Budování arzenálů bezpečnost nezvyšuje
4. 1. 2024 / Matěj Metelec
Vraždění na Filozofické fakultě bylo výjimečné nejen množstvím obětí, ale také počtem a typem zbraní, která si vrah přinesl s sebou. Předchozí masové střelby, v Uherském Brodě v roce 2015 a Ostravě v roce 2019, se odehrály s použitím jedné, resp. dvou ručních zbraní. I když provedení a počet obětí v obou případech rovněž způsobil ve společnosti šok, nevedly tyto události k ustavení širšího hnutí, volajícího po změně zbraňové legislativy. Ať už šlo v obou zmíněných případech o zbraně držené legálně či nelegálně, na přítomnost ručních zbraní v populaci jsem „zvyklí“ a jejich majitelé a příznivci mohli vcelku oprávněně poukazovat na pouhé „zneužití“ zbraní určených k legitimní obraně života a zdraví.
Muž, který vraždil na filosofické fakultě však přišel vyzbrojen takovým množstvím střelných zbraní, že floskule jejich obhájců o obraně života a zdraví přestaly dávat smysl. Podobný arzenál na jejich obranu potřeboval možná Tony Montana z osmdesátkové gangsterky Zjizvená tvář, ale sotva občan jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Až díky událostem z 21. prosince si nemalá část z nás uvědomila, že pušku AR-15 nebo (původně) samopal Škorpion si lze u nás pořídit stejně snadno, jako revolver nebo pistoli. A rovněž, že v České republice není problém vybudovat si arzenál, jehož velikost působí dojmem, jako by byla na spadnutí zombie apokalypsa.
Představitelé zbraňové lobby i řadoví střelci na sociálních sítích se ve svých vyjádřeních brání diskutovanému omezení držení těchto zbraní s tím, že většina držitelů zbrojního průkazu jsou „slušní a zákonůdbalí“ občané. V případě největší lobbystické zbraňové skupiny Liga Libe lze očekávat, že by zdůraznili rovněž „čeští“ a nebylo by ani nijak s podivem, kdyby dodali „bílí“. Je to ale správný argument?
Během posledního dne loňského roku vystřílel čtyřiapadesátiletý muž z Mostu v rámci silvestrovských „oslav“ ze samonabíjecí pušky z okna devětašedesát ran. Protože byl naštěstí „slušný a zákonůdbalý“, použil pouze slepé náboje. Ukázalo se, že je majitelem patnácti registrovaných zbraní. „Slušný a zákonůdbalý“ byl nakonec i střelec z Filozofické fakulty a Klánovic – než začal vraždit. I díky této „slušnosti“ a „bezúhonnosti“ mohl nashromáždit svůj impozantní arzenál.
Sbírat pušky není to samé, jako sbírat známky nebo pivní podtácky. Zbraně totiž nejsou určeny dokládat předplacení poštovní služby, ani jako ochrana stolu před ušpiněním pivem, ale k zabíjení. Z tohoto důvodu není totéž regulovat přístup k jiným „sběratelským“ předmětům a ke zbraním. Už jen proto, že stát je, podle známé definice německého sociologa Maxe Webera, vymezen mj. monopolem násilí na daném území, jež soukromí držitelé zbraní potenciálně narušují.
Nadto lze sotva očekávat, že psychická pohoda se bude v populaci zvyšovat. Žijeme v prostředí, které nás zaplavujeme informacemi, které stupňují náš stres, už tak dost vysoký nároky, které na nás klade nutnost obstát v kompetitivním a nedosti solidárním prostředí. Hromadit v takové situaci zbraně není samo o sobě známkou dobré psychické kondice, ale spíš obav, úzkosti či agrese. Přestaňme se tvářit, že takové budování arzenálů není potenciální hrozbou, ale starostí o „život a zdraví“.
Diskuse