Haaretz: Izrael zná počet kalorií potřebných k přežití obyvatel Gazy. Jak málo je válečný zločin?
30. 12. 2023
Gazané sbírají plevel na přípravu jídla a matky nemohou kojit, protože jsou tak slabé. Pokud Izraelce nedokáže dojmout morální katastrofa, měly by je dojmout právní důsledky - které mohou přimět k tomu, aby se k němu otočili zády i jeho největší příznivci.
Obrázky a videozáznamy přicházející z pásma Gazy a zprávy arabských a světových médií (takových, jak8 v Izraeli prakticky neexistují) hovoří o hladomoru, nemocech, žízni a vážném nedostatku léků a zdravotnického vybavení. Na stanicích pro rozdělování potravin stojí stovky malých dětí v dlouhých frontách uprostřed příšerné tlačenice a drží hrnce, kelímky, plastové bedny a kbelíky na potraviny, které jsou k dispozici.
Obyvatelé Gazy vyprávějí, jak sbírají plevel, aby připravili jídlo pro své děti. Matky, které právě porodily, nemohou nakojit své děti, protože samy jsou tak hladové a slabé. Starší lidé, kteří nemají sílu dostat se sami do provizorních distribučních center, zůstávají ve svých stanech nebo v provizorních přístřešcích a čekají, až jim někdo přinese půlku pity.
To vše lze shrnout do jediné šokující věty, kterou pronesl hlavní ekonom Potravinového programu OSN Arif Husain: "Složitost, rozsah a rychlost, s jakou se tato krize rozvinula, nemá obdoby." Pro nemálo Izraelců - včetně vysokých úředníků, novinářů a "vlivných osobností" - je to důvod k oslavě. Jakékoli zmírnění obléhání a zvýšení počtu kamionů dodávajících pomoc do Gazy poškozuje válečné úsilí.
Tento týden oznámil generální tajemník OSN Antonio Guterres jmenování Sigrid Kaagové, hlavní koordinátorky OSN pro humanitární pomoc a obnovu v Gaze. Její jmenování vyvolalo bouři protestů, protože Kaagová je "propalestinská" a je manželkou Anise al-Qaqa, který byl kdysi ministrem Palestinské samosprávy a velvyslancem ve Švýcarsku. V očích zastánců hladomoru to stačí jako další důkaz, že OSN je zaujatá. Kaagovo jmenování následuje po zmírněné rezoluci Rady bezpečnosti z minulého týdne, která vyzývá Izrael, aby zvýšil humanitární pomoc a umožnil rychlejší a efektivnější dodávky do Gazy.
'Pomalu umíráme. Už dva dny jsem nejedl a mám pořád žízeň'.
Nebude však vůbec záležet na tom, kdo bude jménem OSN na toto úsilí dohlížet, pokud množství, které se do Gazy dostane, pokryje asi 10 procent potřeby. Tato úroveň zůstává zachována i poté, co Izrael povolil vjezd kamionů do enklávy přes přechod Kerem Šalom, čímž se jejich počet téměř zdvojnásobil ze 100 na 190 denně. Podle potravinového programu OSN trpí absolutní většina z více než dvou milionů obyvatel pásma Gazy nedostatkem potravin. Pokud do února nedojde k dramatické změně v rozsahu pomoci, zhruba polovina z nich spadne na nejnižší stupeň žebříčku potravinové nedostatečnosti, což znamená akutní stav nouze.
Čísla o hladu a chudobě - zejména pokud jsou jejich zdrojem Palestinci - jsou matoucí, mlhavá a často kontroverzní. Neukazují tváře a těla těch, kteří trpí hladem nebo nemocemi a zraněními. Pokud však izraelskou vládu podmínky v Gaze nedojímají, měla by se zajímat o právní důsledky. Tento týden palestinské ministerstvo zahraničí požádalo OSN, aby oficiálně prohlásila, že v Gaze panuje hladomor, který ohrožuje životy obyvatel, a aby odpovědnost za "genocidu hladem" přenesla na Izrael. Jinými slovy, Izrael se dopouští válečného zločinu.
Ženevská úmluva zakazuje vyhladovění obyvatelstva jako prostředek vedení války. Je zakázáno útočit na základní prostředky pro existenci civilního obyvatelstva, včetně potravin, zemědělských oblastí, pitné vody a zavlažovacích zařízení, ničit je nebo činit neschopnými jejich použití. V roce 1998 definoval Mezinárodní trestní soud používání hladu jako prostředku boje v mezinárodních konfliktech jako válečný zločin.
Izrael na začátku války oznámil, že bude blokovat vstup jakýchkoli produktů do Gazy. Ministr obrany Yoav Gallant pohrozill, že "nebude elektřina, potraviny, palivo - všechno se blokuje. Bojujeme proti lidským zvířatům a budeme podle toho jednat".
Následně Izrael bombardoval přechod Rafáh, který měl být průchodem pro vstup zboží do enklávy. Aktivisté v Gaze uvedli, že v prvním měsíci bojů bylo zasaženo přibližně 30 skladů potravin. Izrael později obnovil dodávky vody, ale většina studní v Gaze je kvůli nedostatku paliva nepoužitelná. Stovky obchodů s potravinami byly vybombardovány a zničeny, zásobovací řetězce nefungují, a přestože Izrael vyhlásil části jižní Gazy (hlavně Rafáh) za "bezpečné zóny", v praxi ničím takovým nejsou. Do oblasti je velmi obtížné dodávat základní potraviny. Poskytuje to dostatečný důkaz, že Izrael úmyslně vyhladověl Gazu, což je nezákonný způsob vedení války?
