21. 12. 2023
Jsou tací, kteří tuto válku, stejně jako ty, které jí předcházely, považují za náboženskou válku mezi judaismem a islámem a na tomto základě usilují o "vymazání jména Amálek z pod nebes". Někteří se dokonce vyžívají v symbolice Chrámové hory ve válce s mešitou Al-Aksá. Nemá smysl se pouštět do teologických debat s takovými extremisty nebo s politiky, kteří je zastupují ve vládě. Stačí říci, že převádění války na válku mezi náboženstvími nás staví do konfliktu s vírou, kterou vyznává čtvrtina světové populace.
Velká část izraelské veřejnosti si přeje válku pomsty. Na první pohled je snadné pochopit, jak se cítí. Jsou chvíle, kdy se zdá, že vláda také usiluje o pomstu. Tato touha se odráží ve výrocích typu "srovnejme Gazu se zemí", "každý Gazan je už jako mrtvý" nebo "v Gaze nejsou žádní nevinní". Jsou tací, kteří tyto dva typy válek spojují dohromady a spravedlnost nacházejí v Tóře - "Hospodin je Bůh, který se mstí" a "vykoná pomstu na svých protivnících".
Náboženské války a války pomsty jsou chybné jak z hlediska definice, tak z hlediska cíle. Jediná ospravedlnitelná válka a jediná válka povolená podle mezinárodního práva je válka vedená v sebeobraně. Války zaměřené do budoucnosti, na rozdíl od těch, které se ohlížejí do minulosti, mají za cíl trest nebo pomstu. Výzvy k "návratu Gazy do doby kamenné", "vyvraždění všech jejích obyvatel" a podobně jsou neprofesionální, neúčinné a nemorální.
Odtud se dostáváme k těm, kteří říkají, že bychom neměli dovolit vojákům vstoupit do zastavěných městských oblastí dříve, než budou všechny domy zničeny dělostřelectvem nebo letectvem. Představte si to: Válka v sebeobraně, v níž nejsou stanoveny žádné právní zákazy.
Jak bychom v ní měli bojovat? Jaké zábrany by si měla armáda postavit, když neexistují žádné právní zábrany? První jsou profesionální bariéry. To první, co se učí v základním výcviku, že voják má mířit zbraní pouze na cíle, platí i na strategické úrovni. Jako profesionální vojáci musíme střílet pouze na vojenské cíle. Pokud jde o hybridní cíle (které obsahují civilní i vojenské prvky), měli bychom střílet pokud možno jen na vojenské prvky.
Dalším omezením je účinnost. Ve válce je munice vždy omezená. Odpověď těm, kteří říkají "srovnejte Gazu se zemí", je jednoduchá: Izraelské obranné síly na to nemají dostatek munice. Ani americký letecký transport by ji nemohl dodat. Omezení použití munice je klíčovým pravidlem, které dodržují všechny armády. Profesionální voják, ať už vojín nebo generál, nestřílí "jen tak", ale identifikuje cíle a určuje jejich priority (mimo jiné proto, aby se vyhnul střelbě na naše jednotky). V každém případě se většina bojovníků Hamásu skrývá v tunelech, takže jaký vojenský cíl je neodmyslitelně spojen se "srovnáním se zemí" všeho nad nimi?
K těmto překážkám je třeba přidat i tu morální. Záměrné útoky na civilní obyvatelstvo, to je způsob, jakým se chová Hamás. Chceme být s nimi srovnáváni? Právě proto, že bojujeme v sebeobraně, je naším cílem bojovat pouze proti těm, kteří nás ohrožují. "Pokud vás někdo přichází zabít, pospěšte si ho zabít"? Ano, ale pouze jeho. Úmyslné útoky na civilisty nejsou profesionální. Je to neefektivní a nemorální.
Ke všemu výše uvedenému je třeba dodat, že profesionalita armády je vystavena sedminásobné zkoušce, když bojuje v oblastech, kde jsou drženi rukojmí.
Při diskusi o morálních a profesionálních otázkách, kterým IDF čelí, jsem necitoval mezinárodní právo, protože v zápalu války je jeho schopnost prosazovat ho mizivá. A i když je pravda, že bojové hodnoty IDF nejsou odvozeny z právních principů, nesnižuje to jejich sílu.
Například zásada "čistoty zbraní" vyžaduje, aby "voják používal svou zbraň a sílu pouze k plnění svého poslání, pouze v míře k tomu potřebné a musí si zachovat své humánní vlastnosti i v boji. Voják nepoužije svou zbraň ani sílu k útokům na nebojující osoby nebo zajatce a učiní vše, co je v jeho silách, aby zabránil poškození jejich životů, těl, důstojnosti a majetku".
Diskuse