Jsem odborník na válku ve městě. Izrael dodržuje válečné právo

13. 11. 2023

Destrukce a utrpení, jakkoli jsou strašlivé, nepředstavují automaticky válečné zločiny – jinak by téměř každá vojenská akce v obydlené oblasti porušila zákony ozbrojeného konfliktu, pravidla vydestilovaná ze složité mozaiky mezinárodních smluv, soudních rozhodnutí a historických konvencí. Scény devastace, jako byly izraelské útoky na uprchlický tábor Džabalíja v severní Gaze na začátku tohoto týdne, rychle vyvolávají obvinění, že se Izrael dopouští válečných zločinů, jako je nevybíravé zabíjení civilistů a odvetné útoky. Válečné zločiny však musí být posuzovány na základě důkazů a standardů ozbrojeného konfliktu, nikoli na základě letmého pohledu na trýznivé následky útoku.

Síly Hamásu 7. října nesporně porušily několik válečných zákonů tím, že braly Izraelce jako rukojmí a znásilňovaly, mučily a přímo útočily na civilisty, stejně jako pokračovaly v útocích raketami na izraelská populační centra. Roky zpravodajských hodnocení a zpráv v médiích ukázaly, že Hamás se také dopouští válečných zločinů tím, že používá lidské štíty pro své zbraně a velitelská centra a záměrně umísťuje vojenské kapacity na chráněná místa, jako jsou nemocnice, mešity a školy.

Na druhou stranu, nic z toho, co jsem viděl, neukazuje, že Izraelské obranné síly nedodržují válečné zákony v Gaze, zvláště když obvinění, že IDF páchá válečné zločiny, přicházejí tak často příliš rychle na to, aby bylo možné prozkoumat faktory, které určují, zda útok a následné civilní oběti. jsou v souladu se zákonem. Faktory, které je třeba posoudit, jsou hlavní dimenze nejčastěji přijímaných principů mezinárodního humanitárního práva: vojenská nutnost, proporcionalita, rozlišování, lidskost a čest.

Prezident Joe Biden a řada evropských zemí, včetně Velké Británie, Německa a Francie, podporují izraelskou sebeobranu, i když vyjadřují znepokojení nad humanitární situací v Gaze. Ačkoliv právní status Gazy není podle mezinárodního práva vyřešen, Izrael nepotřebuje žádné povolení ke vstupu na území a k použití síly k vedení obranných operací, protože právo Izraele na okamžitou a jednostrannou sebeobranu v souladu s článkem 51 Charty OSN je všeobecně uznáváno.

Izrael se zavázal dodržovat mezinárodní právo a jedním z jeho základních kamenů je proporcionalita. Tento koncept je často mylně chápán tak, že počítá pouze se stejným počtem civilních obětí na obou stranách, přičemž jakékoli nevyvážené počty jsou považovány za nepřiměřené. Proporcionalita je však ve skutečnosti požadavkem na to, aby se zohlednilo, jak velká civilní újma je očekávána ve srovnání s očekávanou konkrétní a přímou vojenskou výhodou, podle protokolů OSN. Jinými slovy, vysoký počet civilních obětí v Džabalíji by mohl být potenciálně považován za legální podle mezinárodního práva, pokud má vojenský cíl vysokou hodnotu. Izraelské obranné síly uvedly, že zamýšleným cílem byl v tomto případě vysoký velitel Hamásu, který dohlížel na všechny vojenské operace v severní Gaze. Jeho neutralizace je cíl, který s největší pravděpodobností překonává proporční laťku. Kromě toho Izrael poukázal na to, že ztráty na životech byly umocněny tím, že Hamás vybudoval tunely, které oslabily cílovou strukturu, která se pak při útoku zhroutila.

Útok také obstojí na úrovni "vojenské nutnosti", tedy principu, že akce byla nezbytná k dosažení povoleného vojenského cíle (zabíjení nepřátelských vojáků), spíše než k ilegálnímu cíli (způsobení utrpení civilistů). Izraelské obranné síly (IDF) uvedly, že jejich cílem je odstranit rakety, muniční sklady, energetické a dopravní systémy, které Hamás zabudoval mezi své civilní obyvatelstvo. Řada vojenských expertů zatím vyhodnotila, že se zdá, že se Izrael ve svém tažení v Gaze snaží dodržovat zákon o ozbrojeném konfliktu.

