Paní Hogenová a jak to tenkrát bylo
19. 2. 2024 / Boris Cvek
Není to tak dávno, co paní profesorka filozofie Anna Hogenová v médiích opakovaně tvrdila, že dnes je stejná nebo větší nesvoboda na vysokých školách než před rokem 1989. Sama přitom zažila, jak to tenkrát bylo. Jenže lidská paměť je selektivní a nespolehlivá. Proto máme historiky. Včera jsem v knize o dějinách lékařství v zemích Koruny české našel tuto pasáž, která by mohla lidem osvěžit paměť – a těm, kdo jsou na to moc mladí, plasticky vysvětlit, jak to vlastně bylo.
„Do listopadu roku 1989… o pozicích asistentů rozhodovaly obvodní výbor KSČ, o postavení docentů krajské výbory… a místa profesorů schvaloval ústřední výbor. (…) Schválení orgány komunistické strany bylo za její vlády potřebné i před obhajobou titulu kandidáta věd (CSc.). K připuštění k obhajobě doktorátu věd (DrSc.) byl nutný souhlas oddělení vědy ústředního výboru, předtím však žádost musela projít orgány základních, okresních a krajských organizací KSČ. Vyjádření výborů základních organizací strany bylo nutné i pro služební cesty do zahraniční, někdy i cesty soukromé. V případě pracovního postupu včetně akademického o žádosti vždy hlasovali nejprve členové základních organizací KSČ. Bizarní bylo, že v nomenklatuře ústředního výboru bylo i členství ve výborech odborných lékařských společností. (…) Před každým zasedáním výboru odborné společnosti se nejprve sešla jeho stranická skupina. Nestraníci čekali, až se členové strany daného výboru předem domluví o bodech, které považovali za důležité. Všechen tento politický vliv komunistů se v konkrétních případech často mísil s osobními vztahy a s taktickými záměry ohledně vlastního profesního rozvoje. Po roce 1990 ze života univerzit i odborných lékařských společností formálně zmizel.“
Karel Černý, Petr Svobodný a kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české, Lékařství, Paseka 2023, str. 515.
Diskuse