Ohlédnutí za Karlem Schwarzenbergem

15. 11. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Poprvé jsem o něm slyšel někdy na začátku 90. let, a to v souvislosti s tím, že Havel udělal chybu, když ho udělal kancléřem. Prý cizák, šlechta, minulost. Tohle se pak ještě ozvalo během prezidentské volby v roce 2013. Jenže 90. léta byla jiná, to lidé ještě měli opravdový strach ze sudetských Němců a paní Bobošíková si na tom v televizi stavěla popularitu. Moje intuice šla už tehdy opačným směrem než zkušenosti mých předků.

Karel Schwarzenberg mě zajímal, přitahoval. Představoval moderní šlechtu, nebyl žádným cizákem, byl to český vlastenec v nejlepším, masarykovském smyslu, pomáhal disentu a měl své zázemí v Rakousku. Byl to západní člověk a Západ byl přece to místo, kam jsme chtěli patřit. Ano, můj děda, matčin otec, si myslel v 90. letech, že nás Němci zotročí, že tu budeme muset mluvit německy (já s Němci přitom mluvím jen anglicky, což je realita zcela mimo historickou zkušenost, aby Čech s Němcem mluvil anglicky) atd. Pro mě bylo Německo přitažlivým vzorem demokracie, svobody, vyspělosti. Tam se přece žije dobře, ne tady!

Dokonce jsem v dobách před jeho sblížením s Miroslavem Kalouskem považoval právě Karla Schwarzenberga s jeho rozsáhlými kontakty po celém evropském Západě za někoho, kdo by nám mohl ukázat, jak vypadá skutečná demokratická politika, dokonce skutečná levice, on byl tím dokonalým protikladem normalizační mentality lidí jako Klaus a Zeman, on byl někdo z reálného Západu. On nám mohl vysvětlit, jak to chodí ve vyspělých zemích.

Když Schwarzenberg opustil zelenou afiliaci ve prospěch Kalouska a nově vzniklé TOP09, považoval jsem to, chybně, za marný projekt a kompromitaci západního šlechtice českou pravicí. Jenže Schwarzenberg s čírem, šlechtic, kterého volí zástupy mladých, to bylo opravdu něco nového. Šlechta a pokrok v jednom. Co byli proti tomu normalizační komunisté, pronásledující lidi za hudbu a vlasy? Shnilí páprdové, hnusná minulost, ze které mentálně pochází česká tzv. levice, kterou nevolí mladí ani velká města, levice starých lidí z venkova. A ten triumf byl ohromující. Najednou tu byla jasně prozápadní pravicová strana s potenciálem zlikvidovat ODS, jejíž naprostá většina voličů byla přece vždy mnohem více pro-unijně orientovaná než celé vedení té strany.

Bohužel TOP09 spolu s Nečasovou vládou (je strašné pomyslet, že v lednu 2013 TOP09 neudělala vlastně nic v protestu proti Nečasově podpisu na Klausově amnestii) umetla cestu Andreji Babišovi, Schwarzenberg ztratil číro a stal se knížetem plebejů zpívajících, že kníže má lidu blíže. Přitom on sám byl vždy typem aristokrata inteligentního, který si o světě, nota bene o modré krvi, nedělal žádné iluze. Pro jeho pragmatismus, ba i cynismus, a smysl pro věcnou stránku problémů v širším kontextu světové politiky jsem měl vždy sympatie.

Jemu jsem hodnoty Západu věřil mnohem více než Václavu Havlovi, který z nich dělal vznešenou morální vizi. Ostatně dávno jsem s nadšením četl inteligentní aristokraty, jakými byli v 17. století frondisté La Rochefoucault nebo de Retz, nebo o něco pozdějšího Saint-Simona (vévodu, ne socialistu), kteří o šlechtě psali tak krutě a bez obalu, že se to mohlo hodit dokonce komunistům. Idealizaci Schwarzenberga jako „knížete“ jsem proto bytostně nesnášel a přišla mi býti plodem stejného plebejství v nejhorším smyslu toho slova jako komunistický odpor ke šlechtě en bloc.

Spojení Karla Schwarzenberga s pravicí, jakou představoval Miroslav Kalousek, nota bene Petr Nečas, znamenalo utopení tohoto šlechtice v české postnormalizační politice. Byl by jistě lepším prezidentem než Miloš Zeman, o tom jsem nepochyboval už v lednu 2013, kdy jsem si ještě neuměl představit v plném rozsahu Zemanovo destruktivní pojetí prezidentské funkce, ale jako klíčového člena Nečasovy vlády jsem ho volit nemohl (volil jsem v prvním kole Dienstbiera a v druhém jsem nevolil nikoho). Po roce 2013 už byl Karel Schwarzenberg jen fíkovým listem řemeslného politika Miroslava Kalouska.

Ale i tak, a to až do své smrti, v českém veřejném prostoru pro mě zosobňoval ten svět, kam by měla Česká republika směřovat, svět západní. Byl mnohem více vlevo a mnohem více člen komunity západních politiků a intelektuálů než kdokoli z TOP09. On znal velmi dobře sociální demokracii, tu rakouskou, jakou bych ji chtěl mít tady u nás, respektoval ji a měl na ni své vazby. Stejně tak znal rakouské lidovce, tedy pravici, jakou bych chtěl mít tady u nás. On se toho už nedočkal. Já – pokud bych měl žít stejně dlouho jako on – mám před sebou ještě necelých 40 let života. Dočkám se? Nebo to tu skončí jako v Maďarsku?

Ještě bych chtěl zmínit jednu okolnost. Podle mě antipodem Karla Schwarzenberga v české politice nebyl ani Miloš Zeman, ani Miroslav Grebeníček (ten byl úplně na mimoběžné rovině), ale Václav Klaus. Paradoxně ke Klausovi měl do značné míry blízko právě Miroslav Kalousek. Chápu, že si Schwarzenberg a Kalousek padli do oka, nicméně vznikl tak amalgám, který měl mnohem blíže ke Klausovi než k bývalému kancléři prezidenta Havla, šlechtici, který podporoval disent a přinášel k nám západního ducha.

3
Vytisknout
4334

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2023