Ze zbývajících principů válečného práva – rozlišování, lidskost (která, jak to formuluje Mezinárodní výbor Červeného kříže, "zakazuje působit veškeré utrpení, zranění nebo zničení, které nejsou nutné k dosažení legitimního účelu konfliktu") a čest při vedení války – princip rozlišování je nejsložitější. Rozlišování vyžaduje, aby Izrael "rozlišoval mezi civilním obyvatelstvem a bojovníky" a mezi civilními zařízeními a vojenskými cíli, přičemž přijal veškerá proveditelná opatření, aby se vyhnul civilním obětem. Zatím jsem byl svědkem toho, jak IDF zaváděla – a v některých případech šla ještě dál – mnoho osvědčených postupů vyvinutých k minimalizaci škod způsobených civilistům v podobných rozsáhlých městských bitvách.

Tyto praktiky IDF zahrnují obvolávání všech v budově, aby je upozornili na blížící se letecký útok a dali jim čas na evakuaci – což je taktika, kterou jsem za desítky let své praxe nikde jinde neviděl, protože také informuje nepřítele o útoku – a někdy dokonce shazování malé munice na střechu budovy, aby poskytli další varování. Již několik týdnů požadují, aby civilisté evakuovali určité části Gazy pomocí multimediálního vysílání, textových zpráv a shazování letáků. Zajistili také trasy, které nebudou cíleny, aby civilisté měli cesty do nebojových oblastí, i když se objevily některé tragické zprávy, že Palestinci ze severní Gazy, kteří se přestěhovali na jih, byli následně zabiti, když válka zuří v celém pásmu.

Když Hamás využije nemocnici, školu nebo mešitu k vojenským účelům, budova může ztratit svůj chráněný status a stát se legálním vojenským cílem. Izrael musí stále podniknout všechny možné pokusy, aby z místa dostal co nejvíce civilistů, ale tato místa nemusí být před útokem vyčištěna od civilistů.

Bohužel je v podstatě nemožné vyprázdnit město od všech civilistů před zahájením městské bitvy. Někteří lidé vždy zůstávají a pro starší, nemocné, hospitalizované a podobné osoby může být nemožné se evakuovat. V hustě obydleném pásmu Gazy, kde většina Palestinců nemá místo, kde by mohla plně uniknout nebezpečí války, bude podíl těch, kteří zůstanou, pravděpodobně vyšší, protože hraniční přechody zůstávají uzavřeny pro téměř všechny obyvatele Gazy, mnoho Palestinců má námitky proti odchodu a Hamás varoval ostatní, aby neodcházeli.

Přesto, i když Hamás nemá zájem na splnění své povinnosti přijmout veškerá proveditelná opatření k minimalizaci škod na civilistech, Izrael má a měl by. Izraelské obranné síly by měly podniknout kroky, jako je omezení svých sil na menší části větších městských oblastí, zatímco by měly pokračovat v zajišťování bezpečných oblastí a cest z bojových oblastí. Měly by pokračovat ve svých výzvách k evakuaci civilistů. Měly by omezit používání leteckých úderů a dělostřelectva v blízkosti určitých bezpečných oblastí nebo shromáždění civilistů. Měly by pokračovat ve spolupráci s USA při usnadňování vstupu humanitárních dodávek do Gazy (i když je rozumné blokovat palivo, které Hamás může použít při svých útocích a které tato skupina také hromadí, zatímco se o něj odmítá podělit se svými vlastními lidmi).

Nelze uniknout tomu, že pronásledování teroristické organizace vytvoří děsivou válečnou krajinu. Vizuálně odpudivé záběry v Gaze v podstatě rekonstruují stejné scény, které se odehrávaly během amerických a spojeneckých tažení proti Al-Kájdě, ISIS a dalším teroristickým skupinám, protože tak to vypadá, když jste nuceni vykořenit sadistickou teroristickou organizaci usazenou v městské oblasti. Je smutné, že úspěšná tažení vedená nebo podporovaná Spojenými státy v místech, jako je Mosul a Rakka, způsobila škody v hodnotě miliard dolarů a zabila a vyhnala z domovů statisíce civilistů. To je však pekelná realita porážky terorismu.

Stejně jako všechny podobné konflikty v moderní době, i bitva v Gaze bude vypadat, jako by celé město bylo záměrně srovnáno se zemí nebo nevybíravě kobercově bombardováno – ale nebylo. Izrael má vojenské kapacity k tomu, aby tak učinil, a skutečnost, že takové prostředky nepoužívá, je dalším důkazem, že respektuje pravidla války. Je to také známka toho, že se nejedná o pomstu – hrubě zkreslenou charakteristiku izraelských cílů –, ale o opatrné obranné tažení, které má zajistit přežití Izraele.

Zdroj v angličtině: ZDE