USA nejsou připraveny na válku velmocí

13. 11. 2023

Projev fakticky spojil válku na Ukrajině a širší válku na Blízkém východě do dvou bojišť téhož konfliktu. A pokud by nyní zaútočil i Hizballáh, představovalo by to pro USA a jejich spojence značně rozšířené bojiště, což by opět zatížilo vojenské zdroje.

Zároveň se zdá, že Tchaj-wan se v příštích několika letech – nebo možná ještě dříve – vynoří jako třetí sféra konfliktu. A Peking posiluje svou armádu ve velkém měřítku – námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády je již početně větší než americké námořnictvo, zatímco pozemní síly a jaderné síly rychle rostou.

Mezitím, bez ohledu na to, jak dlouho bude válka na Ukrajině trvat, je Rusko zaneprázdněno rozšiřováním výroby obrněných vozidel – včetně obnovy poškozeného vybavení z bojiště – a zároveň doma provozuje válečný výrobní systém. Moskva ukázala, že chápe masu; a po roce a půl je nyní ruská armáda schopna bojovat a mobilizovat zároveň, s cílem rozšířit své řady na 1,5 milionu.

Jednoduše řečeno, protivníci Ameriky se připravují na válku. A přesto ve Washingtonu debaty o národní bezpečnosti jen zřídka začínají základním poznáním, že Čína a Rusko nebudují své armády proto, aby odstrašovaly, ale aby útočily. To by nyní mělo být výchozím bodem každé konverzace o výdajích USA a spojenců na obranu.

Masivní výdaje na zbraně, munici a lidské životy na Ukrajině by měly být varovným signálem. A USA se musí začít ptát, zda je jejich model čistě dobrovolnických sil schopen generovat vojenské schopnosti, které potřebují – zejména pokud jde o vycvičené zálohy.

Ale to není jen problém USA – model profesionálních, čistě dobrovolnických sil se stal dominantním na celém Západě. A vzhledem k novým skutečnostem, kterým čelíme v Evropě a Asii, je čas to přehodnotit. Musíme si uvědomit, že současný počet mužů a žen v uniformách na tento úkol prostě nestačí. Armády, námořnictvo a letectvo Západu jsou prostě příliš malé na to, aby reagovaly jak v Atlantiku, tak v Pacifiku – na dvou vzájemně propojených bojištích, která budou určovat výsledek jakéhokoli budoucího globálního konfliktu.

Řešením není "ukotvit se v Asii" – je jím přebudovat západní síly s nezbytným navýšením záloh. V tomto stále nestabilnějším světě je v podstatě nezbytné, aby USA zvýšily své výdaje na obranu a přehodnotily, za co utrácejí peníze a jak generují své síly.

Jak Čína, tak Rusko, a nyní stále více i Írán, převrátily představu, že mírové soupeření se bude odehrávat v globalizovaném ekonomickém rámci, a Washington se musí probudit a uvědomit si tuto realitu.

Odstrašení v Evropě a Asii vyžaduje stálé rozmístění – nikoli rotační přítomnost, která byla provizorním opatřením, aby se předešlo těžkým volbám. Má-li NATO přežít jako životaschopná aliance, musí se zaměřit na odstrašování a kolektivní teritoriální obranu v Evropě.

V Asii navíc musí být bilaterální bezpečnostní záruky a regionální úsilí o stabilizaci oblasti podpořeny rozmístěním USA a spojenců. V době, kdy vstupujeme do období vleklé systémové nestability, bude zachování těchto dvou regionálních rovnováh před zhroucením do totální velmocenské války znamenat rozdíl mezi mírem a širším konfliktem, který by se mohl proměnit v globální požár.

K tomu musí Amerika přehodnotit způsob, jakým buduje své ozbrojené síly a zbraně. Názorný příklad: V loňském roce americká armáda zaostala za náborovými cíli o 25 % a letos nábor opět nesplnil cíl. Námořnictvo také nesplnilo své náborové cíle a obsluha amerických lodí se stává stále větší výzvou.

USA se tak musí posunout od svých současných reaktivních prohlášení o "obraně řádu založeného na pravidlech" a sdělit veřejnosti, co je skutečně v sázce. Musí přestat mluvit o "velmocenském soupeření" a místo toho se ptát, jak by vlastně vypadalo "vítězství" v tomto konfliktu mezi demokraciemi a diktaturami. Jak by vypadala geostrategická mapa upřednostňující její zájmy a zájmy ostatních demokracií.

USA se také musejí rozhodnout, která geopolitická centra jsou kriticky důležitá pro jejich vnitřní bezpečnost a pokračující prosperitu jejich občanů. Musí vrátit priority národní bezpečnosti zpět do rozhodování o hospodářské politice, znovu se naučit to, co předchozí generace věděly a na co jsme v posledních 30 letech zapomněli – že člověk nemůže být závislý na svém protivníkovi v základních věcech potřebných k udržení společnosti, a pak očekávat, že zvítězí, pokud se tento protivník rozhodne jít do války. Relokalizace kritických dodavatelských řetězců a vytváření rezervních pracovišť v našem dodavatelském systému prostřednictvím "friend-shoringu" již není otázkou opětovného přeskupení globalizace. Je to životně důležitá priorita národní bezpečnosti jak pro USA, tak pro jejich spojence.

Pokud by USA byly nuceny vstoupit do války, nebude čas kompenzovat nedostatky nebo hromadit zbraně a munici. Ponaučení, které si máme vzít z Ukrajiny a nyní i z Izraele, spočívá v tom, že USA a jejich spojenci musí přehodnotit, jak jsou jejich armády postaveny, aby existovala cesta vpřed k nasazení velkých sil s potřebnou masou – pokud by to vyžadovala národní nouze.

Potřebujeme nový pocit naléhavosti ohledně hrozby, které čelíme, a musíme jednat hned.

Zdroj v angličtině: ZDE