Američtí vojáci v poválečné Gaze nemají co dělat

14. 12. 2023

Jeden z návrhů Jonathana Lorda z Centra pro novou americkou strategii zdůrazňuje, že mise pod vedením USA je jedinou "důvěryhodnou" možností. Podle Lorda je "stabilizační operace vedená americkou armádou nezbytná, aby umožnila porážku Hamásu". Kromě toho, že tento plán podceňuje obtížnost zajištění dostatečné podpory pro takovou misi v Kongresu, nebere v úvahu intenzivní nepřátelství, s nímž by se americké vojenské nasazení na palestinské půdě setkalo, a nebezpečí, kterému by v důsledku toho americké síly čelily. Stabilizační jednotky pod vedením USA by byly okupanty a byly by tak vnímány a jejich přítomnost by pravděpodobně vyvolala odpor. Namísto zajištění bezpečnosti a stability by se takové síly mohly snadno zaplést do obnoveného konfliktu.

Také hrozí, že by byly vystaveny budoucím útokům. Jejich přítomnost by mohla působit jako magnet pro extremisty a ohrožovat jak jejich životy, tak životy palestinských civilistů. Obrovskou chybou Reaganovy administrativy bylo vyslání námořní pěchoty uprostřed války v Libanonu po izraelské invazi před více než 40 lety. Podobně závažnou chybou by bylo vyslání amerických vojáků do Gazy.

Významná vojenská úloha USA v poválečné Gaze by u americké veřejnosti neměla úspěch. Američané, kteří jsou proti izraelské válce a její podpoře ze strany USA, by nechtěli, aby se američtí vojáci podíleli na odstraňování jejích následků. Vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění ukazují, že Američané se obecněji obávají vyslání dalších amerických vojáků do regionu, je pravděpodobné, že mnoho z těch Američanů, kteří podporovali americkou podporu války, by nechtělo vystavit americké vojáky potenciálnímu nebezpečí na Blízkém východě. Jakákoli stabilizační mise by musela mít širokou podporu obou stran a ani v jedné straně není politická vůle přijmout další takový významný zahraniční závazek. Prezident nemá k takovému závazku žádný mandát a je těžké si představit, že by Kongres tuto misi schválil ve volebním roce. 

Lord tvrdí, že "americká vojenská přítomnost v Gaze může Bidenovi poskytnout významný vliv na prosazení mírového procesu". Viděli jsme však, že Biden, stejně jako jeho předchůdci, naprosto odmítá použít páky k tomu, aby izraelskou vládu k něčemu přiměl. Umístění amerických vojáků v Gaze by teoreticky mohlo Washingtonu poskytnout určitou páku na Izrael, ale na tom nezáleží, když není politická vůle tuto páku využít. Udělat z amerických vojáků rukojmí neseriózního mírového procesu jen uzavře USA do dalšího časově neomezeného nasazení, které nemá s bezpečností USA nic společného. Kromě toho by USA měly hledat způsoby, jak snížit svou celkovou vojenskou stopu v regionu, a ne hledat záminky pro nové mise.

Jednotky pod vedením USA zdaleka nebudou "důvěryhodnou" variantou a budou mít jen malou nebo žádnou podporu regionálních vlád, jejichž prosby o příměří Washington ignoroval. USA se opakovaně rozhodly postavit se na stranu izraelské vlády, a proto nemají důvěryhodnost jako nestranný vnější aktér. Ačkoli by Bidenova administrativa chtěla mít obojí, není možné podporovat válku, která Gazu ničí, a pak se tvářit jako poválečný ochránce obyvatelstva.

Asi nejfantastičtější částí Lordova návrhu je, že stabilizační síly pod vedením USA v Gaze by mohly pomoci nastartovat normalizaci mezi Saúdskou Arábií a Izraelem. Tato iniciativa Bidenovy administrativy byla vážnou chybou ještě před začátkem války a lze pochybovat o tom, že by saúdská vláda měla v dohledné době po válce zájem Izrael akceptovat. I kdyby byl Rijád ochotný, zvažovaná normalizační dohoda trpí stejnými zásadními nedostatky, kvůli nimž byla pro Spojené státy nežádoucí už od počátku. Pokud měl Biden problém prodat Saúdům bezpečnostní záruky před válkou, narazil by na ještě tvrdší odpor Kongresu, kdyby současně usiloval o jeho podporu pro misi v Gaze.

Cílem každé stabilizační mise musí být ochrana obyvatel Gazy. Aby se jí to podařilo, musela by být obyvateli přijata a považována za legitimní. Mezi USA a obyvateli Gazy je prostě příliš mnoho zlé krve na to, aby se USA zapojily do poválečné obnovy Pásma.

Má-li mít budoucí stabilizační mise nějakou šanci na úspěch, nesmí být vázána na žádnou vládu, která se přímo podílela na podpoře izraelské vojenské kampaně. Spojené státy jako hlavní dodavatel zbraní a diplomatický podporovatel Izraele jsou jedinečným způsobem diskvalifikovány z účasti na poválečné stabilizaci.

V ideálním případě by se na bezpečnostní misi mohly podílet vlády, o nichž je známo, že sympatizují s Palestinci, například Brazílie nebo Jihoafrická republika. Pokud by se tyto vlády nemohly nebo nechtěly zúčastnit, mohla by OSN zorganizovat mírovou misi s vojáky z převážně muslimských zemí nebo z jiných států, které se v minulosti podílely na mírových operacích OSN, včetně Číny. Turecko a Katar by rovněž mohly být cennými přispěvateli ke stabilizaci a obnově. Ve stále více multipolárním světě jsou k dispozici i jiné alternativy a existuje několik možností, které by byly vhodnější než mise pod vedením USA.

Plánování toho, co bude následovat po válce v Gaze, je důležité, ale bylo by mnohem lepší, kdyby USA využily svého vlivu již nyní, aby zabránily nejhorším následkům dříve než bomby, hlad a nemoci zabijí další nevinné Palestince. To nejlepší, co by Spojené státy mohly udělat, aby přispěly ke stabilnějšímu poválečnému vývoji v Gaze, je tlačit na ukončení války již nyní a iniciovat masivní pomoc, která by odvrátila hrozící humanitární katastrofu, jež ohrožuje životy milionů lidí.

 

Celý text v anglickém originále ZDE