Zpupnost a vražedné sklony válečných štváčů Netanjahua a Putina ohrožují svět

6. 1. 2024

čas čtení 5 minut
Vraždění odpůrců je dvojsečný meč.  Cílená vražda zástupce vůdce Hamásu, k níž došlo minulý týden v Bejrútu, je jen posledním z mnoha tajných útoků, které jsou připisovány agentům Izraele. Uvažují někdy premiér Benjamin Netanjahu a další vysocí představitelé Jeruzaléma o možnosti, že by se jim to mohlo vrátit?

Rozdíly mezi konflikty v Gaze a na Ukrajině jsou méně poučné než jejich četné podobnosti - jejichž nejlepším příkladem jsou vražedné sklony Netanjahua a Putina. Obě války jsou do značné míry definovány jejich zpupností, předsudky a chybami. Pokud by tito dva váleční štváči byli nějakým způsobem vyřazeni z rovnice, bylo by možná snazší dosáhnout mírových dohod, míní Simon Tisdall.


Skutečnost, že tito muži stále rozhodují, však vypovídá o násilném stavu světa na úsvitu roku 2024. Oba přivedli své země do katastrofálních vojenských slepých uliček. Netanjahu slibuje, že zcela vymýtí Hamás: nedosažitelný cíl. Putin si myslí, že suverénní Ukrajinu lze anektovat silou. V honbě za těmito iluzemi zabíjejí desítky tisíc civilistů s předpokládanou beztrestností. Oba jsou váleční zločinci. Oba předpovídají válku bez konce a doufají, že se za ni schovají.


Gaza a Ukrajina také ukazují na konečnou slabost mezinárodního řádu založeného na pravidlech po roce 1945. V obou případech Rada bezpečnosti OSN, jejímž úkolem je dodržovat Chartu OSN a mezinárodní právo, fatálně selhala. Přísné požadavky mezinárodního trestního soudu, který usiluje o Putinovo zatčení, Rusko a mnohé další země pohrdavě odmítají.

Od teroristických útoků Hamásu ze 7. října je svět svědkem státem řízeného krveprolití a chaosu v Gaze, který podle informovaných pozorovatelů odpovídá právní definici genocidy. Právě na základě tohoto tvrzení Jihoafrická republika tento týden žaluje Izrael před nejvyšším tribunálem OSN, mezinárodním soudním dvorem. Izraelské obranné síly však budou jistě ignorovat jakékoli prozatímní rozhodnutí, které omezí operace.

Tyto dvě války také krutě odhalují omezení moderní diplomacie. Ačkoli západní představitelé trvají na tom, že krveprolití nakonec zastaví pouze jednání, ani USA, EU, G7, G20, Liga arabských států, Brics či OSN nedosáhly trvalého příměří, natož životaschopných mírových plánů. Oživené řeči o dvoustátním řešení v izraelsko-palestinském konfliktu zavánějí pouhým cynismem. Ukrajina je diplomaticky na mrtvém bodě. Zprostředkování je všude na mrtvém bodě.

"Mírotvorba je v krizi," varovali minulý týden šéfové Mezinárodní krizové skupiny (ICG). "Celosvětové diplomatické úsilí o ukončení bojů selhává. Stále více vůdců sleduje své cíle vojensky. Stále více jich věří, že jim to projde." V Súdánu, Myanmaru, Náhorním Karabachu, Tigraji, Sýrii a potenciálně i na Tchaj-wanu je situace stejná, uvedla ICG. "Po celém světě umírá v bojích, je vyháněno ze svých domovů nebo potřebuje pomoc více lidí než za poslední desetiletí."

Při nedostatku naděje je dalším faktorem společným pro Blízký východ a Ukrajinu strach z nekontrolované eskalace - a následných negativních globálních politických a ekonomických dopadů. Stejně jako sabotáže baltských plynovodů, i útoky húthijských povstalců z Jemenu na lodní dopravu v Rudém moři ilustrují, jak mohou dlouhodobě neřešené a sílící regionální konflikty vyvolat širší mezinárodní nestabilitu. Nezlehčená hrůza v Gaze znamená, že doutnající nepřátelství, které staví Izrael proti Íránu, se s větší pravděpodobností rozhoří.


Může platit i opačná situace. NATO mělo v roce 2022 eskalovat, aby pomohlo Ukrajině. Jeho odmítnutí zasáhnout, které se zrodilo z přehnaných obav, umožnilo nekontrolované pokračování ruské agrese, což vedlo k mnoha úmrtím civilistů, kterým se dalo zabránit. Nedávno se spojenecké stíhačky vydaly zachytit ruskou raketu, která letěla 40 km do Polska. Varoval Kreml tím drsně Varšavu, že by mohla být další na řadě? Po obrovských leteckých útocích o prázdninách Ukrajina eskalovala a zabíjela civilisty v ruském Bělgorodu.

Jak ukrajinská krize, tak krize v Gaze vyvolaly známé rozpory na Západě a vnitřní rozkol ohledně rozsahu vnější intervence. Například proruský vůdce Maďarska stále blokuje finanční prostředky EU pro Kyjev. Turecko, teoreticky člen NATO, odmítá povolit vplutí dvou britských minolovek darovaných Ukrajině do Černého moře.

Americký prezident Joe Biden byl příliš pomalý ve vyzbrojování Ukrajiny a příliš opatrný v konfrontaci s Putinem. Nyní je díky trumpovským republikánům v Kongresu další americká vojenská pomoc u ledu. Bidenovo neuvážené odmítnutí zkrotit Netanjahua a podpořit příměří vyděsilo evropské spojence a izolovalo Spojené státy na světové scéně, což poškodilo jejich politickou a morální autoritu.

Nejisté americké vůdcovství, k němuž se výhledově přidá i prezidentský volební souboj zaměřený dovnitř země, který tento týden začíná v Iowě, nevěstí nic dobrého pro Blízký východ, Evropu ani západní demokracii. Další atentát, další nepotrestané zvěrstvo, další invaze a rok 2024 by se mohl stát rokem, kdy brutální síla zvítězí nad rozumem, právem a slušností.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2540

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2024