Napětí mezi USA a Izraelem kvůli Gaze se v zákulisí stupňuje

16. 11. 2023

 
V San Franciscu Biden řekl, že izraelský modus operandi při náletu na nemocnici al-Šifa v severní Gaze ukazuje, že se Izrael změnil. Řekl: "Je to jiný příběh, než se podle mého názoru odehrával předtím, nevybíravé bombardování," čímž naznačil, že USA požadovaly jinou taktiku.

Západní představitelé nadále kladou důrazné otázky ohledně budoucí strategie Izraele.

Jeden z britských diplomatů řekl:  "Myšlenka bezpečných zón [pro civilisty v Gaze] v nás vzbuzuje velkou nedůvěru. Musíte se ujistit, že lidi nevystavíte nebezpečí tím, že je uzavřete do nějaké lokality. OSN je ohledně bezpečných zón velmi opatrná a má stoprocentní pravdu, protože si všichni pamatují, co se stalo ve Srebrenici, severním Iráku a Rwandě. Ano, můžete postavit stanový tábor v levém rohu Gazy, 5 km po pobřeží a 1 km dovnitř, na papíře to může znít dobře, ale realita na místě je taková, že to nemůžete udělat, pokud všichni, kdo mají zbraň, nesouhlasí s tím, že to budou respektovat."

Podobně ani útok  na nemocnici al-Šifa nebyl v Izraeli a americkém tisku vnímán jako tak jednoduchý a úspěšný moment, jak ho prezentoval Biden. Měl  by podle izraelských tvrzení podpořených USA odhalit, že Hamás nemocnici skutečně využíval jako velitelské a kontrolní centrum.

Dosud předložené důkazy a omezené podmínky, za kterých bylo novinářům umožněno nahlédnout do důkazů objevených v nemocnici, jsou v nejlepším případě nejednoznačné a v nejhorším případě nedostatečně přesvědčivé.

Analýza deníku Jerusalem Post, široce podpořená vyšetřováním New York Times, se ptala, jak se vypařilo 2 000 bojovníků Hamásu. Saúdští, SAE a katarští diplomaté vydali prohlášení, v nichž izraelská tvrzení odmítli.

Izrael může oprávněně argumentovat, že potřebuje více času na prohledání rozsáhlého komplexu a kopání hluboko pod budovou, ale o více času žádali zbrojní inspektoři OSN v Iráku v roce 2003 a nakonec vyšli trapně naprázdno.

Většina západních představitelů je spíše nakloněna věřit Izraeli než Hamásu a je zarážející, že americké zpravodajské služby před náletem nezávisle na sobě tvrdily, že Hamás se instalací velitelského stanoviště v nemocnici dopustil válečného zločinu. Ve velmi polarizované válce si však každá strana vyloží důkazy tak, aby odpovídaly jejím předsudkům.

Zdá se, že USA nejsou spokojeny ani s tím, co se dozvídají o poválečných plánech Izraele. V rozhovoru pro Financial Times izraelský prezident Isaac Herzog zdůraznil, že Izrael nemůže v Gaze zanechat vakuum a že to bude vyžadovat velmi silnou izraelskou přítomnost. Když to říkal, Biden opakoval, že izraelská reokupace Gazy by byla velmi velkou chybou.

Vyslankyně USA při OSN Linda Thomas-Greenfieldová v New Yorku prohlásila, že trvalý mír musí do centra pokrizové správy v Gaze postavit "hlasy a aspirace palestinského lidu". Dodala: "Musí zahrnovat správu pod palestinským vedením a sjednocení Gazy se Západním břehem pod palestinskou samosprávou. Musí zahrnovat trvalý mechanismus obnovy Gazy. A musí zajistit, aby Gaza nebyla využívána jako platforma pro terorismus nebo násilné útoky. A musí zahrnovat cestu k dvoustátnímu řešení". To ponechává USA a Izrael poněkud stranou.

V tomto kontextu je možné považovat rozhodnutí USA zdržet se hlasování, místo aby vetovaly středeční rezoluci Rady bezpečnosti OSN vyzývající k prodloužení humanitární přestávky, za významné. Jednalo se o pátý pokus OSN dosáhnout společného stanoviska.

USA 18. října osamoceně zvedly ruku pro veto ambicióznější brazilské rezoluce s odůvodněním, že rezoluce nekritizuje Hamás ani nepotvrzuje právo Izraele na sebeobranu. Poslední rezoluce, kterou vypracovala Malta, rovněž neobsahovala žádnou kritiku Hamásu - na což americká vyslankyně Radu bezpečnosti upozornila -, ale USA měly zjevně pocit, že se atmosféra diplomatického a veřejného mínění v uplynulém měsíci natolik obrátila proti Izraeli, že další veto nebylo vhodné.

Bylo to poprvé od roku 2016, kdy Rada bezpečnosti OSN dospěla ke společnému názoru na Izrael a Palestinu. Rezoluce byla sice vlažnou výzvou k pauze, kterou Izrael okamžitě odmítl, ale jak řekl jeden pozorovatel z nevládní organizace, někdy nemusíte být meteorolog, abyste věděli, odkud vítr vane.

Existuje další obava; západní hlavní města jsou hluboce znepokojena vedlejším účinkem Gazy na podporu sankcí proti Rusku kvůli invazi na Ukrajinu ze strany globálního jihu.

Jeden z bývalých vysoce postavených britských diplomatů tento týden řekl: "Panuje zde velká nedůvěra a podezření mezi jejich představiteli, že když je vyzýváme k uvalení sankcí, Západ sankce tolik nebolí, ale je ano. Obávám se, že se to ještě zhorší kvůli tomu, co se nyní děje v Gaze, kde se domnívají, že ukazujeme dvojí standardy a poskytujeme to, co budou považovat za bezpodmínečnou podporu Izraele. Takže čím dřív Gaza skončí, tím lépe, ale divil bych se, kdyby z toho nezůstaly žádné šrámy."

V konečném důsledku může jít o politickou kalkulaci. Netanjahuovi, soudě podle průzkumů veřejného mínění, nezbývá nic jiného než se pachtit dál v naději, že se mu podaří získat zpět plášť "pana Bezpečnosti" a zachránit si práci tím, že Hamás zlikviduje.

Biden, přítel Izraele, ale nikoli Netanjahua, však musí kalkulovat sám. Síla USA je postavena na kvalitě a rozsahu jejich mezinárodních aliancí, tzv. štítu republiky. Tento štít vypadá otlučený do té míry, že Írán, hrající obratnou diplomatickou hru, rozšiřuje svá přátelství napříč Blízkým východem. Saúdská Arábie, Jordánsko a Spojené arabské emiráty, které nejsou žádnými přáteli Hamásu, chtějí tuto válku ukončit.

Nejvíce znepokojující pro Joea Bidena je, že to chtějí i Američané. Průzkum agentury Reuters-Ipsos ukázal, že 68 % Američanů podporuje příměří.