Ženeme se za Krymem a ztratíme Evropu

15. 12. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Nikdy jsem moc nerozuměl tomu, co se myslí ukrajinským „vítězstvím“. V jistém smyslu už Ukrajina vyhrála, když zachránila Kyjev a dokonce získala zpátky Charkov. Co ale takový Mariupol nebo dokonce Krym?

Z mediálního obrazu situace se zprvu zdálo, že by to mohlo být možné. Nejvíce jsem tomu věřil někdy v dubnu nebo květnu 2022, kdy se tvrdilo, že Rusko ekonomicky zkolabuje. V létě téhož roku jsem přestal věřit nejen v to, ale i v možnosti ukrajinské protiofenzívy. Důvodem pro mě byl přístup USA k celé válce.

Američané nechtěli a nechtějí skutečný konflikt s Rusy. O to horší je však to, že verbálně neustále udržují naději v „ukrajinské vítězství“. Nejde o Německo, Unii, Evropu, jde o USA a jejich reálný postoj k válce. Ne o slova, o realitu. Je to vojensky nejmocnější země světa, pod jejím vedením se na základně americké armády v německém Ramsteinu schází představitelé čtyřech desítek zemí, aby koordinovali vojenskou pomoc Ukrajině. Tu válku, světe div se, opravdu nemůže vyhrát Česko, Polsko (v době mediálního rauše jsem se setkal dokonce s tvrzením, že by stačilo, aby na Ukrajinu vpadli Poláci, a Krym je osvobozený!) nebo dokonce ani celá Unie.

A začal jsem se právě někdy v létě 2022 bát, co udělá s Ukrajinci, s Českem, s Unií případná deziluze z nesplněných očekávání. Co když se ukáže, že přijetí Ukrajiny do Unie nebo NATO je prostě nemožné? Co když nadšené šití roušek, vlastně vyvěšování ukrajinských vlajek a oslavy téměř jistého vítězství vystřídá beznaděje a cynismus? Co když se Unie rozpadne pod návalem nacionalismu a krajně pravicového nihilismu? Co když v USA i díky tomu, co se děje na Ukrajině, vyhraje prezidentské volby Trump?

Abychom mohli čelit Rusku, musíme přece na prvním místě dbát na stabilitu demokracie a ekonomickou i morální sílu Západu. Putin nebude muset ani válčit, pokud v zemích Unie zavládnou režimy, jako je ten Orbánův. Bude pak mít nejen Krym, ale i Kyjev a Lvov, ba nejen Kyjev a Lvov, ale i Berlín, Paříž a Londýn. Pokud jde o Ukrajinu, kladu si stále více otázku, zda skutečným vítězstvím nad Putinem může být něco jiného než prosperující, demokratická, bezpečná Ukrajina v hranicích danými dnešními bojovými liniemi. Ta skutečná fronta proti Putinovi se musí vést uvnitř Ukrajiny demokratizací a prosperitou.

Kdyby se totiž mělo stát, a toho se bojím, jde-li o Ukrajinu, nejvíce, že Ukrajina nebude schopná dosáhnout prosperity a demokracie – ne Krymu a Mariupolu, ale prosperity a demokracie – to by byla ta skutečná porážka Západu ve válce s Putinem na Ukrajině. K čemu pak ty desítky tisíc lidí umíraly a byly mrzačeny? Nemluvme o členství v NATO nebo EU, mluvme o hledání ukrajinské prosperity a demokracie. Kdo bude ochoten Ukrajině skutečně pomáhat? Jaký program, jakou budoucnost může dát ukrajinská politika svému lidu ve svobodných volbách? Jak budou volit lidé, pokud někdy budou na Ukrajině svobodné volby? A budou? A kdy?

Pozor na nebezpečí deziluze, pocitů zrady a marnosti vší té hrůzy, kterou ta země vytrpěla. Ti, kdo u nás pěli písně vítězství a už se viděli na Krymu, mohou s mírným pocitem trapnosti na celou věc zapomenout a vrhnout se na jinou kauzu (jako zapomněli na nadšením nad opozicí ve Venezuele nebo v Bělorusku), zatímco Ukrajinci mají desítky tisíc mrtvých a zmrzačených vojáků a ekonomické, společenské, psychické následky na desítky let dopředu.

Rád bych si představoval Ukrajinu vedle Putinem dobytých území jako NSR vedle NDR. Gravitace blahobytu a svobody by mohla Putinův režim nakonec rozrýt a zničit. Samozřejmě stojí za to zmínit, že NSR byla v NATO a že tam Američané měli na pozvání vlády sociálního demokrata Schmidta své jaderné pershingy a že tam jaderné zbraně mají doposud.

Západ mě potěšil, že nenechal Ukrajinu padnout. Hned na začátku invaze jsem se bál, že tato slabost Západu by znamenala rozklad Unie, orgie fašismu atd. Jenže ve válce na Ukrajině se také ukázaly limity, které Američané nechtějí překročit. Není to věc „zrádného Německa a Francie“, jak u nás zuřila média, ale věc Američanů. Mají dost zbraní a vojenské síly na to, aby vedli velkou válku s Ruskem kvůli Krymu nebo Mariupolu. Ale neudělají to. A možná kdyby se angažovali ještě více, Trumpova pozice bude u americké veřejnosti ještě silnější. Ano, to je ten Trump, kterého čeští protiputinští pravičáci tak milují.

Problém pro stabilitu Západu není v současnosti to, že by Ukrajinu nechal padnout – to se může vrátit jako reálná varianta ale velmi brzy, stejně jako u nás se během pár měsíců z nadšení proti šití roušek stalo masové nedodržování opatření a nenávist k očkování – ale to, že sám imploduje v důsledku nerealistických slibů a očekávání. Překvapuje mě a děsí to, jak jsou obhájci a přátelé Západu tak často upnuti na Krym a je jim vlastně jedno, že Putin může mít v hrsti brzy celou západní Evropu i USA.

2
Vytisknout
4428

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2023