V roce 2009 informovali Uri Blau a Yotam Feldman z deníku Haaretz o existenci dokumentu "červené linie", který byl sepsán v době, kdy byl Ehud Olmert premiérem. Jeho cílem bylo definovat, co by mělo být povoleno (ale hlavně co by mělo být zakázáno) vozit do Gazy poté, co Hamás převzal kontrolu nad enklávou.
Po dlouhém právním sporu, který v tomto roce zahájila nevládní organizace Gisha, soudy povolily, aby byl dokument zveřejněn. O celém obsahu dokumentu informovala Amira Hassová v deníku Haaretz v roce 2012. Jedná se o velkolepý účetní dokument, v němž bylo s přesností diamantové váhy vypočítáno minimální denní množství kalorií, které musí Izrael do Gazy vpustit, aniž by hrozilo vyhladovění. Odtud byly odvozeny týdenní a měsíční údaje, které pak určily počet kamionů s pomocí, které musely být vpuštěny.
Doslovní počtáři dospěli k závěru, že do Gazy musí každý den dorazit 170,4 kamionu, což je číslo, které lze snížit o 68,6 kamionu kvůli místní zemědělské produkci. S přihlédnutím k menším potřebám "dětí mladších dvou let" bylo konečné číslo 101,8 kamionů denně.
Koordinátor vládních aktivit na územích vysvětlil, že výpočty byly provedeny tak, aby nedošlo k hladu nebo nedostatku potravin. Hladomor není minimální.
Dva týdny po úplné blokádě uvalené na Gazu na začátku současné války začal Izrael denně povolovat vjezd 20 kamionům (oproti zhruba 500 před válkou). Tento počet se stále zvyšoval, až nedávno dosáhl 100 a poté se po silném tlaku Washingtonu zdvojnásobil. Z výpočtu z roku 2009 zřejmě vyplývá, že Izrael nyní splňuje hranici pro zabránění hladomoru, která byla stanovena v roce 2007.
Když však byla v dokumentu "červené linie", který zůstane věčnou ostudou, sestavena "kalorická tabulka", žilo v pásmu Gazy asi 1,4 milionu lidí. Dnes se jejich počet odhaduje na 2,2 milionu. K tomu je třeba připočíst naprostý zánik místní produkce potravin, ať už zemědělské či jiné. Odhad z roku 2007 byl použit jako nezbytný doplňující podklad pro výpočet množství potravin, které je povoleno dovážet.
Izrael v minulosti tvrdil, že má právo vést "ekonomickou válku" proti svým nepřátelům. Nyní tvrdí, že cílem blokády Gazy je připravit skutečného nepřítele, tedy Hamás, o prostředky k existenci, a tím přispět k jeho zničení. Když však nebezpečně omezuje přísun potravin a léků, a to plošně, fakticky označuje za nepřítele veškeré obyvatelstvo. Tím Izrael sám podkopává své vlastní nároky.
Izrael není jedinou zemí, která přijímá taková drakonická opatření. Není třeba vzpomínat na starověk nebo dokonce na Hitlerův "hladový plán", který za druhé světové války způsobil smrt hladem přibližně 4,2 milionu sovětských občanů, nebo na Pol Pota, kambodžského diktátora, který použil masové hladovění jako součást svého plánu na ruralizaci své země. V roce 1945 použily Spojené státy "operaci hladomor" - tak zněl krycí název -, když admirál Chester Nimitz nařídil rozmístit kolem přístavů tisíce námořních min, aby zabránil přísunu potravin.
Do stejného exkluzivního klubu patří i Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, které na oblasti ovládané Hútíi uvalily úplnou blokádu, čímž způsobily smrt desítek tisíc lidí hladem a nemocemi, což je situace označovaná za "nejhorší humanitární katastrofu v moderních dějinách".
Hladovění milionů lidí v jižním Súdánu, smrtící blokáda Rohingů v Myanmaru a obléhání celých měst, jako je Homs, Dará a Aleppo, které možná zajistilo jejich kapitulaci, ale ne dříve, než v nich hlad zabil desetitisíce lidí, stejně jako obléhání Ukrajiny ze strany Ruska a pohyb obchodu přes Černé moře, jsou příkladem toho, jak obtížné je rozlišovat a rozlišovat mezi hladověním, jehož cílem bylo pokořit nepřítele a kterému se dostalo kvalifikované ochrany podle mezinárodního práva, a kolektivním, odvetným trestem.
Taková srovnání, která údajně zobrazují podobné podmínky a okolnosti vedoucí k totožným závěrům, však nejsou v případě Izraele užitečná a rozhodně nesmí sloužit jako ospravedlnění hladomoru, i když není záměrně zaměřen jako válečné opatření proti obyvatelstvu v Gaze. Izrael nemusí být znepokojen morálními aspekty svých bojových prostředků, včetně hladovění, ale jako strana vedoucí válku, u níž se očekává, že bude ještě dlouho trvat, by měl neustále zkoumat míru legitimity, které se válka těší na mezinárodní scéně, a zejména na té americké.
Ve chvíli, kdy prezident Joe Biden dal najevo, že válku ospravedlňuje a podporuje, pokud neporušuje zákony vedení války, určil, že humanitární aspekt bude nedílnou součástí strategických úvah, čímž stanovil hranice legitimity, které se Izrael může těšit. Řečeno účetnickou hantýrkou, tak oblíbenou autory dokumentu "červené linie" z doby před 16 lety, počet kalorií vstupujících do Pásma bude diktovat počet dní, po které může Izrael pokračovat v boji, aniž by byl považován za stát dopouštějící se válečných zločinů.
Diskuse