Norimberská charta a válka v Gaze
16. 11. 2023
čas čtení
3 minuty
V rámci
přípravy na soudní proces s nacisty za válečné zločiny v roce 1945, se sešli
představitelé Velké Británie, Francie, Sovětského svazu a Spojených států, Spojených
států, aby projednali právní základ řízení. 8. srpna
1945 vypracovali Londýnskou chartu Mezinárodního vojenského soudu,
dokument, který se následně stal známým jako Norimberská charta. Chartou v
odkazu na německé město, kde se měly konat hlavní soudní procesy, které probíhaly
od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946, píše Richard Drake.
V části
"Zločiny proti lidskosti" Norimberská charta například výslovně
zakazuje "vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy
spáchané na jakémkoli civilním obyvatelstvu před válkou nebo během ní."
Charta nepovoluje žádné výjimky z pravidla zakazujícího programové vraždění a
mrzačení civilního obyvatelstva a ničení jejich komunit. Taková politika je
vždy špatná, bez ohledu na to, kdo se na ni odvolává.
V dodatku k
části "Zločiny proti lidskosti" článku 6, Norimberské charty se
uvádí: "Vůdci, organizátoři, podněcovatelé a spolupachatelé, kteří se
podílejí na formulování nebo provádění společného plánu nebo spiknutí za účelem
spáchání některého z výše uvedených zločinů jsou odpovědní za všechny činy provedené
jakýmikoli osobami při uskutečňování takového plánu."
Na základě
principů Norimberské charty mezinárodní tribunál vynesl rozsudky viny nad
jednadvaceti z původních čtyřiadvaceti obžalovaných, včetně
dvanácti trestů smrti. Zbytek dostali tresty v rozmezí od deseti let do
doživotí. Ze 185 obžalovaných souzených v letech 1946-1949 se dvanáct z nich
dostalo na šibenici. Kromě toho soudci udělili osmi obžalovaným doživotní
tresty a sedmdesáti sedmi dalším různě dlouhé tresty odnětí svobody.
Jak by mohla
být válka v Gaze posuzována ve světle zásad Norimberské charty? Zločiny proti
lidskosti neposkytují žádný základ pro zdůvodnění, že tisíce Palestinců musí
být zabity a další statisíce vysídleny z domovů.
Charta
neprojevuje vůbec žádný zájem o historický kontext masakrů civilistů. Ty jsou
vždy zlým aktem, bez ohledu na to, která strana v konfliktu nese odpovědnost za
vypuknutí násilností. Podle této argumentace nemohou tragické události ze 7.
října nijak ospravedlnit vraždění nevinných civilistů jako přijatelné vedlejší
škody ve válce proti Hamásu.
Útoky Hamásu
ze 7. října také musí být odsouzeny bez jakéhokoli zohlednění polehčujících
okolností útlaku Palestinců ze strany Izraele. Toho dne zemřeli nevinní
Izraelci. Nemůže pro to existovat žádné morální ospravedlnění.
Přesto
Palestinci patřili a stále patří mezi nejutlačovanější etnika na světě.
Neutěšené podmínky, které jim Izraelci vnutili, v Gaze představují dlouhodobý
skandál. Druhořadé a horší postavení Palestinců na Západním břehu Jordánu a
teror fanatických izraelských osadníků, přispívají k hořlavé směsi, která je
vždy na úsvitu války nebo revoluce. Izraelská vláda Benjamina Netanjahua
neudělala nic pro to, aby tenze zmírnila
Pro
izraelský status quo slouží Spojené státy jako hlavní sponzor, dodavatel
zbraní a obránce. Z toho vyplývá, že z dlouhodobého hlediska jde o tragédii
v celém regionu. Metastázující nenávist v muslimských zemích, a na
globálním Jihu obecně, a ve většině ostatních zemí světa je důsledkem
izraelského státního teroru proti palestinskému lidu. A tento hněv zahrne nás stejně
jako celý svět.
Celý text
v anglickém originále ZDE
4175
Diskuse