenci MAGA mají téměř patologický odpor k vládě. Jeho budoucí plán na propuštění obrovského počtu federálních zaměstnanců, založený na exekutivním příkazu, který prosadil v posledních dnech roku 2020, se zaměřuje na zhruba 50 000 státních zaměstnanců, kteří mají největší vliv na federální politiku: tzv. hluboký stát.

Trump a spol. však nechtějí pouze "dekonstruovat administrativní stát", jak prohlásil Trumpův našeptávač Steve Bannon. Chtějí stát přetvořit tak, aby soustředil politickou a ekonomickou moc v rukou jich samotných a jejich bohatých přátel. To vyžaduje odstranění kontrolních mechanismů výkonné moci, které jsou zakotveny ve federální byrokracii.

Trump chce v podstatě přeměnit systém v plnohodnotný patronátní stát podle vzoru toho, co dokázal Viktor Orbán v Maďarsku a Vladimir Putin v Rusku.

Totéž lze říci o jeho postoji k institucím mezinárodního společenství. V roce 2025 se Trump opět pokusí zničit co nejvíce globálních dohod a orgánů, od Pařížské dohody o změně klimatu až po Radu OSN pro lidská práva. Bude se snažit podkopat NATO, a podle jeho bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, který sám není přítelem internacionalismu, chce dokonce z Aliance vystoupit.

Trump pohrdá vším globálním mimo své vlastní obchodní impérium. Není proti volnému obchodu jako takovému a rozhodně nemyslí na zlepšení života amerických dělníků. Domnívá se však, že je skvělým obchodníkem, který dokáže donutit Evropany, Číňany a všechny ostatní, aby vyjednali výhodnější podmínky pro americké podniky. Proto se staví proti mnohostranným obchodním dohodám, i kdyby v konečném důsledku byly pro Spojené státy výhodné.

Pokud Trump zvítězí, slibuje, že kolem Spojených států vytvoří celní zeď se sazbou 10 % pro všechny země. V současné době některé země nečelí prakticky žádným clům, zatímco země jako Čína se musí vypořádat s průměrnou sazbou 19 procent. Trumpův návrh, který má odér něčeho, co bylo sepsáno na zadní straně koktejlového ubrousku, nemá ani tak chránit americké zájmy, jako spíše odměnit země (snížením cel), které se Trumpovi podbízejí, a podnítit globální obchodní válku mezi všemi ostatními.

Tento postoj může Trumpa nakonec stát volby, protože Wall Street mu nevěří, že by mohl uzavírat dobré dohody. Deník The Wall Street Journal Trumpovi vyčetl jeho rozptýlený protekcionismus.

Trump se staví do role mírového kandidáta. Stejně jako všechno ostatní na tomto muži je to přetvářka.

Trump prohlásil, že by mohl ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin tím, že by pomocí hrozeb přiměl obě strany zasednout k jednacímu stolu. Konkrétně by plán spočíval v tom, že by Ukrajině pohrozil přerušením pomoci a současně by Rusku pohrozil prudkým zvýšením pomoci svému protivníkovi.  Trump se nezmiňuje o dalších zemích, které Ukrajině dodávají značnou vojenskou pomoc, ani o současných potížích s prosazením dalších balíčků pomoci Ukrajině v Kongresu.

Plán spočívá ve dvojím blafování - a sám o sobě je blafováním. Poté, co odkryl své karty, by však bylo pro něj poměrně obtížné svůj plán uskutečnit.

Trump bude pravděpodobně eskalovat, nikoliv deeskalovat. Poté, co zničil íránskou jadernou dohodu, bude pravděpodobně pokračovat tam, kde skončil. Během svého působení v úřadu Trump dvakrát riskoval válku s Íránem, když nařídil vraždu nejvyššího íránského vojenského představitele a v posledních dnech svého úřadu uvažoval o raketovém úderu na tuto zemi.

Za Trumpova prezidenství by mohly existovaly i další možné války. Koneckonců, je vznětlivý, rychle se rozčiluje a vyžívá se v chaosu. Během svého mandátu vyhrožoval Severní Koreji, Venezuele a Sýrii.

Ale upřímně řečeno, nejděsivější válkou, kterou Trump chystá, jsou jeho útoky na Ameriku: na ústavu, na demokracii, na stát. Jediným důvodem, proč Trump ve druhém funkčním období nemusí nakonec vést válku proti jiné zemi, je to, že se bude příliš soustředit na zničení té své.

Svět čeká na verdikt amerických voličů. Demokracie spočívá v tom, že se učíme z kolektivních chyb. Pokud Amerika udělá stejnou chybu znovu, spáchá demokratické harakiri.

 

Celý text v anglickém originále ZDE