Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nejstarší noviny v Madridu se pozastavují nad antisemitismem na amerických univerzitách

5. 1. 2024

čas čtení 8 minut

Zastánci svobody projevu si už léta stěžují na to, že univerzity chrání studenty před nepohodlnými projevy na úkor svobody projevu. Nyní, když je tento projev bolestivý pro Židy – nejvhodnější obětní beránky v historii – jsou univerzitní administrátoři náhle oddáni svobodě projevu, píše Pamela Paresky.

Když byli rektoři Harvardu, Massachusettského technologického institutu (MIT) a Pensylvánské univerzity (Pennsylvania) při slyšení v Kongresu dotázáni na antisemitismus v kampusu, zda "volání po genocidě Židů" porušuje kodexy chování jejich škol, Sally Kornbluthová z MIT vysvětlila, že by to mohlo představovat obtěžování, "pokud by bylo zaměřeno na jednotlivce, nikoli na veřejná prohlášení". Claudine Gayová z Harvardu řekla, že "to tak může být, v závislosti na kontextu," a dodala: "Když to přejde do chování, které se rovná šikaně, obtěžování, zastrašování..." A Elizabeth Magillová z Pensylvánské univerzity řekla Štefánikovi: "Pokud se projev změní v chování, může to být obtěžování," a dodala: "Je to rozhodnutí závislé na kontextu."

Tyto odpovědi byly pro většinu pozorovatelů matoucí. Ale to, co tito tři rektorky řekly, bylo právně přesné a dávalo by smysl pro jakoukoli instituci, která by byla ve skutečnosti neochvějným obráncem svobody projevu. Jak nedávno vysvětlil právní teoretik Ilya Shapiro, podle amerického práva "někdy 'řeč' není řečí. Někdy to dosáhne úrovně chování, které ostatním brání v tom, aby mohli žít svůj život." Ale protože tři kampusy, kterým předsedaly, byly tak nehostinné k řečníkům, kteří vyjadřovali názory odporující ortodoxii kampusu, nikdo nebral vážně to, co tvrdily.

Harvard se pyšní tím, že se umístil na posledním místě v žebříčku svobody projevu na vysokých školách Nadace pro individuální práva a projev (FIRE) – s hodnocením "propastný" a skóre, které muselo být zaokrouhleno nahoru na nulu. Pouze 30 % studentů Harvardu uvedlo, že není nikdy přijatelné překřičet řečníka. Více než polovina uvedla, že může být přijatelné bránit ostatním studentům v účasti na projevu v kampusu. A plných 30 % uvedlo, že může být přijatelné použít násilí k zastavení projevu v kampusu.

Během slyšení členové Kongresu předkládali jeden případ za druhým sankce za projevy, které byly pro většinu lidí mnohem méně problematické než výzvy ke genocidě Židů. Pro "kontext", v roce 2019 byl harvardský profesor práva a trestní obhájce Ronald Sullivan obviněn vysokoškoláky z toho, že v nich vyvolal "pocit nebezpečí" kvůli své ochotě obhajovat obviněného násilníka Harveyho Weinsteina. V důsledku toho byl Sullivan, jeden z nejuznávanějších vědců na Harvardu, odvolán z funkce děkana vysokoškolské koleje. Dosud však nebyl nikdo vyhozen ani vyloučen za to, že vyvolal u židovských studentů pocit nebezpečí tím, že hlasitě a opakovaně obhajoval teroristy Hamásu, kteří hromadně znásilňovali Židy.

Od židovských studentů se nyní očekává, že se budou pravidelně setkávat se skandováním jako "sláva mučedníkům" (kteří vraždili, znásilňovali, unášeli a mučili Židy), "globalizujte intifádu" (násilné povstání, které je namířeno proti Židům) a "od řeky k moři bude Palestina svobodná" (s odkazem na zničení židovského státu Izrael, který existuje mezi řekou Jordán a Středozemním mořem). Faktem je, že od židovských studentů po celé zemi, a zejména ve vysoce výběrových, elitních institucích, se očekává, že budou čelit nepříjemným pocitům nenávistných projevů, zatímco u jiných skupin tomu tak není.

Právě v této atmosféře se 8. října, den poté, co Hamás spáchal masová zvěrstva v Izraeli, rozšířila pro-hamásovská univerzitní skupina Studenti za spravedlnost v Palestině (SJP) pozvánky na univerzitní shromáždění pro "odpor" s obrázkem motorového paraglidingu – takového, jaký používali teroristé, kteří znásilňovali a vraždili mladé lidi na hudebním festivalu. (Zkratka "Hamás" znamená Hnutí islámského odporu.)

