CNN o Gaze: Nejstrašnější jsou ty děti s amputovanými končetinami

15. 12. 2023

čas čtení 6 minut
Foto: Ani ne dvouletý Amir neví, že mu Izraelci bombardováním zabili jeho rodiče a celou jeho rodinu.

Co v českých televizích neuvidíte


Reportérka, CNN: S několika zdravotnickými dobrovolníky se nám podařilo dostat do Gazy. Už mnoho týdnů se snažíme dostat do Gazy. Až do úterý to pro nás bylo nemožné, podařilo se nám cestovat dovnitř s některými zdravotnickými dobrovolníky, kteří pracují v nově zřízené, nově postavené polní nemocnici, kterou zřídily Spojené arabské emiráty v jižní části Gazy, jak víte, jižní část Gazy je nyní do značné míry ohniskem izraelských vojenských operací. To zhoršuje již tak hrozivou humanitární katastrofu a vede k rekordnímu počtu civilních obětí, jak jsme se sami přesvědčili.

 

Tragédii v Gaze nemusíte hledat. Najdete ji na každé ulici poseté odpadky a stojatou vodou, opuštěné a plné předtuch.

Právě jsme překročili hranici na jihu Gazy. Je to poprvé od 7. října, kdy jsme se do Gazy skutečně dostali, a nyní jedeme do polní nemocnice, která tu byla zřízena Spojenými arabskými emiráty.   Až dosud Izrael a Egypt mezinárodním novinářům přístup  znemožňovaly a vy vidíte proč. Izraelská armáda tvrdí, že na Gazu udeřila více než 22 000 údery, které svou intenzitou a krutostí zdaleka překonávají vše, co jsme viděli v jakékoliv moderní válce, a my se tady opravdu, ale opravdu jenom mihneme. Navzdory těžkému izraelskému bombardování jsou lidé na ulicích v davu před pekárnou. Kam jinam by mohli jít? V Gaze není nikde bezpečno.

Vpravo. Po příjezdu do emirátské polní nemocnice se setkáváme s doktorem Abdullahem Al Naqvim. Sotva naše prohlídka začne, už je tu to, co teď slyšíte pořád.

(Bombardování)

Lékař:  Nejméně dvacetkrát denně. Nejméně dvacetkrát denně, někdy možná i víc. Myslím, že si na to zvykneme.

 

Reportérka:  Jediné, na co si tu nikdo z lékařů nezvykl, je počet dětí, které ošetřují. OSN odhaduje, že asi 2/3 zabitých v tomto kole konfliktu jsou ženy a děti. Osmiletá dívka měla štěstí, že přežila úder na rodinný dům, který jí rozdrtil stehenní kost, ale ušetřil její nejbližší rodinu. Říká, že ji nic nebolí, takže to je dobře. Její matka byla v době, kdy se to stalo, venku. Šla jsem ji hledat do nemocnice, říká. Přišla jsem sem a našla ji tady. Lékaři mi řekli, co se s ní stalo, a já jsem se ujistila, že je v pořádku, Bože. Bombardovali dům před námi a pak náš dům a ona nám říká,  seděla jsem vedle dědečka a dědeček mi pomohl a strýc byl v pořádku. Takže on je ten, kdo nás vyvedl ven.
Neplačte.

Ale, jak říká doktor Ahmed Al Masawi. Je těžké to neudělat.

Lékař: Pracuji se starými lidmi, jako, s dospělými. Děti, to je něco, co se dotýká vašeho srdce.
Dotýká se to vašeho srdce a zkouší vaši víru v lidskost.

Reportérka: Lékař  se vrací se zprávami o obětech, které byly přivezeny po bombardování  jen o 10 minut dříve.

Přivážejí muže a třináctiletého chlapce, oběma chybí končetiny, oba jsou v ohroženém stavu. Jak se jmenujete? Jak se jmenujete? Ptá se doktor. Zápisky poskytnuté zdravotníky jsou potřísněné krví. 

Škrtidlo improvizované s obvazem. Od otevření polní nemocnice před necelými dvěma týdny ji zaplavili pacienti.




Je jich 130. 

Reportérka: Takže mi dovolte, abych tomu rozuměla. To jste teď v podstatě jediná nemocnice v okolí, která ještě má nějaká lůžka.

Lékař: Myslím, že ano. Jedna z nemocnic s kapacitou 200 lůžek. V tuto chvíli ubytovávají 1000 a vedlejší nemocnice. To si nejsem moc jistý. Je to tak 50 až 100 aut, možná 400 až 500 sanitek? Tak při jedné příležitosti mi kolega zavolal, říkal. V každé mám tři pacienty.



Reportérka:  Na každém lůžku další rána do břicha. Ani ne dvouletý Amir stále neví, že jeho rodiče a sourozenci zahynuli při výbuchu, který ho znetvořil, a včera viděl zdravotníka, která vypadal jako jeho otec. Jeho teta Nahya nám řekla, že pořád křičel: "Táta! Táta! Tati!"  Amir je ještě příliš malý na to, aby pochopil tu hrůzu kolem sebe.


Dvacetiletá Lama tomu rozumí až příliš dobře. Před deseti týdny studovala inženýrství na univerzitě a pomáhala plánovat svatbu své sestry. Dnes se zotavuje z amputace pravé nohy. Její rodina uposlechla rozkazu izraelské armády a uprchla ze severu na jih, ale dům, kde hledali úkryt, byl zasažen při úderu.

Svět nás neposlouchá, říká. Nikdo se o nás nezajímá. Umíráme už přes 60 dní a nikdo nic neudělal.

Ale slyší je někdo? Města jako Groznyj, Aleppo a Gaza se zapíší jako jedna z největších hrůz moderní války. Začíná se stmívat.  Je čas odjet. Privilegium, které drtivá většina Gazanů nemá.

Náš krátký pohled z okna do pekla končí a odvíjí se nová kapitola tohoto ošklivého konfliktu.

Počet mrtvých v Gaze v důsledku zběsilého izraelského bombardování se nyní pohybuje kolem 18 000. Když si to spočítáte, extrapolujete, jak říká OSN. Dvě třetiny obětí, zhruba jsou civilisté. To je asi 11 800 civilistů, kteří byli zabiti za něco málo přes dva měsíce. A abychom vám poskytli srovnání, v prvním roce americké invaze do Iráku v roce 2003 podle nezávislé výzkumné organizace americké síly zabily přibližně 7700 civilistů. Za 20 let v Afghánistánu bylo podle nezávislých výzkumných skupin zabito přibližně 12 000 civilistů. Tady za pouhé dva měsíce 12 000 civilistů a to je stejné množství, jaké bylo zabito za 20 let během války USA v Afghánistánu.


Takže je to skutečně ohromující a bezprecedentní.

1
Vytisknout
2862

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2023