Milovnice dlouhých procházek

12. 12. 2023 / Soňa Svobodová

Vlastně se sešlo více impulzů k takovéto změně a jedním z těch podstatných bylo určitě to, že jsem byla konfrontována s konečností lidské existence. Tedy, jednoduše řečeno, dospěla jsem k závěru, že „není čas ztrácet čas“. A že když jsem měla to štěstí, že jsem objevila něco, co mne naplňuje, mohu udělat maximum proto, abych to mohla dělat co nejvíce. I jako profesi.

Přešla jste z jistoty do nejistoty, neboť o této profesi se často hovoří jako o nejisté. Dá se v současném světě plném nejistot malířstvím uživit?

Myslím si, že v dlouhodobé perspektivě se malířstvím uživit lze, ale tím mám na mysli opravdu mnohaletou cestu k tomu, aby se umělec uživil samotnou uměleckou tvorbou. V průběhu této cesty se většina umělců živí i jinou prací než ryze uměleckou, já se například společně s uměním věnuji i podnikání a práci s dětmi s poruchami autistického spektra. Přišla jsem na to, že mi kombinace malby a dalších aktivit vyhovuje, v každé ze svých profesí využívám jiné schopnosti a dary a to mě jednak nabíjí energií a jednak mě to velmi přirozeným způsobem udržuje v rovnováze mezi světem nehmotným a hmotným.

Ještě během studií, jste jako baťůžkářka procestovala řadu zemí. Jak hodně tyto cesty obohatily vaší tvůrčí inspiraci?

Velmi. Cestování miluji a na svých cestách jsem měla možnost seznámit se spoustou zajímavých lidí a samozřejmě jsem viděla mnoho a mnoho krásných míst. Životní příběhy lidí mne zajímají, dovídám se z nich mnoho nejen o lidech, které potkávám, i o sobě samé, učím se z nich. A na cestách (ale samozřejmě nejen na cestách) je velmi jednoduché se setkávat s lidmi a nechat se inspirovat jejich příběhy a zkušenostmi...Co se týká míst, která jsem měla možnost poznat, tak mnoho z těchto míst se považuje za místa posvátná či spirituální, a já ačkoli jsem je navštívila ještě v době, kdy mi téma duchovnosti bylo na hony vzdálené, jsem obdržela část jejich esence. O tom, jak přesně a kdy se tato energie projevila/projevuje/projeví v mé umělecké tvorbě nerozhoduji já, neovlivňuji to svojí vůlí. Ale nepochybně se to děje.

Čím to, že nejraději malujete portréty a figury?

Mám ráda lidi a život mne jemně vede k poznání, že v komunikaci jsou slova někdy nadbytečná. Podobně jako při práci s nonverbálními dětmi s poruchou autistického spektra mne při tvorbě obrazů baví propojit se na jiné než verbální úrovni. Při malbě se pak snažím vizuálně zachytit to, co cítím. Tento proces mne nesmírně baví a skýtá nespočetně mnoho možností, jak poznávat, objevovat a učit se novému.

Díky tomu, do svých obrazů vnášíte lásku, dynamiku, jemnost, živost a klid. Jak hodně je pro vás klid při vaší tvorbě důležitý?

Přiznám se, že raději tvořím o samotě. Je pro mě snazší se zkontaktovat se svojí citlivostí a využít ji při práci. Jedním z důvodů je také to, že při práci (když jsem sama) často poslouchám a někdy i zpívám mantry, což ostatní může rušit. Být a tvořit v ateliéru spolu s dalšími umělci ale také miluji, je to nesmírně inspirativní a důležité pro uměleckou reflexi.

Prostřednictvím svých obrazů poskytujete přemýšlivým divákům podněty k hledání vlastních odpovědí, ale ty se mohou různit?

Přesně tak. To je pro mě osobně na umění nejvíce fascinující – že to, jak na vás jako na diváka dílo působí, je vždy jedinečné. Každý jsme jiný a tedy vnímáme svět kolem nás, i umělecká díla, svým vlastním jedinečným způsobem. A také se každý vyvíjíme a měníme, mění se naše emoce, náš vnitřní stav, naše nálada, a je velmi pravděpodobné, že totéž umělecké dílo dnes a za rok (či i za pouhou hodinu) budeme vnímat jiným způsobem...A právě to, že interakce mezi uměleckými díly a diváky je nepředvídatelná a nemohu ji jako umělkyně ovlivnit, je krásné a dovoluje mi být pozorovatelem části divákova života.