Podle průzkumu Harvard/Harris 62 % Američanů ve věku 18-24 let správně identifikuje teroristické útoky na izraelské civilisty ze 7. října jako genocidní a 68 % chápe, že teroristé Hamásu znásilňovali a stínali hlavy lidem a vraždili celé rodiny, včetně dětí a kojenců. Přesto více než polovina z nich tvrdí, že teroristické útoky lze ospravedlnit. A téměř polovina říká, že stojí na straně teroristů.

Jak k tomu došlo? Nyní, když je otevřený antisemitismus považován za nepřijatelný, nové eufemismy pro Židy zahrnují "sionisty", "okupanty", "kolonialisty", "osadníky" a "utlačovatele". Studenti byli indoktrinováni světonázorem, v němž těžištěm ctnosti není jednotlivec, ale vnímaná bezmocnost skupin. Toto paradigma je prodchnuto narativy o nezasloužených privilegiích, přivlastňování, chamtivosti a skryté moci – chabě zastřenými protižidovskými konspiračními teoriemi, v nichž je "bělošství", spíše než židovství, jak padouchem, tak centrem moci. A Židé jsou kódováni jako "bílí".

V tomto paradigmatu již morálka jednání není funkcí jednání samotného. Nesouvisí ani se záměrem aktéra. Je to výhradně funkce relativní vnímané síly aktérovy skupinové identity. Ti, kteří jsou považováni za utlačovatele, nemohou mít nikdy pravdu nebo zastupovat dobro, a ti, kteří jsou považováni za utlačované, nemohou udělat nic špatného, bez ohledu na zlo, které páchají. Správy kampusu týkající se DEI jsou výsledkem tohoto paradigmatu – a udržují ho.

"Ideologie, která se zmocňuje příliš mnoha studentů a učitelů, ideologie, která funguje pouze podél os útlaku a staví Židy do role utlačovatelů, a tedy vnitřně zla, je sama o sobě zlem," napsal rabín David Wolpe ve svém rezignačním dopise z harvardské pracovní skupiny pro antisemitismus několik dní po slyšení v Kongresu. "Ignorovat židovské utrpení je zlo. Zlehčování nebo popírání židovské zkušenosti, včetně nevýslovných zvěrstev, je obrovská a pokračující katastrofa. Upírat Izraeli právo na sebeurčení jako židovského národa, které je bezmyšlenkovitě přiznáváno ostatním, je endemické a zlé."

Zatímco obrana svobody projevu na akademické půdě je chvályhodná a nezbytná, není překvapivé, že se žaloby stěžující si na antisemitskou diskriminaci prostřednictvím selektivního prosazování politiky kampusu množí. Aby se univerzitní administrativa vyhnula problémům se selektivním vymáháním, má dvě možnosti: Mohou cenzurovat projevy, které židovští studenti považují za nenávistné, stejně jako cenzurují všechny ostatní formy projevu, které různé skupiny identit považují za nenávistné vůči své identitě. Nebo mohou ukončit používání řečových kódů a držet se zásad, které chrání svobodu projevu a zároveň trestají obtěžování, vyhrožování, zastrašování a vytváření nepřátelského prostředí.

Krátce poté Magillová, odbornice na správní a ústavní právo, zveřejnila video: "Zaměřila jsem se na dlouhodobou politiku naší univerzity v souladu s americkou ústavou, která říká, že projev sám o sobě není trestný," řekla. " Nesoustředila jsem se – ale měla jsem – na nevyvratitelný fakt, že výzva ke genocidě židovského národa je výzvou k nejstrašnějšímu násilí, jakého se lidské bytosti mohou dopustit. Je to prostě a jednoduše zlé." Jako by naznačovala, že Penn zváží ústup od závazku ke svobodě projevu, a dodala: "Tato politika musí být vyjasněna a vyhodnocena." Čtyři dny po výpovědi rezignovala.

Bylo by chybou, kdyby univerzity uzákonily kodexy projevů určené k cenzuře antisemitských projevů. Antisemitské obtěžování, šikanu a diskriminaci mohou řešit nikoli přehodnocením politiky svobody projevu, ale jejím posílením, vyjasněním definic a spoléháním se na stávající meze svobody projevu a další zákony, které univerzitám zakazují dovolit, aby se jejich kampusy staly nepřátelským prostředím. To však vyžaduje demontáž jedovaté ideologie, která umlčuje projevy v nemilosti, udržuje antisemitismus u moci a zaslepuje lidi vůči antisemitismu, na němž se podílejí. Jedině tak může být klima projevu v kampusu skutečně svobodné.

Zdroj v angličtině: ZDE

Extremismus