Britská vláda je posedlá - stejně jako Češi - hrůzou z imigrace. Španělé ne

19. 12. 2023

 
Lidé připlouvající na malých člunech tvoří v imigračním proudu menšinu a nemusí to být nutně ti, kteří ve Španělsku zůstanou. Asi 15 % španělské populace tvoří lidé narození v zahraničí - počet obyvatel ve skutečnosti roste díky vlnám nových přistěhovalců, především z Kolumbie, Maroka a Venezuely.

Španělsko však není svědkem takového rozhořčení a alarmistické protiimigrační rétoriky, jakou vidíme ve Spojeném království, kde politici napříč politickým spektrem a dokonce i novináři přijímají slogan "zastavte lodě" jako nenucený způsob, jak mluvit o zoufalých lidech, kteří se snaží uniknout před pronásledováním. Na rozdíl od Spojeného království se ve Španělsku o čisté migraci obvykle nemluví jako o negativním jevu, ale jako o vítaném zdroji růstu v zemi se stárnoucí populací.

Imigrace se nestala ústředním tématem španělské politické debaty a  rétorika "invaze" je okrajová a používá ji především krajně pravicová strana Vox. Vox má velmi omezenou moc, v posledních parlamentních volbách získala 12 % hlasů.

Vox získala v roce 2018 určitou přitažlivost tím, že svou kampaň zaměřila na malá města na jihu Španělska s vysokým počtem přistěhovalců, propagovala protiimigrační poselství a šířila lži o migrantech na sociálních sítích. Strana však v poslední době ztrácí pozice i v těchto místech. Lídr Voxu Santiago Abascal hájil imigraci z Latinské Ameriky a zároveň prosazoval omezení práv lidí pocházejících z "muslimských kultur". Abascal se však běžně věnuje spíše odporu proti katalánským separatistům, feminismu a boji proti klimatické krizi.

Možná proto, že ji politici neustále nestaví do popředí, není migrace hlavním problémem veřejnosti: podle posledních údajů z průzkumů ji za hlavní problém Španělska považují pouze 2 % obyvatel a jen asi 12 % ji uvádí jako jeden z klíčových problémů. Rozhovory byly provedeny v listopadu, po měsíci rekordního přílivu migrantů a uprchlíků. Na předních místech žebříčku zdrojů obav občanů Španělska se umístili politici, nezaměstnanost, ekonomika a veřejné zdraví.

Vznik strany Vox a její nejagresivnější rétorika mohou vysvětlovat rostoucí polarizaci kolem této otázky od roku 2018. Ideologie může být do jisté míry prediktorem toho, zda jednotlivci vnímají přínosy imigrace.

Celkově si však Španělsko zachovává pozitivní pohled na migraci. Většina Španělů má k přistěhovalcům pozitivní vztah, s migranty se společensky stýká a věří, že integrace je na místní úrovni úspěšná. To může souviset s historií španělské migrace do bohatších zemí Evropy (včetně poslední vlny mladých lidí, kteří emigrovali po finanční krizi v roce 2008) a se společným odmítáním španělského nacionalismu. Politici se k tomuto tématu neupínají tak jako v jiných evropských zemích. Kromě krajní pravice byla xenofobie spojována s některými místními nacionalisty v Katalánsku a Baskicku.

Postup španělské vlády v případě neregulérních příchozích však zdaleka není příkladný, neboť ve Středozemním moři stále dochází k úmrtím, a to i pod španělským dohledem. Více než 2 000 úmrtí ve Středozemním moři souvisí s operacemi, jejichž cílem je zatlačit žadatele o azyl zpět, a to za podpory agentury EU pro kontrolu hranic Frontex. Španělské expresní deportace kontroverzně potvrdil Evropský soud pro lidská práva. V červnu 2022 zemřelo v tlačenici při pokusu o překročení hraničního plotu v Melille, španělské enklávě v Maroku, nejméně 37 lidí. Policisté byli rovněž obviněni z bití nebo neposkytnutí pomoci migrantům. V prosinci 2022 španělská prokuratura ukončila vyšetřování postupu ministerstva vnitra a policie s odůvodněním, že plnou odpovědnost nesou marocké orgány. Navzdory této kontroverzi byl španělský ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska právě potvrzen ve své funkci.