Ale kromě toho jste také vytvořila sérii 44 olejomaleb na téma „Mateřství“, „Matka“ a „Božská matka“. Proč 44, je to ve spojitosti s archetypickou kvalitou čísla čtyři?

K tomuto číslu jsme dospěly společně s autorkou textů k jednotlivým obrazům intuitivně, je však pravdou, že číslo čtyři vyjadřuje sílu a stabilitu, což jsou ve značné míře také mateřské kvality.

K vytvoření dalšího velkého cyklu „Adi Para Shakti“ vás inspirovaly významné hinduistické svatyně a poutní místa zvaná Shakti Peethas v Himalájích, kterých je 52 a jsou zasvěceny uctívání Adi Shakti, což je primární božská ženská tvůrčí energie a síla. U kolikátého obrazu z těch 52 už jste?

Zatím jsem vytvořila šest obrazů, takže toho mám ještě spoustu před sebou. Téma je to krásné a silné a já tady opravdu vždy „čekám na signál“, kdy mám pokračovat. Pro mne jsou Shakti Peethas zdrojem primární živelné ženské energie, která se na nic neptá, ale prostě a jenom je (a transformuje, co je potřeba) – obrazy jsou tedy hodně expresivní a podle diváků mají silné vyzařování. Je to krásná práce.

Ale nezapomněla jste ani na muže, neboť pracujete na další sérii obrazů, že?

Ano, v této sérii zkoumám různé archetypy mužské energie, převážně ve formě portrétů. Je to nádherná práce a já mám velkou radost, že se mohu dotýkat mužské esence v její ryzosti, čistotě a velkoleposti. Další etapou bude propojení obrazů s texty o mužské energii, jejichž autorem je muž, a nechat na diváky působit obraz i text společně…

Když se vrátíte z dlouhé procházky s novou inspirací, přemýšlíte nad ní ještě chvíli, nebo se pustíte do jejího zhmotňování v podobě nových obrazů?

Záleží, většinou v sobě spíše inspiraci nechávám pracovat a čekám, až se bude chtít projevit ve hmotě. Jakmile ucítím, že se téma uvnitř mne ozývá a já jsem připravená, začnu malovat. Malba samotná se pak ubírá svojí vlastní cestou a já proces spíše následuji a nechám se jím unášet,  než řídím.

Přestože ráda experimentujete s novými technikami, médii, materiály, tak jsou vám barvy, štětec a plátno nejbližší. Je to tou jejich vůní, která se nedá ničím jiným nahradit, stejně tak jako u knih?

Děkuji za krásnou otázku. Asi bych to popsala tak, že mám-li v rukách štětec, barvy a plátno, tak vnitřně vím, že v tu chvíli dělám přesně to, co dělat mám, že tohle je moje dharma. A to je obrovský zdroj životní energie a naplnění. Pro každého člověka je dharmou něco jiného a jednou z nejdůležitějších věcí v životě je nebát se ji následovat a vykonávat. Pak žijeme naplněný život.

Své obrazy jste vystavovala např. v Casa Mila la Pedrera v Barceloně a v Galerii ve věži v Novoměstské radnici. Už víte, kde budete vystavovat příště?

Příští rok mne čekají dvě skupinové výstavy v Praze, na které se moc těším. Budou na nich vystavena díla z cyklu „Svaté cesty“, na němž nyní intenzivně pracuji. Vizuálně zpracovávám to, jak vnímám esenci hlavních duchovních a náboženských směrů, esenci rozličných cest k Bohu. Toto téma pro mě bylo ve „vzduchu“ již nějaký čas a poté, co jsem se vrátila ze Svatojakubské cesty (několika set kilometrová poutní cesta do Santiaga de Compostela), jsem začala věnovat maximum pozornosti právě tomuto tématu. O přesných termínech budu diváky informovat na svých sociálních sítích a budu se moc těšit, že se budeme moci setkat na vernisáži či komentované prohlídce.

My se též budeme těšit.

Děkuji za rozhovor.