Hizballáh otevřel druhou frontu – uvnitř Izraele

20. 12. 2023

čas čtení 6 minut
Zatímco se pozornost světa v posledních dvou měsících soustředila na izraelský útok na Gazu, po útoku Hamásu na Izrael 7. října se jedním z aspektů konfliktu na Blízkém východě, kterému se nedostává příliš pozornosti, je pokračující bitva s Hizballáhem v jižním Libanonu, upozorňuje Bashir Saade.

Denně přicházejí zprávy o střetech mezi Izraelskými obrannými silami (IDF) a libanonským Hizballáhem. 11. prosince bylo zaznamenáno devět útoků Hizballáhu na izraelská města nebo vojenské pozice. Skupina, jejíž název znamená "Strana boží" a která je z velké části financována Íránem, zatímco sídlí v Libanonu, ztratila od 7. října více než 100 bojovníků.

Předpokládá se, že Hizballáh a Hamás spolupracují jako součást širší "osy odporu", která zahrnuje také húsijské rebely v Jemenu a další skupiny v Sýrii, Iráku a Íránu. I když neexistují žádné důkazy, že by se Hizballáh přímo podílel na plánování 7. října, logistický výcvik a koordinace mezi Hizballáhem, Hamásem a íránskými revolučními gardami probíhá už léta.

Jedním z příkladů tohoto vzájemného obohacování myšlenek je "metro v Gaze" – rozsáhlá síť tunelů vybudovaných Hamásem po celé Gaze. Obecně se má za to, že je zorganizoval velitel Hizballáhu Imad Mughnia a íránský velitel Kásim Sulejmání, který byl zabit při americkém náletu na Bagdád v roce 2020.

Strana Boží

Hizballáh má své kořeny v izraelské invazi do Libanonu v roce 1982, kdy IDF obsadila celý jižní Libanon až po Bejrút ve snaze vykořenit Organizaci pro osvobození Palestiny.

Poté, co se Izrael stáhl z Bejrútu, pokračoval v okupaci velkého území na jihu Libanonu. V roce 1985 se Hizballáh ohlásil otevřeným dopisem zveřejněným v libanonském deníku al-Safir, v němž deklaroval své poslání jako hnutí odporu proti americkému imperialismu a izraelské okupaci.

Ve všeobecných volbách v roce 1992 získalo politické křídlo Hizballáhu osm křesel, čímž získalo největší blok v libanonském parlamentu a ustanovilo toto uskupení jako významnou politickou sílu.

V roce 2000, po opakovaných operacích vedených Hizballáhem proti IDF, Izrael stáhl své jednotky z většiny jižního Libanonu – až po takzvanou modrou linii, což je "linie ústupu" označená OSN, která vymezuje izraelské území od Libanonu a Golanských výšin a je pod dohledem Prozatímních sil OSN v Libanonu.

V nejlepším případě je to náplast, protože Izrael stále okupuje oblasti, jako jsou farmy Shibáa a sedm dalších vesnic, které Libanon považuje za součást svého území.

V červenci 2006, po krátké vojenské konfrontaci přes libanonskou hranici, Hizballáh zajal dva izraelské vojáky, čímž vyvolal měsíc trvající válku mezi Izraelem a Libanonem, během níž bylo zabito více než 1 000 Libanonců a 150 Izraelců. Izrael také provedl masivní nálety, včetně útoků na jižní předměstí Bejrútu, známé v arabštině jako Dahíja.

Konflikt nakonec vedl k výměně zajatců mezi Izraelem a Hizballáhem, ale byl příkladem nové strategie IDF, která vešla ve známost jako "doktrína Dahíja". Ta tvrdila, že je vhodné použití předimenzovaných náletů, jejichž hlavním cílem nebylo zničení vojenských cílů – cílem bylo změnit srdce a mysl obyvatelstva.

Tato doktrína byla vysvětlena v roce 2008 tehdejším velitelem IDF, generálem Gadi Eizenkotem, který v roce 2008 řekl izraelským novinám: "Použijeme nepřiměřenou sílu proti každé vesnici, ze které se střílí na Izrael, a způsobíme obrovské škody a zkázu. Z našeho pohledu se jedná o vojenské základny. To není návrh. Jedná se o plán, který již byl schválen."

Eizenkot je nyní členem válečného kabinetu Benjamina Netanjahua. V současném konfliktu v Gaze ztratil syna a synovce.

Aby IDF ukázala ose odporu, že se nezastaví před ničím, aby vnutila Palestině svou vůli, používá "nepřiměřenou sílu" v Gaze jako klíčovou součást své strategie.

Rovnováha strachu

Hlavním rozdílem mezi předchozími střety mezi IDF a Hizballáhem je to, že většina nedávných bitev se odehrála uvnitř Izraele. Je to klíčový vývoj. Dědictvím války mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 je to, co vešlo ve známost jako "rovnováha strachu".

Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh veřejně prohlásil, že kdyby věděl, jaký bude výsledek nájezdu v Izraeli v roce 2006, který zajal dva izraelské vojáky a vedl k druhé libanonské válce, neschválil by ho. Izrael také ví, že zahájení pozemní války v Libanonu by bylo také katastrofální.

Od roku 2010 až do dneška se střety mezi Izraelem a Hizballáhem omezují hlavně na to, že IDF útočí na konvoje se zbraněmi vyslané Íránem a zabíjí členy Hizballáhu.

Hizballáh v únoru 2022 oznámil, že získal technologii pro výrobu vysoce přesných řízených střel, které zasahují cíle po celém Izraeli a mohly by představovat hrozbu pro jeho obranný systém Iron Dome.

Regionálně Hizballáh a spojenci Íránu v Ose odporu soustředili své útoky na americké základny v Iráku, Sýrii a Jemenu. Jedná se o záměrnou strategii, jejímž cílem je vyvinout tlak na Washington, aby na oplátku tlačil na Izrael, aby souhlasil s příměřím.

V projevu předneseném 3. listopadu Nasralláh formuloval strategii Hizballáhu. Útoky v severním Izraeli měly za cíl rozdělit těžiště IDF mezi obranu izraelských hranic a operace v Gaze. Mezitím podle něj budou pokračovat útoky na americké základny v Iráku a Sýrii.

Nasralláh pronesl 11. listopadu další projev, v němž vyzval arabské národy, aby vyvinuly tlak na Washington, aby ukončil izraelskou okupaci palestinských území. Mezitím Hizballáh s pomocí spojenců v Iráku, Íránu, Jemenu a Sýrii pokračoval v útocích na Izrael.

"Budeme v tom pokračovat," řekl Nasralláh. "Zvýšíme kvantitu, kvalitu a hloubku našich zásahů. Lidé v Libanonu podporují odpor... To, co se děje na bojišti, je důležitější než slova."

Zdroj v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
1861

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2023