Harvard University: Rezignace Claudine Gayové nemá nic společného s plagiátorstvím
5. 1. 2024
čas čtení
8 minut
Její rezignace je pouze nejnovější epizodou útoku pravice na vzdělávání - projektu, který v posledních letech nabral na síle,
píše Moira Doneganová z USA.Každý
politický pozorovatel, který není příliš hloupý nebo příliš zahleděný
do sebe, aby si všiml, co se děje, ví, že rezignace Claudine Gayové,
rektorky Harvardovy univerzity, která byla tento týden vyhnána z funkce,
neměla nic společného s plagiátorstvím.
Existují nejrůznější
faktory, které to činí zřejmým: je tu skutečnost, že obor Gayové,
politologie, je disciplína založená na datech, v níž se abstrakty z
jedné práce nezřídka kopírují jako součásti přehledu literatury v jiné
práci, a že vypůjčené výrazy a shrnutí, které představují
"plagiátorství" Gayové, nejsou trestnými činy krádeže, ale nepořádnosti,
která má jen malý vliv na originalitu její práce.
Je tu i skutečnost, že Gayův "plagiátorský" skandál se objevil opožděně a byl vytvořen v chabé souvislosti s podobně bláhovým a oportunistickým nepravdivým tvrzením republikánské kongresmanky Elise Stefanikové, že Gayová podporovala antisemitismus na Harvardu. (Stejné obvinění vedlo minulý měsíc k odvolání rektorky Pensylvánské univerzity M. Elizabeth Magillové).
Je tu i skutečnost, že pravicoví propagandisté, mezi nimiž vyniká křižák proti vzdělání Christopher Rufo, otevřeně přiznali, že jejich pomlouvání Gayové kvůli plagiátorství je jen záminka a otevřeně hovořili o svém záměru zmanipulovat celostátní média, aby vytvořila nepodloženou kontroverzi, která by Gayovou, první černošskou rektorku Harvardu a teprve druhou ženu v čele univerzity, vyhnala z funkce.
Nejde jen o to, že odvolání Gayové nemá nic společného s plagiátorstvím: jde o to, že nemá nic společného s Claudine Gayovou.
Vyprávět o tom všem je však únavné a přenechává to podmínky debaty autorům této falešné kontroverze - bojovat na jejich území, argumentovat otázkami, které kladou, v dobré víře vyvracet tvrzení, o nichž nepředstírají, že jim věří, i když je vznášejí. Jak řekl sociolog Victor Ray: "Přijmout rámování ve špatné víře je volbou spojit se s aktéry ve špatné víře."
Přesně to však v posledních týdnech takzvané "kontroverze" kolem působení Gayové na Harvardu dělá většina mainstreamových médií, a to se znepokojivým nadšením. Jen deník New York Times v období mezi prosincovou výpovědí v Kongresu a úterní rezignací zveřejnil více než 60 článků o Gayové, v nichž se bez dechu věnoval údajnému plagiátorství v její 25 let staré disertační práci; CNN se přidala a věrohodně informovala o tvrzeních, že Gayová na škole opisovala, a poskytla vysílací čas tvrzením lidí jako Bill Ackman, miliardář, manažer hedgeového fondu a sponzor Harvardu, který otevřeně prohlásil, že doufá, že Gayovou sesadí, protože pohrdá systémem "DEI", což je korporátní eufemismus pro snahy o rasovou integraci.
Výsledkem přívalu zpráv nebylo ani tak jasné vyjádření údajného pochybení Gayové, jako spíše mlhavá mlha nevole, která zaváněla skandálem. Média se zdála být přesvědčena, že Gayová udělala něco špatného: možná šlo o akademickou integritu, možná o údajný antisemitismus na univerzitní půdě, možná o rasistický podtext, který Gayové pravicoví kritici vesměs deklarovali, totiž že jen nějaká černoška, která dosáhla pozice s mimořádnou prestiží a autoritou, toho nutně nemohla dosáhnout svými zásluhami. Média to všechno sledovala, jako by něco z toho bylo skutečné, jako by na něčem z toho záleželo, a prokázala, že jsou ochotna sloužit jako prostor pro pravicovou propagandu, která je divoce cynická, prokazatelně sadistická a zjevně lhostejná k pravdě.
