Zemřel Karel. Může se to stát každému

18. 11. 2023

čas čtení 3 minuty

Vzpomínám na svého kamaráda, ne toho knížete, ale mého kamaráda Karla, obyčejného elektrikáře. Do čtyřicítky žil celkem normální život. Měl ženu, dvě děti, myslím dvě dcery, pak rozvod. To je dnes taky normální. Jako elektrikář si vydělal slušné peníze. To jsem tušil.

Ale jedna paní, která se zná s jeho dcerou, mi řekla, že Karel byl kdysi fakt docela bohatý. Měl prý dům s bazénem v Hranicích. Fakt se mu dařilo hodně dobře. Ani po rozvodu to nejdřív nebylo špatně. Elektrikáři vydělávali a pořád asi vydělávají slušné peníze.

Všechno vypadalo suprově, dokud Karla netrefil infarkt. Musel na operaci. Voperovali mu nějaký přístroj přímo do srdce. Na operaci byl sedm hodin. Elektrikáře už dělat nesměli. Lékaři mu to zakázali. Invalidní důchod nedostal.

Mohl dělat leccos, jen ne to, čím se vyučil, co uměl a co dělal celý život. Ale protože bylo Karlovi 40, byl relativně mladý a celý život předtím byl dost úspěšný, optimismus ho dlouho neopouštěl.

Nabízeli mu práci hlídače. Nad tím ohrnul nos. Není divu. Elektrikář je odborník. Má peníze, které jsou adekvátní tomu, co umí, riziku, které nese, zodpovědnosti, kterou má i zkušenostem, které Karel po skoro 25 letech práce v oboru měl na rozdávání.

Hlídač je jeden z těch pod. I kopáči mají z hlídačů srandu. Říká se, že žádná práce není podřadná a je to pravda, ale každá pravda má své výjimky. Hlídač je snad ta jediná výjimka z této pravdy. Jít tak hluboko, to by byla rána. Hlavně pro člověka, který ještě nedávno měl vilu s bazénem a stále bydlel v luxusním bytě v centru malého města. Kromě obrovského poklesu sociální prestiže by hlídání znamenalo pokles životní úrovně. Ze svého bytu by se musel odstěhovat. Jako hlídač by si na nájemné nevydělal.

Karel věřil, že najde něco lepšího. Stále věřil. Prodával elektroniku, rozpouštěl úspory. Pak přestal platit alimenty. Skončil ve vězení. Byt nakonec neudržel. Ocitl se na ulici. Úplně bez prostředků. Práce na malém městě nebyla. Zkusil jet do Olomouce. Ale práci nenašel.

Skončil jako bezdomovec. Možná by se z toho i dostal, v Olomouci je práce víc než na malém městě, ale musel nastoupit výkon trestu kvůli alimentům, které nezaplatil. Při rozvodu byly alimenty vypočítány z příjmu elektrikáře. Už ty příjmy neměl. Myslím, že nějak soudně se domáhal toho, aby ty alimenty byly sníženy na úroveň, kterou by mohl platit. Asi mu to i snížili, ale už měl dluh z té dřívější doby.

Žil pak na ulici a na ulici i zemřel. Bylo mu 51 let. Občas jsem mu dával drobné, když jsem náhodou měl. Nemohl jsem mu dávat větší částky, tolik peněz jsem neměl. Naposledy jsem ho viděl z autobusu a bylo vidět, že je na tom fakt špatně. Karel byl chytrý chlap, ale byl specialista. Nic jiného, než elektrikáře dělat neuměl. Hrozně jsem mu chtěl pomoci a modlil jsem se za něho. Ale Karel rychle ztrácel sílu, až ji ztratil docela.

 

(s laskavým svolením sdílím příběh od René Kolář, mírně upraveno)

 

 

1
Vytisknout
8291

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2023