Ve skutečnosti nejde jen o to, že vyhození Gayové nemá nic společného s plagiátorstvím: jde o to, že nemá nic společného s Claudine Gayovou. Její rezignace je pouze poslední epizodou v útoku pravice na vzdělávání - projektu, který v posledních letech nabral na síle a úspěchu, ale který se připravuje již desítky let. Republikáni nenávidí vzdělání a tuto nenávist projevují jak při tvorbě své politiky, tak ve veřejném divadle své kulturní nespokojenosti.
Zneplatňují a privatizují veřejné školy a snaží se z učitelů udělat veřejné nepřátele; zakazují knihy a vynucují sexuální výchovu zaměřenou pouze na abstinenci. Manipulují, aby se univerzity staly nepřátelskými vůči ženám a úslužnými vůči násilníkům; zavádějí bizarní, invazivní a lascivní pravidla, která nutí studenty-sportovce k prohlídkám genitálií. Ovládají vysoké školy a likvidují katedry, které by mohly studenty vést ke kritickému myšlení o společenské hierarchii; prostřednictvím svých stoupenců u Nejvyššího soudu nyní zakázali pozitivní diskriminaci při přijímacím řízení. Vyhrožují studentským aktivistům, obtěžují a zastrašují profesory a nyní provádějí čistky v administrativě. To je příběh, který média studují.
Je možné, že republikáni jsou nepřátelští vůči vzdělání, protože věří, že svět, který chtějí nastolit - svět, v němž jsou rasové a genderové hierarchie zakotveny, naturalizovány a mají sílu zákona - není možné prosadit jinak než v populaci, která je udržována v nevědomosti. Faktem však je, že kdyby byl univerzitní systém tak silným inkubátorem sociálních sil podporujících rovnost a demokracii, jak se zdá, že si republikánská mašinérie myslí, nebyl by tak zranitelný vůči tak průhledně zlovolným útokům.
Ve skutečnosti jsou americké univerzity oslabené - málo financované z veřejných zdrojů, závislé na nedostatečně placené, nepermanentní a nespokojené akademické práci a podřízené rozmarům velmi bohatých dárců. V těchto podmínkách nejistoty a nedostatku je skutečná svoboda myšlení již dlouho fikcí jak pro akademiky, tak pro studenty, kteří například dobře vědí, že nemohou nahlásit sexuální obtěžování nebo otevřeně podpořit palestinskou svobodu, aniž by si přivodili šikanu nebo riskovali kariéru.
V nejlepším případě zůstávají univerzity místem silné diskuse a náročného zkoumání. V nejhorším případě jsou však místem vykořisťování, zhoubných pobídek pro vědce a stále častěji i vměšování ambiciózních republikánských agentů nebo politicky jmenovaných správců. Gayovou šlo donutit k rezignaci z průhledně nečestných důvodů, protože univerzity jako Harvard jsou závislé na aktérech zlé vůle, kteří chtěli její odchod, aby mohli prosazovat své vlastní záměry.
Něco podobného by se dalo říci o mainstreamových médiích. Mnohé zpravodajské kanály - podobně jako univerzity - byly oslabeny poklesem příjmů a do značné míry se nedokázaly přizpůsobit vzestupu antiintelektuálního a antidemokratického křídla pravice, kterému je pravda lhostejná. Místo toho, aby se zabývaly nekalými praktikami těchto aktérů, úzkostlivě se snaží udržet zdání neutrality - někdy na úkor upřímného sdělování pravdy. I ony jsou závislé na dobré vůli pravice - v podobě předplatitelů i zdrojů. A i ony se v této závislosti nechaly zmanipulovat.
Nic z toho neznamená, že by Claudine Gayová byla nějak zvlášť nevinná nebo obdivuhodná postava. Jde o to říci, že na jejím charakteru příliš nezáleží: žádná instituce, žádné společenské hnutí ani žádná profese nemůže přežít, pokud její přežití závisí na morální dokonalosti všech jejích hlavních aktérů. Média i americký univerzitní systém měly příležitost vidět útoky na ni v kontextu širšího tažení republikánů proti vzdělání - označit zlou vůli pravice za to, čím ve skutečnosti je, a informovat o chybách Gayové tak, , čím ve skutečnosti byly. V tom selhaly.
Podrobnosti v angličtině
ZDE
3590
Diskuse